Věra Beranová recenzuje právě probíhající výstavu v pražském Uměleckoprůmyslovém muzeu s názvem „Mezi kýčem a akademií“, věnovanou chromolitografii.
V Uměleckoprůmyslovém muzeu v Praze probíhá zajímavá výstava, která jistě upoutá pozornost nejen problematikou, kterou řeší, ale i grafickým pojetím, výběrem exponátů. K celkovému dojmu pak své přidává i samotné prostředí muzea. Přitažlivý je i sám název výstavy, který skrývá hned několik rovin významů. Jeho první část, „Mezi kýčem a akademií“, hned vyvolá řadu otázek. Tedy problém mezi kýčem, jako negativním výtvarnem a podobou umění, prezentovaného v akademických souvislostech, kde se automaticky předpokládá kladná hodnota. Tedy v podstatě pohled axiologický, hodnotový.
Právě naše současnost se dívá na podobu kýče (jeho postavení v umění) poněkud jinak, než doba, kterou prezentuje výstava a to znamená především duhou polovinu 19. století a počátek století dvacátého. Je to však otázka teoretická, která s vlastní výstavní expozicí nesouvisí. Další dvojice termínu, uvedených v názvu výstavy, také může vzbudit u návštěvníka řadu otázek: „Reklama a umění“. Předpokládejme, že tyto termíny nejsou myšleny jako vylučující – tedy, že reklama nemůže být uměním a umění nemůže sloužit reklamě.
Co však spojuje tyto pojmy, tento složitý a mnohoznačný název výstavy, je technika, kterou prezentované objekty využívaly. Jedná se o tiskařskou techniku chromolitografii, která se používala jako specifická grafická technika, zvláště v reklamních tiscích, reprodukcích významných uměleckých děl, plakátech, diplomech, nástěnných kalendářích, vědeckých ilustracích, otiscích na keramice, až po papírové vystřihovánky, svaté obrázky, či potisky vějířů. Chromolitografie byla především rozšířena od druhé poloviny 19. století a představovala náročnou techniku vícebarevného soutisku, jistého sčítání barev.
Monolitografie sehrála významnou roli jako svébytné médium od celé šíře reklamního uplatnění, až po přísně exaktní roli ve vědecké ilustraci. Často se však vázala na prezentaci užitkových tisků, které byly mnohdy označované jako barvotisk, Byl to především pohled do jisté míry puristický. Svou společenskou roli jistě ve své době sehrály zejména reklamní plakáty, diplomy, někdy i předměty denní potřeby, na kterých byly uplatněny různé tisky. Jednalo se tedy o jistou komercionalizaci a do určité míry demokratizaci umění. Chromolitografie umožnila také šířit jedinečná umělecká díla širšímu publiku do škol, vědeckých ústavů, knihoven a podobně.
Výstava má ještě jeden rozměr, mimo výtvarné exponáty, a tím je výběr dobových textů. Představují různé názory v rozpětí od poloviny 19. stol. do počátku 20. století. Jako například John Ruskin, anglický spisovatel, básník, vědec, umělecký kritik, zvlášť viktoriánské éry, píše v roce 1858: „… jelikož cokoliv, co pomůže rozšířit společnost je žádoucí a až bude členská základna stabilní, bude možná se barvotisku a jiným populárním ohavnostem postavit“.
V podstatě chápe barvotiskové „populární ohavnosti“ za potřebné právě v situaci, kdy společnost není tak vyspělá, aby jako celek vnímala opravdové estetické a umělecké kvality. Hodnocení plakátů, reklam různého zboží, etiket, kalendářů, diplomů, také uměleckých děl je v různém dobovém tisku různé. Tak například v Českém světě a Národní politice na počátku první republiky se kladně hodnotí především plakáty vytvořené k různým významným událostem, výstavám, které se vázaly ke slavnostním událostem vzniku republiky.
Na druhé straně v periodiku Typografia v roce 1910 se psalo: „Reklama jest jakousi vtíravostí, jest obchodní kuplířkou.“ Tedy v této souvislosti nejde ani o kritiku výtvarného zpodobnění, ale o vlastní podstatu, záměr reklamy.
Současná výstava v Uměleckoprůmyslovém muzeu: MEZI KÝČEM A AKADEMIÍ. CHROMOLITOGRAFIE VE SLUŽBÁCH REKLAMY A UMĚNÍ, patří k významným počinům muzea. Kurátorkou a také autorkou obsáhlé monografie je Lucie Vlčková.
Výstava má trvat do 5. září a je do konce května zdarma.