Ke koncepci klimatických změn. Nevládní ekologové prý vědí (10. část)

Jan Zeman Komentáře

Jan Zeman pokračuje ve svém seriálu věnovaném koncepci klimatických změn. V dnešním díle komentuje roli nevládních ekologů při formulování politiky klimatické neutrality.

Tak nám svatá Greta, před časem opakovaně navržená několika švédskými a norskými poslanci na Nobelovu cenu míru, opakovaně říká, že máme věřit odborníkům. Zní to krásně. Problém je jen ve skutečnosti, že neříká, kterým odborníkům máme věřit. Mnoho odborníků totiž slouží té či oné lobby do roztrhání těla, resp. podle výše platu a dotací, které zavánějí nejednou i úplatky. Slovenština je zde přesnější. Chápu, každý se musí nějak živit a škodnou si mocní obvykle neplatí. Trojnásobně to platí o soukromých subjektech. Výsledkem je, že reálně nezávislých odborníků je nejen v ČR minimum a vědecká čest je pro mnoho odborníků zásadně závislá na výšce jejich platu a dalších výhod.

Nejde mi o skeptického ekologa – statistika Bjørna Lomborga, využívajícího nesrovnalosti environmentální statistiky k napadání ochrany životního prostředí. V nejednom případu má totiž pravdu. Jako environmentální ekonom-statistik o tom něco vím. Mám na mysli běžný kádr vědců, který se živí, jak umí, což zpravidla znamená službu té či oné lobby, resp. proti jejím zájmům odborníci z existenčních důvodů obvykle nejdou.

Greta ve svých šestnácti, dnes v osmnácti letech, samozřejmě žádný odborník být nemůže. Dělá to, co jí říkají rodiče-umělci, zejména otec. Kdo dává rady jejím rodičům se údajně neví. I tak se jí podařilo zostudit velkou část světové politické a ekonomické elity. Hrubě jim hystericky nadávala a oni jí za to tleskali. Pravda, sprosťáci prezidenti Číny, Ruska a USA ji ignorovali. Údajně měli za to, že Greta je případ pro psychiatra. Ale přijmul ji i papež i šéf OSN, Evropská komise, řečnila v Evropském parlamentu a za smršť nadávek sklidila velký potlesk. Neuvěřitelné! Chápu stížnosti divadel, že na jejich komedie lidé (před pandemií) přestávají chodit. Je to stejné jako s parlamentem. Jak mu mají cirkusáci konkurovat?

Nejde jen o Švédsko. O hrozícím velkém sesuvu na stavbu dálnice D8 v Českém středohoří odborná dopravní fronta musela vědět, leč všichni dopravní odborníci i příslušní úředníci mlčeli. Věděli dobře, kdo je platí a jak se trestá eventuální neposlušnost. Že byl král nejen v tomto případě nahý? To je jeho problém, my se dál tváříme jako svatí na mostě! Geologové a ekologové, kteří před sesuvem oprávněně varovali, byli prý škodná. Nejotrlejší dálničáři je vinili z ekoterorismu. Zřejmě podle zásady „Podle sebe soudím své oponenty.“

Příprava výstavby devastačních dálnic v Česku je plná podobných, byť méně křiklavých, nesrovnalostí. Všechna kritika končí v koši se zdůvodněním, že je v rozporu s dálničářskou koncepcí ministerstva dopravy. Že je tato koncepce podivná, že i nejhorší ministr dopravy někdejšího československého socialismu vychází při objektivním porovnání podstatně lépe než nejlepší ministr dopravy po roce 1989, v době svobody a demokracie? To je prý jen zlá pomluva nepřejícníků. V ČR prý budujeme evropskou (rozuměj EU) dopravu a tak musí mít venkov, životní prostředí, veřejné zdraví, urbanismus a mnohé další smůlu. Vysoké plýtvání, rozhazovačnost resortu dopravy atd. jsou svaté. Konečně, trumfuje ji rozhazovačnost resortu obrany. Tak se stane, že jediné významné zlepšení v koncepci výstavby dálnic jistí nevládní ekologové prosadili, když ministra dopravy načapali na švestkách a přitlačili ke zdi: „Buď na místo špatné severní trasy dálnice D35 po okraji Ústí nad Orlicí bude jižní trasa kolem Litomyšle, nebo vaše nesrovnalosti zveřejníme a vyvoláme vládní krizi…“ Stal se zázrak, za týden již platila o 6 km kratší a šetrnější jižní varianta dálnice D35 ke zděšení řady tamních politiků, kterým rozumná doprava, veřejné zdraví a životní prostředí neříká nic, stejně jako politikům řady jiných regionů, o vedení ministerstva dopravy nemluvě. Inu, nejdůležitější je post ministra dopravy, i kdyby se radní (nejen v Ústí nad Orlicí) vztekali sebe víc.

Výstup tzv. uhelné komise 2020

Od března 2020 nejen v Česku řádil koronavirus. V jeho stínu pracuje tzv. uhelná komise, aneb Jak v zájmu ochrany klimatu co nejrychleji ukončit těžbu a spalování uhlí v Česku. Cíl je to kontroverzní. Jak jsem uvedl v 7. dílu seriálu, ukončením těžby a spalování uhlí lze sice omezit emise toxických plynů, devastaci krajiny a vodních poměrů, ale při jeho náhradě ropnými či plynnými palivy dojde za stávající situace k určitému zvýšení emisí skleníkových plynů (GHG). Ne v Česku, ale na planetě Zemi. Jak je známo, GHG účinkují stejně na celé planetě, nezávisle na místě emise. Že by ochrana klimatu?

Nebyl jsem členem uhelné komise. Pracovala v utajení. V říjnu oznámila, že v zájmu plnění Zelené dohody pro Evropu může ČR ukončit těžbu a spalování uhlí alternativně do roku 2033, 2038 a 2043. Zdůvodnění nebylo zveřejněno, ani jsem se k němu nedostal. Z části uvolněných materiálů a polemiky některých členů uhelné komise vyplynulo jen to, že podmínkou je spuštění nového bloku jaderné elektrárny Dukovany o výkonu 1 200 MW v roce 2036. Takže rok 2033 je zřejmě jen zkoumaná varianta. Šéf ČEZu závěry kritizoval, neboť cesta k cíli je nejasná a kůň se zapřahá před povoz, nikoliv za povoz. V tom má jistě pravdu. I proto vláda o koncepci energetiky na základě podkladů uhelné komise ani k 21. červenci 2021 nerozhodla. Podle všeho jsou všechny tři varianty ukončení těžby uhlí v ČR neodůvodněné a nejspíš i mimo realitu.

Co je ještě podivnější, o předpokládaném mechanismu útlumu těžby a spalování uhlí v ČR nebylo zveřejněno nic. Dál zřejmě má pokračovat velmi špatná energetická politika Evropské unie včetně stávajících, popř. mírně změněných nařízení a směrnic EU s tím, že se možná objeví i daň za emise CO2 či CO2ekv. Jde zejména o následující kontroverzní směrnice EU včetně jejich novel:

1) O liberalizaci trhu s elektřinou, protože rozvrací elektroenergetickou soustavu,

2) O podpoře obnovitelných zdrojů energie (OZE), neboť zakládá absolutní preference všech možných OZE bez ohledu na efektivnost,

3) O biopalivech, protože prohlubuje hlad ve světě,

4) O obchodu s povolenkami na emise CO2, protože zakládá derivát finančního trhu spekulativní povahy, který ještě více destabilizuje elektrizační soustavu,

5) O liberalizaci železniční dopravy, protože tento klíčový obor dopravy rozvrací, byť některé věci se dají řešit šetrněji, než se děje v Česku.

Stávající energetická politika EU má přitom velmi diferencované dopady na jednotlivé členské státy EU, což má dále zesílit Zelená dohoda pro Evropu. Někde více, někde méně, smrdí blackoutem. Zcela likvidační je vůči Polsku, dále Česku a některým dalším bývalým socialistickým státům, které nemají větší rezervy v OZE. Nejpodivnější je, že Zelená dohoda pro Evropu vůbec nepočítá s jadernými elektrárnami, přestože mají přímé emise GHG nulové a nepřímé nízké! Ano, nezmiňuje se o jaderné energetice, dále o ropě a zemním plynu! Takový dokument máme brát vážně? Nebo je jeho cílem dorazit EU, nebo alespoň vybrané členské státy? Nevím. Totiž, státy s vysokým potenciálem vodních a větrných elektráren při vysokém využívání energie sluneční se možná nějak s požadavky Zelené dohody pro Evropu vyrovnají i bez jaderných elektráren, byť budou muset užívat elektrárny na zemní plyn a tím dál produkovat emise GHG ve velkém. Těžko se to ale podaří státům, které takový potenciál nemají. V případě vodních elektráren v ČR vládne shoda, že rezervy jsou minimální, v případě větrných elektráren se odhady značně rozchází.

Plán nevládních ekologů

Snad v lednu 2021 nevládní ekologové – energetici a klimatologové – přitvrdili: žádají těžbu a spalování uhlí v ČR ukončit již v roce 2030, opět bez jakéhokoliv vysvětlení.

Nevládní ekology významně podpořila vrbětická fraška. Totiž, při vyloučení Číny a Ruska z tendru na výstavbu nového jaderného bloku v Dukovanech nový jaderný blok nebude nejen v roce 2036, ale ČR ho nejspíš už nepostaví vůbec.

Z vrbětické frašky nelze podezírat nevládní protijaderné ekology, byť jim přišla vhod. Dosáhli ale svého hlavního cíle – zastavení rozvoje jaderné energetiky – a přitom se alespoň křiklavě neušpinili. Vrbětická fraška krach klimatické politiky v Česku jistí. Že jde do kytek naše energetická a klimatická politika? Není prý moc těch, které by to zajímalo, kteří by se nad tím pohoršovali. Tedy, konzervativní levice (KSČM) i konzervativní pravice a někteří energetici bijí na poplach. Stejně jako já tam na konci vidí blackout a dražební kladívko, rozuměj bankrot Česka.

Schůzka v HUBu

Navzdory koronaviru, který nyní ustupuje, se scházíme, nejednou staří známí, ve skrovných podmínkách jednoho HUB v Praze. Zde jsou nevládní ekologové přesvědčiví. Program dosažení klimatické neutrality v ČR má u nich tyto základní body:

  1. ukončení těžby a spalování uhlí do roku 2030,
  2. podpora rozvoje domácích čistých OZE, ne nejistého jaderného reaktoru,
  3. změna zemědělských a lesnických dotací tak, aby motivovaly k udržitelnému hospodaření, ochraně půdy, zadržování vody, produkci zdravých potravin a adaptaci na změnu klimatu
  4. důslednější a efektivnější ochrana přírody a rozšiřování chráněných území reagující na alarmující úbytek biodiverzity a narušené přirozené funkce krajiny

První dva body jsou ze Zelené dohody pro Evropu, kterou zřejmě nekompetentní Evropské komisi podstrčili neméně nekompetentní němečtí Zelení. Soudím tak podle vysoké shody programů. Čeští nevládní ekologové ještě přitvrdili. Skončit s uhlím v Česku bez větších problémů chtějí již do roku 2030! Nahradit ho chtějí větrnou a fotovoltaickou elektřinou. U výroby elektřiny nevidí větší problém. Horší to prý bude u centralizovaného tepla, neboť částečnou náhradou uhlí plynem v teplárnách a výtopnách významně podraží a zateplování budov nebude na kompenzaci tohoto zdražení většinou stačit. Je pravda, že se ve většině bytů nejen v Česku přetápí. Ale zavádět studený odchov pro mnohé chudé? To je šílené!

Blokování výstavby ZEVO, závodů na energetické využití odpadů (spaloven komunálních odpadů), v ČR ze strany nevládních ekologů nestálo za zmínku. Asi v tom nevidí problém. Počítal jsem před lety dopady na životní prostředí a klima prodloužení životnosti skládky v Praze Ďáblicích versus odstraňování odpadů v ZEVO Malešice. Negativní dopady na životní prostředí měla podstatně nižší spalovna, v dopadech na klima vyšla spalovna méně špatně asi 20x. Spálením odpadu se předejde rozsáhlým únikům skládkového plynu, převážně silného skleníkového plynu metanu. Pozitivní je i využití získaného tepla k vytápění, dnes i k výrobě elektřiny, čímž se snižuje spalování fosilních paliv. Prý nevadí, svatá válka proti spalovnám odpadu a jaderným elektrárnám bude pokračovat, byť zelení a jiní ochránci životního prostředí se spalovnami odpadu v západní a v severní Evropě nemají problém.

Elektromobilita a vodík prý vytlačí fosilní paliva z dopravy. Problém je, že auta na elektřinu (elektromobily) a na vodík budou mnohem dražší než stávající auta na benzín a naftu. Otázkou je, kdo si je bude moci dovolit, zvláště když máme špatnou dopravní politiku, která většině nevládních ekologů podle všeho příliš nevadí. Tedy, především chtějí ekologizovat pohony vozidel, nikoliv snižovat vysokou přepravní náročnost ekonomiky ČR a měnit strukturu dopravy ve prospěch úsporné šetrné kolejové dopravy.

Pokud nevládní ekologové sází jen na OZE a odmítají nové jaderné zdroje energie, těžko mohou dospět k něčemu jinému. Z OZE mají za perspektivní zejména fotovoltaickou a větrnou elektřinu. V případě větrné elektřiny je to na pováženou, nejen z důvodů kolize s ochranou venkovské krajiny. Rezervy pro větrné elektrárny jsou v ČR mnohem menší ve srovnání s větrnými lokalitami typu pobřeží Severního moře v Německu či západní pobřeží Velké Británie a Irska. Počítají s mocným rozvojem skladování elektřiny. To ale je (a bude) velmi drahé. Možná bude časem stačit pro denní špičky, ale zcela jistě ne pro výrazná zimní minima výroby a maxima spotřeby elektřiny. Elektřinu z vodních elektráren jistě na trhu s elektřinou přeplatí ekonomicky mnohem silnější Německo. Podmořský kabel o kapacitě asi 800 MWe z Norska již zprovoznilo a druhý o kapacitě 1200 MWe se staví. Problém je i ve skutečnosti, že ledovce v Alpách a jinde v Evropě v důsledku oteplování rychle mizí a tak může být spíše dřív než později mnoho vodních elektráren v Alpách a jinde „na suchu“.

Celý seriál článků k tématu najdete zde:

 

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.