Věra Beranová se zamýšlí nad estetickou podobou současných Vánoc. Proč by nejen o Vánocích mělo platit, že méně je více?
Když se řekne (či napíše) slovo Vánoce, mnozí z nás zjihnou, přestože si uvědomí všechny povinnosti, které mu budou v tomto čase naloženy. Mnohým se vybaví také klasické pohlednice Josefa Lady, půvabné záběry Vánoc, které již dávno neexistují. Přesto, nebo snad právě proto, nemají jeho kresby v podstatě konkurenci. I když mnoho výtvarníků toto téma milovalo, a snad i miluje, a mnohokrát je výtvarně ztvárnilo, přesto se často jedinečná výtvarná dílka nevtiskla do nejširší obecné představy Vánoc. A právě o možnost toho jejich každoročního rozšiřování jsme dnes ochudobněni. Jedná se o prostředek, kterým se k nám dostávaly: byla to papírová přání, pohlednice, které jsme doplňovali našimi oficiálními, či čistě intimními pozdravy. Dnešní svět již nepřeje papírové korespondenci, pro kterou právě vánoční svátky a přání Nového roku (PF) byly doslova zlatým obdobím.
Kolik z nás dostane dnes papírové přání Šťastných Vánoc, kolik z nás dostane aspoň prostřednictvím mailu opravdu hodnotný obrázek s přáním Šťastných a veselých Vánoc. Když dojde obrázek, tak je většinou vytažený z internetové nabídky. Nabídka je neskutečná, dala by se k ní přiřadit jistá charakteristika: „úžasná přehlídka kýčů“. Na obranu těch, kteří využívají tuto nabídku: ona bohužel jiná není.
A tak zjistíme, že mimo ty tradiční půvabné Ladovy pohlednice se jedná v rámci výtvarného zpodobnění Vánoc ve velké většině o tvorbu, kterou bychom mohli charakterizovat jako snůšku kýče v té nejrůznější podobě. Samozřejmě to jsou jen v podstatě dílčí projevy. Mnohem razantněji na nás působí „výzdoby“ ve veřejném prostoru. Jako by splňovaly heslo, ještě více, barevněji, hlučněji, „radostněji“. Musíme se naivně ptát, kde je nějaké tajemství, které se pojí k příběhu narození Ježíška.
Snad by si ti, co koncipují tyto doslova orgie všech možných vjemů, měli uvědomit, že „často více, znamená méně“. Máme však jednu naději, která v souladu s úvahami o viru, hlásá: „Hledejme, k čemu je nám virus dobrý.“ My si snad můžeme s nadějí odpovědět: již brzy nebudou peníze/prostory pro výtvarné či obecně kulturní zábavy. Prvoplánově bychom si mohli říct, všechno zlé je k něčemu dobré. Bohužel, ale ne všichni si uvědomíme, že současný stav by měl fungovat jako jisté upozornění, že tudy by cesta vést neměla, že smyslem člověčí existence by nemělo být ještě víc a ještě víc.
