Zasedání G20 se zaměřilo mimo jiné na zaměstnanost žen a nerovnost pohlaví na trhu práce.
Zasedání ministrů práce a zaměstnanosti skupiny G20 v sicilském městě Catania skončilo schválením závěrečného prohlášení, které se dotýká tří témat, jež italské předsednictví zařadilo do centra letošní diskuse: zaměstnanost žen a nerovnost pohlaví na trhu práce, přizpůsobení systémů sociální ochrany probíhajícím změnám na trhu práce a regulace rychle se šířících forem zaměstnání, jako je práce vykonávaná na dálku nebo prostřednictvím digitálních platforem.
Více lepších a stejně placených pracovních míst pro ženy. To je zásada obsažená v deklaraci, která jde nad rámec cíle snížit rozdíly v účasti na trhu práce o 25 % do roku 2025, jak stanovili v roce 2014 v Brisbane vedoucí představitelé skupiny G20. Novým závazkem je podpora zaměstnanosti žen, přičemž zvláštní pozornost je věnována kvalitě pracovních míst a odměňování a řešení rozdílů v odměňování žen a mužů. Ministři práce zdůrazňují potřebu vícerozměrného přístupu k rozdílům mezi ženami a muži, počínaje bojem proti stereotypům (již ve vzdělávacím systému) a se zaměřením jak na snížení nepřiměřeného množství pečovatelských prací vykonávaných ženami, tak na řešení horizontální a vertikální segregace na trhu práce.
Pokud jde o sociální ochranu, krize po pandemii ukázala, že stále příliš mnoho skupin nemá dostatečnou záchrannou síť proti riziku nezaměstnanosti a ztráty příjmu: dočasní pracovníci, osoby samostatně výdělečně činné s nízkými příjmy, ale také neformální pracovníci a migranti. V zájmu toho, aby systémy sociálního zabezpečení lépe reagovaly a byly pružnější v případě krize, ale také udržitelné, přiměřené a dostupné pro všechny, se ministři práce shodli na potřebě rozšířit pokrytí současného příspěvkového systému, ale také posílit minimální úroveň sociální ochrany s cílem snížit přetrvávající ekonomické a sociální nerovnosti a posílit sociální soudržnost.
Vzhledem k tomu, že potřeby rodin se neustále vyvíjejí, bude ještě důležitější rozšířit na všechny občany základní práva, jako je školní docházka a zdravotní péče, ale také další formy podpory, jako je minimální zaručený příjem. A konečně, zaměstnanost hraje ústřední roli při podpoře sociálního začleňování nejzranitelnějších osob, které musí být podporovány sociálně-ekonomickými podpůrnými opatřeními, aby mohly plně realizovat svůj vlastní sociální a pracovní potenciál.