Novinařina se musí změnit a naučit se pohybovat v novém prostředí sociálních sítí.
O tom, že novinařina nebyla nikdy tak důležitá, a zároveň nikdy nečelila takovým výzvám, napsala pro Social Europe bývalá novinářka Karin Petterssonová. Svůj článek uvádí konstatováním dopadů digitální revoluce na dosavadní „byznysový model“ zpravodajského průmyslu. Dnes získává většinu reklamy Facebook a Google a mediální společnosti bojují o přežití pomocí digitálního předplatného. Změna se nedotkla jen reklamy, ale celé žurnalistiky, píše dále.
Novinářství v minulosti hrálo hlavní roli při utváření veřejné debaty. Zpravodajské organizace byly „vstupními branami“ a samy vybíraly, co se bude dál šířit. Ve hře bývala nejen snaha zaujmout a angažovat čtenáře, ale také etika a smysl. Dnešní logika je ale podle Petterssonové jiná: příliš mnoho aktérů poskytuje informace o světě v ekosystému, který pohání vztek, strach a další silné emoce, a ve kterém se lež šíří rychleji než pravda.
Žurnalistika se musí změnit a naučit se pohybovat v této nové krajině. Pokud k tomu nedojde, varuje autorka, novinařina se stane pouhým zrcadlem logiky sociálních sítí, kterou pohání vztek. Petterssonová nabízí pět lekcí pro „novinařinu v době vzteku“:
První lekce: Nepřijímejte zprávy, úhly pohledu a zdroje z Twitteru. Twitter je ve srovnání s ostatními sociálními sítěmi jen malým obchůdkem, takže jsou zde až příliš často reprezentováni politici a akademici, ale i propagandisté a manipulátoři. Platformou Twitteru se dá lehce manipulovat, novináři by ji proto (jak doposud dělají) neměli tolik využívat.
Kromě toho Petterssonová upozorňuje, že Twitter má tendenci být určitou variací na velké zprávy dne čili na ty, které si už každý přečetl jinde. Jenže to, co potřebujeme, je žurnalistika, která hledá a dává prostor nevyřčeným příběhům.
Druhá lekce: Nebuďte užitečnými idioty. Sociální sítě měly spojit lidi a poskytnout jim prostředek k vyjádření. Nikdy nebylo v plánu, aby se staly nástrojem k radikalizaci lidí směrem k extremismu. Stalo se to. Novináři se nyní musejí naučit nebýt užitečnými idioty těch, kteří se snaží využít těchto platforem k rozšíření své agendy, a musejí správně pochopit, jak sociální sítě opravdu fungují, upozorňuje dále Petterssonová.
Třetí lekce: Odlište politické pohrdání od relevantní kritiky. Veřejná sféra dnes novinářům ztěžuje život, také ale význam novinářské práce zvyšuje. Novináři jsou systematicky terčem kritiky mocných, píše Petterssonová a uvádí příklady Trumpa, Orbána nebo Duterteho. Jedná se podle ní o systematické podkopávání novinařiny. Nicméně je důležité umět rozlišit, kdy se jedná o útok na novináře a kdy o kritiku, ke které je třeba být otevřený.
Čtvrtá lekce: Věnujte se velkým technologickým firmám. Petterssonová upozorňuje na bezprecedentní význam velkých technologických společností, které ovlivňují demokracii, inovace a politiku. Tyto firmy, příkladem je Facebook, dnes podle ní představují nové globální velmoci – a je potřeba je kontrolovat a informovat o nich nejenom z technologického pohledu.
Lekce pátá: Zvykněte si na nenávist. Novináři, kteří zažili staré doby, jenom těžko zvládají skutečnost, že dnes čelí nenávisti, kritice, hrozbám a agresi, které se šíří ze sociálních sítí i odjinud. Novinařina se v tomto novém prostředí musí naučit existovat a zůstat soustředěná. Editoři se musejí vyrovnávat se stresem a psychologickým tlakem, mediální organizace by měly mít vlastní a efektivní bezpečnostní rutiny. Na úrovni jednotlivce je Petterssonová toho názoru, že novináři musejí najít sílu a motivaci pokračovat ve své práci a nebýt defenzivní. Útoky jsou koneckonců důkazem významu jejich práce.
Petterssonová v závěru míní: dobrá žurnalistika přežije, jen se bude muset naučit žít v novém prostředí. Nikdy zatím nebyla tak potřebnou a zároveň tak těžkou.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.