V Turecku se angažují zejména finanční instituce ze Španělska, Itálie, Francie a Nizozemska.
Turecká lira zažila opět propad, dosáhla nového rekordně nízkého kurzu a jen od 15. listopadu ztratila vůči americkému dolaru čtvrtinu své hodnoty. Jedna lira měla při otevření trhu 1. prosince hodnotu pouze přibližně 8 centů. Ještě 1. září měla hodnotu kolem 12 centů. (Směnný kurz turecké liry vůči dolaru v období 2017 až 2021 je zachycen na tomto grafu.)
Centrální banka země ve středu přistoupila k prodeji devizových rezerv, aby podpořila měnu. Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan nicméně odmítl zvýšit úrokové sazby, aby přilákal investory k měně, což by ji potenciálně posílilo. Erdogan opakovaně prohlásil, že nízké úrokové sazby by podpořily posílení měny a ovládly vysokou inflaci, kterou Turecko trpí, přestože se ekonomové shodují na opaku.
V roce 2018 zaznamenala lira také hluboký propad, ze kterého se již nikdy nevzpamatovala. Měna klesla z hodnoty kolem 28 centů za každou liru na pouhých 15 centů, než se v roce 2019 ustálila na hodnotě kolem 19 centů. V průběhu let 2020 a 2021 měna postupně ztrácela hodnotu, než došlo k jejímu nejnovějšímu poklesu v posledních dnech.
Podobně jako Donald Trump podporuje Erdogan slabou měnu, aby turecké výrobky byly konkurenceschopné v zahraničí, protože jejich nákup v lirách je pro obchodníky z mnoha jiných zemí nebo měnových zón levný. Podle listu Wall Street Journal však oslabování liry zašlo příliš daleko i pro exportéry, kteří se navíc potýkají s vysokou inflací, zdražováním energií a surovin a také s nepředvídatelností situace turecké měny.
Banky v potížích
Pád liry se dotýká i mnoha společností, které si vzaly úvěry v cizích měnách, ale jejich příjmy jsou v lirách. Nyní musí vydávat stále vyšší částky lir na obsluhu svých dluhů.
Podle údajů centrální banky v Ankaře turecký soukromý sektor ke konci září dlužil v zahraničí téměř 172 miliard dolarů. To je více než pětina tureckého HDP v roce 2020.
Krizí liry nejsou postiženy pouze turecké finanční instituce. Turecký finanční systém je dnes mnohem více mezinárodně propojen. V Turecku působí zejména španělské, italské, francouzské a nizozemské banky.
Turecko bylo pro nizozemskou společnost ING v roce 2020 třetím největším mimoevropským trhem po USA a Austrálii. Francouzská BNP Paribas působí také v Turecku, například ve společném podniku s tureckou skupinou Colakglu. Pro Francouze však obchod v Turecku představuje podstatně méně než 10 % příjmů.
Německé banky jsou v Turecku zastoupeny poměrně slabě. Deutsche Bank má v Istanbulu pobočku, Commerzbank má na Bosporu pouze jedno zastoupení.
V Turecku je nejvíce ohrožena španělská banka BBVA. Vlastní 49,9 % turecké Garanti Bank, druhé největší turecké soukromé banky. V polovině listopadu podala BBVA nabídku na převzetí zbývajících 50,1 % akcií. Španělé za to chtějí zaplatit 25,7 miliardy lir. V polovině listopadu, kdy BBVA nabídku učinila, činila tato částka 2,55 miliardy dolarů. V současné době musí BBVA za akcie zaplatit pouze 2,04 miliardy dolarů. To ukazuje, o co Španělům jde: chtějí převzít banku Garanti za výhodnou cenu v souvislosti s kolapsem liry.
Italská Unicredit se vydala jinou cestou. Svůj podíl v Yapi Kredi Bank již postupně snížila ze 40 na 20 %. Nyní chtějí Italové prodat i své zbývající podíly v turecké bance.
Psali jsme: