Milan Daniel se loučí se svým přítelem, bývalý disidentem a novinářem Petrem Uhlem (1941-2021).
Dne 1. prosince 2021 zemřela ve věku osmdesáti let po dlouhé a vyčerpávající nemoci jedna z nejvýraznějších osobností předlistopadové opozice, Petr Uhl. Byl zakladatelem Hnutí revoluční mládeže, dlouholetým politickým vězněm, spoluzakladatelem Výboru nespravedlivě stíhaných, vydavatelem Informací o Chartě (Infochu), po Listopadu 89 poslancem Federálního shromáždění, generálním ředitelem ČTK, zmocněncem vlády pro lidská práva (funkce se okamžitě vzdal po zvolení své ženy Anny Šabatové zástupkyní veřejného ochránce práv pro předpokládaný konflikt zájmů) a dlouholetým redaktorem Práva.
S Petrem Uhlem jsme se seznámili prostřednictvím Rudého práva. V létě 1970 v něm vyšel jeden celostránkový blábol o mně, jiný o Hnutí revoluční mládeže, jehož byl ústřední postavou. Oba jsme byli živlové režimu nepřátelští, oba jsme byli souzeni u Nejvyššího soudu stejnou soudkyní, jejíž „fanklub“ jsme později z recese ustavili.
V první nápravné skupině věznice na Borech už jsem byl, když ho tam v důsledku jakéhosi zadrhnutí represivního strojku přivezli z Mírova, kde byla nápravná skupina druhá, drsnější. Na tzv. „přibylák“ jsem se za ním dostal lstí: byl tam holič, který stříhal málo vyholené vězně, tak jsem se dobrovolně přihlásil. Seskočil z patrové postele a vzal si ode mne startky. Celá desetiletí byl jediným člověkem, kterému jsem kdy dal cigarety.
Později jsme na jedné cele společně navlékali zavírací špendlíky, na střídačku psali na všechny strany nejrůznější stížnosti, jimiž jsme otravovali oudy režimu. Do lžic i ešusů, které kolovaly mezi zhruba devadesáti vězni pátého „politického“ úsek borské věznice, jsme vyrývali vzkazy ostatním: „Ať žije socialistická revoluce!“ Pro nás oba to byl výraz přesvědčení, ale i svérázný sport, kterým jsme se udržovali v kondici.
Petr měl ve vězení (kde prožil v minulém režimu celých devět let) dvě zásady: sníst všechno a nebonznout ani bonzáka. Přidal bych k jeho charakteru jediné: nikdy neuhnout, nikdy se nenechat koupit za nějaké výhody. Nepoznal jsem čestnějšího člověka, snad jen Karel Kryl se mu z lidí, jež jsem v životě poznal, podobal. Kromě toho byl velkorysý jako málokdo, přiznané poklesky dovedl odpustit. Současně lpěl na přesnosti vyjadřování a kriminál pro něj byl kromě jiného školou práva.
Nikdy mi z paměti nevymizí.
Ne ve všem jsme se v minulých desetiletích shodli. Samozřejmě se i mýlil, byv o své pravdě přesvědčen. Přestože byl někdy paličatý jako beran, dokázal čestně přiznat i omyl a své názory sám na základě argumentů korigovat.
Naše cesty se mou vinou, které budu už provždy litovat, na čas rozešly. Petr mne však přesto ze života neškrtl a zůstal více než půl století mým nejbližším kamarádem. Bratrem volbou. Před lety mne oslovil zvláštním přáním: abychom se oba zavázali k tomu, že promluvíme na pohřbu toho, kdo z nás zemře dřív.
Nuže Petře – nevím, zda to fyzicky zvládnu, čeká mě zítra neodkladná operace. Dovol tedy, abych ti tady na cestu do toho lepšího světa, kde už nic nebolí, popřál, aby to, co jsi svým životem nastavil, se s ním dalo úspěšně poměřit jako s etalonem.