Ilona Švihlíková píše o ekonomických výhledech nového roku a o tom, proč vyplavou rozdíly v efektivnosti vlády, jejich schopnosti řídit a určovat dlouhodobé cíle.
Předpovědi na rok 2020, které byly z ekonomického hlediska povětšinou optimistické, ukázaly, jak ošidné je prognózovat. Srovnání s Velkou recesí a její „neočekávaným“ zjevením ale není na místě. Zatímco Velká recese měla své kořeny v ekonomické systému a jeho nerovnováhách (a řada signálů jako propad úspor amerických domácností do záporu ukazoval na podobnosti s Velkou depresí), pak pandemie je externím šokem, onou mýtickou „černou labutí“.
S tímto na vědomí, co můžeme čekat od příštího roku?
Vše zásadní se bude odvíjet o epidemiologické situace a od postupu očkování. Je patrné, že v mezinárodním srovnání si nejlépe vedly ty země, které se nikdy nesnažily „bruslit“ mezi počtem obětí covidu a mezi ekonomikou. Ty země, které na první místo postavily zdraví svých občanů a zařídily se podle toho, mají nejen nízký počet obětí, ale také nejlepší stav ekonomiky. Jak už jsem ale psala např. v článku Spengler měl pravdu. Toto je konec Západu, Západ ve „zkoušce covidem“ selhal. Není proto překvapivé, že se naděje upínají k novým vakcínám.
Není účelem tohoto článku rozebírat vakcinační strategie, to koneckonců není kompetence autorky – i když pravda, odborníkem na nemoc covid-19 je skutečně každý, včetně pofidérních představitelů našeho „showbyznysu“.
Co se ekonomických témat týká, pak je patrné, že rok 2020 bude z hlediska propadu HDP nejhorším rokem od Velké deprese, světová ekonomika poklesne o více než 4 %, přičemž čínský (sice nízký), ale kladný růst se postará o to, že propad nebude ještě větší. Spolu s poklesem ekonomik lze očekávat nárůst nerovnosti a chudoby.
Pandemie představuje ale tak hluboký šok, že se v prognózách nelze omezovat na bezprostřední období. Ve světové ekonomice jsou totiž už v běhu dlouhodobé změny. MMF varuje před trvalými ztrátami na životní úrovni, což by mohlo evokovat neblahé „dobře už bylo“. To, jak se země byly schopny vypořádat s pandemií, rozdá karty na mnoho let dopředu. Podobně jako u Velké recese, i zde vyplavou rozdíly v efektivnosti vlády, jejich schopnosti řídit a určovat dlouhodobé cíle. Připomenu, že období po Velké recesi využila tímto způsobem Čína a během několika málo let se stává podle parity kupní síly největší ekonomikou světa.
Ekonomiky založené na službách (což nejsou jen např. karibské země závislé na cestovním ruchu, ale i řada vyspělých zemích) si projdou šokem o to větším a budou stát před významným rozhodnutím: jak změnit svůj ekonomický model a posílit jeho odolnost. Odolnost vůči šokům, neboť jen přehnaný optimista by se mohl domnívat, že pandemií si lidstvo „vybralo“ špatné zprávy na dlouho dopředu, bude klíčovým tématem pro všechny země světa. Domnívám se, že odolnost bude jedno z témat budoucí dekády.
K dalším klíčovým tématům, resp. problémům bude patřit dluh. Vyspělé země podporují své ekonomiky řadou stimulačních programů – kompenzacemi pro postižená odvětví, ochrannými programy pro pracovní místa, či levnými úvěry. Nárůst dluhů je opravdu masivní. Přestože prvotní starostí bude minimálně ve vyspělých zemích právě vakcinace a s ním spojovaný „návrat“ do normálu, je zřejmé, že dluhy nikam nezmizí a dříve či později se stanou zásadním tématem politických bojů (otázce řešení dluhů se budeme věnovat v separátním článku). Samozřejmě, že v soukromém sektoru se navzdory vládním podporám nevyhneme vlně bankrotů, které s krizí takového rozsahu nutně budou spjaty.
COVID zafungoval ovšem také jako urychlovač a zesilovat změn, které někdy méně nápadně už nějakou dobu „bublaly“ ve světové ekonomice. Strukturální změna bude mnohovrstevnatá. COVID změnil řadu našich návyků a posílil digitalizační trendy – od home office po objednávání zboží přes e-shopy. Realisticky nelze očekávat, že by se postižená odvětví jako je pohostinství, letectví či cestovní ruch v brzké době vrátila do situace před pandemií, mnohem pravděpodobněji se do ní nevrátí nikdy.
Vyšší dimenzí jsou pak změny ve světové ekonomice, které se budou týkat „přeskládání“ komplexních výrobních řetězců. Také UNCTAD ve své aktuální zprávě počítá s dalším omezením globalizace ve smyslu toků zboží a mezinárodní dělby práce (nikoliv ve smyslu sdílení), a naopak s nárůstem lokalizace, resp. regionalizace. Strategické úvahy u kategorií jako potravinová a energetická soběstačnost a jejich naplňování budou další ukázkou ne/efektivity jednotlivých vlád.
V příštích několika málo letech se bude utvářet bez přehánění nový svět. Války a pandemie totiž skutečně mění svět.