Nová administrativa nemá žádný plán, jen pustě hrozí sankcemi dokonce i spojencům, připomíná popravčí četu stojící v kruhu.
Americká administrativa prezidenta Joe Bidena překonala historický rekord, píše komentátor Spengler (David Goldman) pro Asia Times. Během 72 hodin USA pohrozily USA sankcemi Německu, Indii, Rusku a Číně. Dvě z těchto zemí, Indie a Německo, platí za americké spojence.
Washington se zlobí na Německo za společnou výstavbu plynovodu s Ruskem, na Indii za nákup ruského systému protivzdušné obrany, na Rusko za špatné zacházení s odpůrci prezidenta Putina a na Čínu za zacházení s ujgurskou muslimskou menšinou.
Spengler ale upozorňuje, že žádná z nedávných hrozeb Washingtonu není v souladu s identifikovatelnými politickými cíli. Naopak – tyto kroky upevní čínsko-ruskou alianci proti USA, podkopou snahy USA obnovit vztahy s evropskými spojenci a poškodí snahy USA postavit v Pacifiku protičínskou alianci „Čtyřka“.
Svědčí to o skutečnosti, že v Bílém domě nikdo nevelí. Vysocí představitelé USA se snaží hlavně o domácí voliče. Připomíná to vtip o popravčí četě, která stojí v kruhu.
Bidenovy výroky vůči ruskému prezidentovi, kterého nazval „zabijákem“, jsou podle Spenglerova hodnocení bezprecedentní kombinací hrozeb a urážek, které se ještě žádný západní lídr nedopustil, s výjimkou času války.
Ministr obrany Lloyd Austin (kterého Biden popsal jako „toho chlápka, co vede tu partu“, když si nemohl vzpomenout na jeho jméno) varoval minulý týden Indii před nákupem ruského systému S-400, aby se vyhnula americkým sankcím.
Indie má přitom ukotvit „Čtyřku“, čtyřstrannou alianci mezi USA, Japonskem, Austrálií a Indií, která má potlačit čínské ambice v oblasti Tichomoří. Vyhrožovat potenciálním spojencům sankcemi není konvenční způsob, jakým se budují spojenectví, konstatuje Spengler dále.
A to nebylo všechno. Schůzka ministrů zahraničí USA a Číny začala na Aljašce patnácti minutami vzájemných urážek před zraky novinářů. Něco takového diplomatická historie nepamatuje.
Americký ministr zahraničí Anthony Blinken začal vyjádřením „hlubokých obav z kroků Číny, mimo jiné v Sin-ťiangu, Hongkongu a na Tchaj-wanu, z kybernetických útoků na Spojené státy a ekonomického nátlaku na naše spojence. Každá z těchto akcí ohrožuje řád založený na pravidlech, který udržuje globální stabilitu“. Částečně mu pak kontroval čínský ministr zahraničí Wang Ji: „Nevěříme v invazi za použití síly, ve svržení jiných režimů různými prostředky ani v masakrování obyvatel jiných zemí, protože to vše by v tomto světě vyvolalo jen zmatek a nestabilitu. A na konci dne by tohle všechno Spojeným státům dobře neposloužilo.“
Spengler dále píše, že v případě Severního proudu II a potenciálních amerických sankcí proti německým společnostem, které plynovod staví, dojde k tomu, že se značná část spojeneckých křesťanských demokratů a bavorské Křesťanskosociální unie „obrátí proti USA“.
Ovšem americké ministerstvo zahraničí již požadovalo okamžité zastavení prací na plynovodu, který je z 95 % dokončen, a varovalo, že každé zúčastněné společnosti hrozí sankce. Evropa dnes Ukrajině, Slovensku a dalším zemím platí za tranzit ruského zemního plynu zhruba dvě miliardy dolarů ročně, což je ekvivalent ceny asi třetiny roční evropské spotřeby plynu, takže plynovod Severní proud by podstatně snížil náklady na dopravu, ovšem na úkor zisků Ukrajiny a dalších.
Plynovod geopoliticky oslabuje Ukrajinu vůči Rusku. USA chtějí podpořit Kyjev, ale také chtějí do Evropy dovážet svůj dražší LNG. Německá vláda zase chce snížit náklady na dovoz plynu a zlepšit vztahy s Ruskem. Kancléřka Angela Merkelová tento projekt zaštítila svou osobní prestiží, je tedy nepravděpodobné, že americké sankce by v této chvíli mohly projekt zastavit.
Nominace neokonzervativní Victorie Nulandové na post náměstkyně ministra zahraničí pro politické záležitosti bude nejen v Moskvě vnímána jako prohlášení o záměru změnit v Rusku režim. Nulandová byla výrazně spojována s americkým zapojením do převratu na Ukrajině v roce 2014. Není ale zdaleka jasné, zda Bidenova vláda podobný plán skutečně má, protože není jasné, zda vůbec nějaký plán má.
Biden je přinejlepším slabý prezident. Dopouští se lapsů – není třeba schopen zapamatovat si jméno Lloyda Austina nebo fakt, že je “jeho” ministrem obrany. Nedávno mluvil o viceprezidentce Harrisové jako o prezidentce. Třetina Američanů dotazovaných servery Business Insider a SurveyMonkey pochybovala o Bidenově duševní způsobilosti.
Spengler dochází k závěru, že bez silného vedení se jednotliví politici v USA budou hlavně snažit posilovat vlastní postavení pomocí vzkazů domácím voličům. Demokratická strana má totiž v Kongresu jen minimální většinu a volby v polovině prvního prezidentského období končívají pro stranu stávajícího prezidenta zpravidla špatně.
Pokud demokraté a Biden v roce 2022 většinu ztratí, bude druhá polovina jeho funkčního období tréninkem frustrace. Slova amerického ministra zahraničí na aljašském summitu s Čínou tedy nebyla reflexí konkrétní vládní politiky, byla vyjádřením strachu, že vláda se bude jevit jako slabá.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.