„Na našem území se dnes usadilo několik set tisíc cizinců, kteří nerozumějí francouzštině a někdy ani necítí potřebu se ji učit,“ prohlásil Michel Barnier.
Bývalý eurokomisař a vyjednavač pro brexit Michel Barnier je považován za nejslibnějšího kandidáta na nejvyšší francouzský úřad. O to pozoruhodnější jsou Barnierovy požadavky v oblasti migračního a azylového práva: Francie se již nesmí podřizovat Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU). Migrace musí být okamžitě zastavena. Francie musí znovu získat suverenitu v oblasti azylového práva. A co víc: Barnier požaduje změnu Schengenské smlouvy a úplné zabezpečení vnější hranice EU. Chce zavést tříleté až pětileté moratorium, aby se migrace dostala pod kontrolu uvedl na svém webu TAWA news Tassilo Wallentin.
Michel Barnier kromě jiného navrhuje ve Francii: zastavit bezpodmínečnou legalizaci migrantů bez dokladů, zpřísnit podmínky pro slučování rodin, zavést biometrické zdravotní karty, povinnost ovládat francouzský jazyk pro získání dlouhodobého víza. V Evropě: dokončit biometrickou reformu systému Eurodac, který centralizuje spisy žadatelů o azyl, posílit agenturu Frontex a také revizi dohod Dublin III pro společné řízení příjezdů.
„Neslýchané“ výroky o evropském právu
Výroky Michela Barniera o evropském právu a justici vyvolaly mezi některými politiky rozruch. Kvazisuverenistický postoj, který zaujal, přivedl některé eurofilní europoslance do rozpaků. Ozvěna výroků Michela Barniera dokonce přesáhla hranice Francie. „To jsou neslýchaná prohlášení Michela Barniera. Tato prohlášení diskreditují jeho obrovskou práci, kterou odvedl v Bruselu jako eurokomisař a poté jako vyjednavač EU o brexitu,“ uvedla například předsedkyně frakce socialistů a demokratů v Evropském parlamentu Iratxe García Perezová. Někteří Britové také neskrývali své rozčilení, které bylo podbarveno pobavením. „Je to ohromující! Jaké pokrytectví! Ten samý Michel Barnier, který se snažil znevážit Spojené království tím, že požadoval kontrolu nad našimi soudy a hranicemi…“, řeklkonzervativní poslanec Michael Fabricant.
Soudní dvůr EU: O nás bez nás?
Pokud jde o vliv SDEU na členské země, připomněl Wallentin výtky bývalého německého prezidenta Romana Herzoga vůči této instituci.
Herzog již v roce 2008 jako spoluautor napsal článek, v němž kritizoval Soudní dvůr Evropské unie, protože „odůvodnění, proč zbavuje členské státy jejich vlastních základních pravomocí a silně zasahuje do jejich právních systémů, je stále více zarážející. […] V článku popsané případy ukazují, že SDEU záměrně a systematicky ignoruje základní zásady západního výkladu práva, že jeho rozhodnutí jsou založena na nedbalé argumentaci, že ignoruje vůli zákonodárce, nebo ji dokonce obrací v její opak, a vymýšlí právní zásady sloužící jako podklad pro pozdější rozsudky. […] SDEU podkopává pravomoci členských států i v klíčových oblastech národních pravomocí. […] Závěr je jasný: SDEU není vhodný jako kontrolor subsidiarity v poslední instanci a ochránce zájmů členských států. To není překvapivé, protože především podle článků 1 a 5 Smlouvy o EU je SDEU povinen podílet se na „procesu vytváření stále užší unie“. Zadruhé, unijně orientovaná jurisdikce SDEU vede k tomu, že se rozšiřují i oblasti, v nichž může SDEU soudit, a vytlačuje tak soudy členských států, což znamená, že SDEU neustále získává vliv. Tuto obecnou tendenci nemění ani občasné záměrně opatrné rozsudky přijaté s cílem sloužit jako uklidňující prostředek proti rostoucí nelibosti členských států.“
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.