Politolog Lukáš Valeš ve svém komentáři rozebral, jaké scénáře koalic mohou letošní parlamentní volby a nudná předvolební kampaň přinést.
Toť otázka! Jedna z českých sázkových kanceláří dokonce s tímto heslem zahájila billboardovou kampaň, která má motivovat sázkaře, aby za ni utratili své peníze. Bude to ale pakatel ve srovnání s tím, o jaké peníze se v těchto volbách hraje. A o peníze jde v první řadě! I díky nim mohou vzniknout exotické koalice, které jsou přitom v předvolebním zápase tabu.
Když se pokusíme o jednoduchý přehled, vychází nám několik scénářů. Čtyři z nich jsou nejpravděpodobnější, tedy pokud zcela nezavrhneme poněkud kolísající a velmi nejisté výsledky průzkumů veřejného mínění, které se často výrazně liší a často se skutečnými výsledky voleb nekorespondují. Protože ale nemáme v ruce přesnější data, vezměme je nyní na milost.
Scénář první: Hnutí ANO, které volby vyhraje – zdá se, že to je jedna z mála jistot letošního volebního klání – sestaví znovu vládu. Pravděpodobně opět menšinovou s podporou SPD – horkým kandidátem na druhé místo v pořadí stran bez koalic. A možná i KSČM. To ale není tak jisté. Ne že by komunisté nechtěli, ale stále hrozí, že ani oni se do Sněmovny nedostanou. Především je ale ANO s SPD nemusí potřebovat, jestliže spolu udělají dostatečně silný výsledek. Mohou, ale nemusí.
Druhá možnost je pragmatické volební spojení vítězného ANO s ODS, popř. lidovci. ODS i ANO již na parlamentní scéně ukázaly, že navzdory rétorické nenávisti a vzájemnému odmítání mají celou řadu ekonomických i politických zájmů, které společně dokážou velmi efektivně prosazovat. Připomeňme například hlasování o snížení daně z příjmu či zabránění teritorialitě při exekučních řízení. Obě strany také podporovaly zrušení daně z nabytí nemovitostí. Případná spolupráce na vládní úrovni by ale znamenala určité personální šachy. ANO už by na post premiéra nemohlo nominovat předsedu Babiše, kterého by pravděpodobně nahradil přívrženec pravicového směřování strany, moravskoslezský hejtman Ivo Vondrák. Ten už si mimochodem koalici ANO, ODS, lidovci úspěšně vyzkoušel doma v Ostravě a jakpak panečku dobře funguje! Také profesor Petr Fiala by se musel vzdát předsednického postu, resp. by mu mohl být odebrán ve prospěch realistického a s byznysem úzce propojeného křídla v ODS, vedeného matadorem strany a nyní jihočeským hejtmanem Martinem Kubou.
Třetí varianta by znamenala plichtu mezi tábory proBabiš a antiBabiš, což by v případě nedohody mohlo vyústit v ústavní krizi a předčasné volby. Tedy jestliže by se neobjevily v české politice tolik oblíbené postavičky, díky kterým už nejedna česká vláda spatřila světlo světa (a taky jeho konec). Říkávalo se jim přeběhlíci.
Čtvrtá alternativa, která přitom ještě před půlrokem všem komentářům dominovala, představuje vítězství pravicového bloku, tedy koalic SPOLU a PirStan. Na tom, že se ve skutečnosti jedná o pravicové strany, Piráty nevyjímaje, se shodují komentátoři Respektu (viz jeho číslo o volbách), kteří pevně věří v jeho vítězství. O obratu Pirátů doprava informovala čtenáře, resp. posluchače časopisu !Argument, docentka Ilona Švihlíková ve svém nedávném podcastu. Vše rozhodne třetina dosud nerozhodnutých voličů, kteří přitom deklarují ochotu jít k volbám. Na druhou stranu, máme-li věřit výzkumu agentur z posledních týdnů, hlasy rostou jen hnutí ANO a SPD. Obě pravicové koalice jsou v zásadě na svých číslech a nedaří se jim oslovovat nové voliče. Mimo jiné i špatně koncipovanou kampaní, která slouží především k utvrzení již přesvědčených voličů.
Poslední poznámka se týká nešťastné levice (jejíž výsledky už téměř nikoho nezajímají, s výjimkou skalních pozorovatelů české politiky) a jejích stále ubývajících členů. Je téměř jisté, že ČSSD magických 5 % pro vstup do Sněmovny nepřekoná a stane se mimoparlamentní stranou. Otázkou snad je jen, zda dočasně či natrvalo. KSČM se ještě drží naděje, byť i jí preference stále klesají. Ale i kdyby se stal malý zázrak a komunisté by ve Sněmovně opět zasedli, bylo by to pravděpodobně naposledy. Strana neschopná jakékoliv reformy, bez témat i koncepce, kterými by oslovili nové voliče – ne pamětníky starých dobrých časů – nemá na další existenci šanci.
A tak o nových volbách jistě víme jenom jedno – bude to napínavé! Na rozdíl od předvolební kampaně. O té můžeme říci již nyní: nuda nuda, šeď šeď. Jakoby ani nešlo o moc. A především o peníze!