Rozhovor: S libanonskou političkou a novinářkou Paulou Jaqúbján hovoříme o politické situaci v Libanonu po i před bejrútským výbuchem.
Paula Jaqúbján se stala poslankyní v posledních libanonských parlamentních volbách v květnu 2018. Předtím někdejší novinářka a televizní moderátorka patřila mezi prominentní osobnosti na libanonské mediální scéně. Poté, kdy došlo v Bejrútu k bezprecedentnímu výbuchu, který zničil celý přístav, vážně poškodil téměř polovinu metropole a usmrtil přes dvě stě lidí a tisíce dalších zranil, na svůj poslanecký mandát na protest rezignovala. Zatímco mnozí se stále probírají z šoku a potýkají se s bezprostředními následky tragédie a jejími ekonomickými dopady, soupeřící politické strany a frakce jsou rozděleny zvláště v oblasti bezpečnosti a dalších státních záležitostí.
Rebuild Syria: Zdá se, že nedávné prohlášení maronitského patriarchy Bišáry ar-Ráího o memorandu týkajícím se „neutrality Libanonu“ rozdělilo ještě více již tak znepřátelené politické tábory v zemi. Mnoho stran včetně Hizballáhu a jeho spojenců trvá na tom, že by Libanon měl zachovávat „pro-resistenční“ postoj. Jaký je Váš názor na tuto ožehavou otázku?
Paula Jaqúbján: „Neutralita Libanonu“ je sen, dávný libanonský sen, v němž budeme ochráněni před vnějšími vlivy a budeme moci žít v míru bez všeho toho rozdělení a rozporů v tomto bláznivém světě, sen, v němž budou Libanonci moci budovat svoji prosperitu, ekonomiku, budoucnost. Je jasné, že má vlast je rukojmím zahraničních sil a cílem expanze těch, kteří sní o budování impérií. Rozdělený Libanon je pro ně bohužel ideálním místem. Proto musíme neustále bojovat a přesvědčovat libanonské občany, že je jejich zájmem – jejich společným zájmem – mít životaschopnou, neutrální zemi, která jim nabídne budoucnost. Současná vládnoucí mafie je zkorumpovanou juntou v žoldu zahraničních sil, pracující proti vůli Libanonců a proti jejich zájmům.
R.B.: Myslíte tedy, že nastal čas, aby v libanonské politice došlo k radikální změně?
P.J.: Již dávno je zřejmé, že jsme ovládáni zkorumpovanou politickou klikou, která nedělá vůbec nic pro tuto zemi. Stát kvůli nim selhává, vládnou, ale nepřebírají žádnou zodpovědnost za své činy. Jen ze sebe před svými lidmi shazují vinu a obviňují jiné, aby se udrželi u moci. Sedí na svých židlích a nedělají nic, ani nemluvě o tom, že by měli dostatek slušnosti, aby rezignovali.
R.B.: Patriarcha Bišára ar-Ráí se ve vztahu k parlamentním volbám vyjádřil v tom smyslu, že by politici neměli ztrácet čas s přípravou nového volebního zákona, neboť je nutné uspořádat co nejdříve předčasné volby, byť by to bylo podle současných pravidel. Různé „revoluční“ skupiny jsou proti a namítají, že by to pouze přivedlo do parlamentu ty samé strany a figury. Jaký je Váš názor?
P.J.: Ať se pojede podle jakéhokoliv volebního zákona, základem je mít uvědomělého občana schopného se rozhodovat. Pokud zůstanou občané slepí a poblouznění, výsledek bude stále tentýž. Je na nás, abychom našim lidem vysvětlili, jak politický systém funguje. Ponziho schéma se netýká jenom finančního systému a bankovnictví, v politice je možné jej pozorovat zrovna tak. Žijeme v jedné velké lži, jak ve finančním sektoru, tak v politickém. Jsem přesvědčena, že volič je důležitější než volební zákon.
R.B.: Podíváme-li se na rozdělenou libanonskou politickou scénu, některé strany a hnutí – jako například hnutí Budoucnost – trvají na utvoření nezávislé, nepolitické vlády technokratů, zatímco jejich oponenti – jako Hizballáh – požadují politickou vládu a domnívají se, že vláda technokratů je jen ztráta času. Jaký typ vlády podle Vás nejlépe pomůže Libanonu uprostřed takto vážné krize?
P.J.: Jediná přijatelná vláda je taková, ve které budou lidé bez jakýchkoliv vazeb na stávající politickou elitu. Nikoliv „neutrální“, ale skutečně nezávislá vláda. Pokud Hasan Nasralláh hovoří o „neutrálech“, jen tím dále oklamává Libanonce. Nechceme „neutrály“ ve vládě, chceme osobnosti nezávislé na politických stranách. Takových máme v Libanonu tisíce a můžeme jim věřit, že by vládli zemi lépe, než současná politická elita.
R.B.: Napětí mezi znepřátelenými stranami a frakcemi v průběhu krize citelně narůstá. Množství skupin – včetně těch, které se řadí do tábora „odporu“ – označilo poslední projev Hasana Nasralláha za poměrně agresivní či dokonce výhružný. Jaké poselství se Hizballáh podle Vás snažil sdělit?
P.J.: Jde o obyčejné vyvolávání strachu. Ale to se týká všech stran. Chtějí, abychom se sebe navzájem báli, pěstují mezi námi nenávist, ve které máme žít, abychom byli rozdělení a oni mohli vládnout. Rozděl a panuj. Stále to samé po tisíce let. Nechtějí jednotný libanonský národ, protože by tím prohráli. Jde jim o to zajistit si svoji základnu, která je konfesionální. Aby přežili, potřebují nás mít rozdělené.
R.B.: Během loňských říjnových protestů bezpočet stran a hnutí demonstroval proti konfesionálnímu politickému systému v zemi. Podle „revolucionářů“ je právě tento systém zodpovědný za hrozivou ekonomickou krizi v zemi. Zatímco některé protestující skupiny vinily hlavně osobnosti z politické elity, jiné vinily z ekonomického krachu také bankovní instituce v čele s guvernérem Centrální banky Rijádem Salámou. Jak to vy – coby prominentní „revolucionářka“ – vidíte?
P.J.: Dovolte mi k tomu říct jedno: dneska každý hraje hru na viníky. Každá politická strana se snaží říkat „to ne my, to ti druzí“. Hizballáh chce obviňovat banky a Rijáda Salámu, další zase obviňují Hizballáh a jeho milice. A všichni dohromady se snaží infiltrovat revolucionáře. Je to hra na viníky, kterou velmi dobře známe a také víme, že mnoho zdánlivě revolučních či opozičních frakcí ve skutečnosti spolupracuje s Hizballáhem nebo naopak s některými stranami Aliance 14. března. Chtějí infiltrovat revoluci a přivlastnit si ji, případně ji rovnou zadusit. Libanonci jsou proti nim ale jednotní, včetně těch, kteří nevyrazí do ulic. Pokud se s nimi bavíte v soukromí, většina Libanonců vám dnes řekne, že je proti všem stávajícím stranám.
R.B.: Množství politických analytiků a expertů tvrdí, že protesty z října 2019 nemohly dosáhnout svých hlavních cílů, jako je zrušení libanonského konfesionálního systému, protože jim chybělo cosi na způsob revoluční rady, jež by měla za úkol koordinovat a zastřešovat názorově rozdílné revoluční skupiny. Souhlasíte s nimi? A víte případně, zda je plánováno utvoření podobné rady?
P.J.: Ano, samozřejmě, revoluce nemohla dosáhnout svých cílů, o tom není pochyb. Bojujeme se sto let zakořeněným systémem. Nejde jen o posledních třicet let, ale o systém, který je hluboce zakořeněný v naší společnosti. Bojujeme s mafií, která vlastní všechno. Nevlastní pouze peníze, média, služby a ministerstva, ale jsou pány celého narativu. Není to jen tak, vyjít do ulic na několik měsíců a zbavit se mafie. Jde o dlouhý boj, ve kterém musíme vydržet a nevzdat jej.
R.B.: Během návštěvy francouzského prezidenta Emmanuela Macrona jste na Twitteru uveřejnila děkovný příspěvek, posléze jste ho však smazala. Proč?
P.J.: Chtěla jsem Macronovi poděkovat za to, že přijel a vyjádřil podporu libanonskému lidu. Pak ale zničeho nic přišel za starými figurami a stranami, které Libanonci odmítli, a tím se je snažil legitimizovat. Proto jsem post na Twitteru smazala. Doufali jsme, že budou delegitimizováni. Tato země potřebuje, aby mezinárodní komunita delegitimizovala její zkorumpovanou juntu, tak jako to udělali v Německu s denacifikací. Totéž potřebujeme zde. Potřebujeme, aby věděli, že je delegitimizovala nejen „libanonská ulice“, ale že je považuje za zodpovědné také mezinárodní komunita. Jak se ale zdá, různé země u nás mají „své lidi“ a rády by je udržely u moci. Chtěli by jim pomoci znovu získat někdejší popularitu, ale ta je dle mě navždy ztracená, protože se potvrdilo, že jsou jen loutkami v rukou cizích sil.
R.B.: Tragický výbuch v Bejrútu připoutal pozornost regionálních i globálních sil. Někteří političtí aktéři volají po mezinárodním vyšetření katastrofy, zatímco jiní trvají na tom, že by internacionalizace vše zkomplikovala a podkopala vyšetřovací proces, neboť by se z něj mohl velmi pravděpodobně někdo snažit politicky těžit. Co myslíte?
P.J.: Jsem pro mezinárodní vyšetřování, protože v této zemi vždy zůstane spousta věcí pod pokličkou. Mafie v Libanonu není jenom o pěti až šesti vedoucích kmotrech, ale je o celém soudnictví, o úřadech – je to celý ekosystém.
R.B.: Děkujeme za rozhovor!
Tento rozhovor publikujeme v rámci spolupráce s webem Rebuidsyria.cz.