Ilona Švihlíková komentuje aktuální dění v Německu v souvislosti s parlamentními volbami.
První bleskový odhad hlavních německých voleb (a nalejme si čistého vína, jsou to volby klíčové i pro ČR) ukazují na překvapení. Konzervativní koalice CDU a bavorské sestřičky CSU má mít stejných 25 % hlasů jako sociální demokracie. Vzhledem k tomu, že autorka sleduje německé volby skutečně dlouhodobě (nejméně dvacet let), lze odhadnout, že informace uvedené na Tagesschau nebudou zcela mimo.
Pak je třeba interpretovat a spojit několik zásadních sdělení tohoto výsledku:
- nejhorší výsledek pro CDU/CSU. Jistě bude dost času na analýzu, ale nelze vše svést na Armina Lascheta a jeho ne vždy zcela šťastné vystupování. Laschet má za sebou dlouhou sérii výher, a pravidelně těžil z toho, že ho ostatní podceňovali. Takový Merz by mohl vyprávět.
- SPD přežila svou smrt v opakovaných velkých koalicích a znovu se vrací na výsluní. To, že jsou uvnitř ní hluboké spory na chvíli zakryl Olaf Scholz, který je spíš středovým liberálem, než sociálním demokratem. Je otázka času, než to volbách plně vyhřezne.
- Zelení přetáhli start a viděli se v kancléřské sesli příliš brzy (co nám to připomíná?). Jak ukazují data Tagesschau (reps. Infratest dimap), tak se téma klimatické změny nestalo nejdůležitějším, tím totiž byly sociální jistoty. Řada nešťastných vystoupení Zelených (co nám to jen připomíná v domácím prostoru?), kumulováno nefalšovaným strachem ze snížení životní úrovně vedou k výsledku velmi pěknému, leč asi přeci jen zaostávajícímu za jarními očekávání v podobě „zelené kancléřky“.
- Die Linke bude bojovat o překročení pětiprocentní hranice. Autorka si neodpustí malou poznámku, že kdyby se strana více profilovala a méně se orientovala na liberální měšťáky, zkrátka se více profilovala dle Sahry Wagenknechtové, tak by tato situace nenastala. Sahra mi mluví z duše, když říká:
Wir haben jetzt seit mehreren Jahren (…) eher maue Wahlergebnisse gehabt. Und ich denke, das hat etwas damit zu tun, dass die Linke sich in den letzten Jahren immer weiter von dem entfernt hat, wofür sie eigentlich mal gegründet wurde, nämlich als Interessenvertretung für normale Arbeitnehmerinnen und Arbeitnehmer, für Rentnerinnen und Rentner.
(Již několik let (…) máme poměrně špatné volební výsledky. A myslím, že to souvisí s tím, že se levice v posledních letech stále více vzdaluje tomu, kvůli čemu byla vlastně založena, totiž aby zastupovala zájmy normálních pracujících a důchodců.)
Vzhledem k tomu, že stranu okupují liberálové, lze spíše čekat, že autorka knihy „Die Selbstgerechten“ bude postavena na pranýř či přímo vyloučena.
- a) FDP si dle odhadů víceméně drží svoje. Je otázkou, jestli si bude chtít vzpomenout na svou roli jazýčku na vahách, který hrála v 60. a 70. letech minulého století. Za poslední roky se FDP posunula dosti doprava. Takový Olaf Scholz, který je vnímán trochu jako „taťka Merkel upgrade“ by s tím neměl problém, ale voličská základna SPD možná ano. Je ale dosti pravděpodobné, že německá socdem bude po volbách řešit otázku své identity, tj. zda je spíš levicová, nebo liberální, neboť obojí jaksi být nelze.
- b) Alternativa pro Německo sice dle prvních odhadů poněkud oslabila, ale očividně se obhájila jako subjekt s dlouhodobějším působením na německé scéně. Jistě bude velmi zajímavé analyzovat, odkud přicházejí její voliči (zda se geograficky udrží silná základna AfD v bývalém východním Německu) a jaká témata byla pro volbu AfD klíčová.
Přestože se Německo v našich „progresivistických kruzích“ představuje jako země posedlá řešením klimatické krize (což v kombinaci s tím, co člověk o Německu a jeho naprosté neschopnosti korigovat jakoukoliv cestu, kterou si vybere, vyvolává u autorky mrazení v zádech), na prvním místě pro voliče byly sociální jistoty (návodné pro naši socdem). Klimatické otázky zabíraly druhou příčku spolu s ekonomickými tématy. Naopak koronavir se očividně Němci snažili vytěsnit, což je asi psychologicky pochopitelné, ale tváří v tvář změnám ve světové ekonomice to vhodné opravdu není.
Sociální demokracie, která sloužila jako juniorní partner v posledních vládách, získala v dotazování nejvíce hlasů jako strana, která by měla vládu vést. Tomu by odpovídal i důraz na téma sociálních jistot, které Tagesschau definovala jako hlavní. Scholz, který byl ministrem financí a jehož působení byste věru od pravicového liberála moc nepoznali, je také preferovaným kandidátem na kancléře.
V tuto chvíli existuje několik variant postupu, všechny v sobě ale skrývají prohloubení problémů identity sociální demokracie. Nelze vyloučit opakování velké koalice, ovšem zřejmě v opačném gardu, kdy by CDU/CSU byla v roli juniorního partnera. Tomu by asi nejlépe odpovídal i požadavek Němců vyjádřený rovněž v průzkumu – preferovaná je „malá korektura kursu“. Obliba Scholza může plynout z toho, že je považován za kontinuitu vůči Merkelové. CSU a Markus Söder by ovšem z této varianty mohl dostat osypky. Nicméně Laschet si už řekl o pověření sestavit vládu, a zastrašil si „levicovou vládou“.
Pokud skutečně spolkový prezident vybere kancléře Scholze, pak přichází v úvahu spojení s liberální, pravicovou FDP a Zelenými, nebo pak se Zelenými a Levicí (pokud skutečně do Bundestagu proleze).
Jak je patrné, v posledním případě by se mohlo jednat o radikálnější změnu kurzu Německa, a to nejen v klimatické politice, ale také v zahraničních vztazích (Zelení byli kdysi pacifistická strana, což dnes z jejich vystoupení věru není vidět. Opět je zde značná pozornost u Pirátů, jen ta rychlost „dospění“ je jiná, Piráti se během pár let z obdivovatelů Juliana Assange stali obdivovateli senátora McCarthyho. Zeleným to aspoň trvalo několik dekád). Jistě by se změnila i politika Německa v EU, např. jak Scholz již avizoval v prosazování hlasování kvalifikovanou většinou (viz náš článek zde), což by zájmy zemí jako je ČR vymazovalo definitivně.
Dění v Německu budeme bedlivě sledovat a čtenářům !Argumentu přinášet analýzy k tématu voleb, které budou mít na ČR, na EU značný dopad.
Ilustrační foto: Autor – By Olaf Kosinsky CC BY-SA 3.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=82138277