Paul Elek komentuje vznik levicové volební unie, která potvrdila pozici France Insoumise a snaží se z Jeana-Luca Mélenchona udělat nového premiéra Francie.

Po prezidentských volbách, v nichž Jean-Luc Mélenchon nepostoupil do druhého kola o pouhých 1,2 procentního bodu, vytvořili Zelení, socialisté a komunisté volební alianci spolu s hnutím La France Insoumise (Nepokořená Francie) pro nadcházející parlamentní volby: Nupes (Nová ekologická a sociální lidová unie).

Jean-Luc Mélenchonovi trvalo třináct dní, než dosáhl volební a politické dohody se svými hlavními levicovými konkurenty. Před rokem zaměstnávalo dlouho téma levicového spojenectví veřejnou debatu, aniž by se dosáhlo nějakého konkrétního úspěchu. Do boje o prezidentské volby v roce 2022 se levice pustila, jako by výsledky těch předchozích měly být považovány za čistě konjunkturální událost. Zelení (EELV), stejně jako socialisté (PS) a dokonce i komunisté (PCF) věřili, že mohou nějak změnit ústřední místo, kterého La France Insoumise (LFI) dosáhla ve francouzské politice, zejména proto, že hnutí mělo spíše skromné výsledky v místních volbách. Mélenchon se během kampaně mnohokrát vyslovil proti spojenectví s dalšími levicovými partnery. Lídr Lidové unie (jde o název politické kampaně Jeana-Luca Mélenchona 2022, stejně jako název navrhované strategie a sítě aktivistů sdružených kolem jeho kandidatury, která sdružuje lidi mimo France Insoumise – pozn. autora) se domníval, že aliance vytvořená „na vrcholu politických sil“ by byla na škodu politické nabídce, kterou by po letech práce na svém programu mohl ve volbách prosazovat, a považoval ji za překážku pro masivní mobilizaci voličů. Vsadil na to, že se mu podaří dosáhnout „lidové unie“, „jednoty zdola“, a že přitáhne v pozdější fázi taktické voliče a umírněnější levici.

Po prvním kole prezidentských voleb se jeho strategie ukázala jako poměrně úspěšná. Proto je překvapivé, že tak historické dohody, která poprvé ve francouzské politice spojí pod jedním praporem všechny volební levicové síly, mohlo být dosaženo tak rychle. Zvláště to platí po bouřlivé politické kampani, v níž všichni Mélenchonovi odpůrci Mélenchona dlouhé měsíce očerňovali, zatímco v otázkách, jako je mezinárodní a evropská politika, míra rozchodu s kapitalismem, boj proti rasismu a sekularismus, přetrvávaly silné politické rozpory.

Dohoda o zakotvení výsledků prezidentských voleb

Pro dosažení volební a politické dohody během jednání, které trvalo méně než dva týdny, existují různé důvody. Za prvé, sporná ústřední pozice Jeana-Luca Mélenchona (a jeho politické propozice) byla rozbita působivou podporou, kterou získal 10. dubna ve velmi těsném souboji, v němž ho Marine Le Penová vzdálila od postupu do druhého kola o pouhých 1,2 procentního bodu (421 308 hlasů). Z pozice síl se tedy Lidová unie mohla ujmout odpovědnosti a vyzvat své bývalé protivníky k jednání. Za druhé, neuspokojivé výsledky, kterých dosáhli Zelení, socialisté a komunisté, je stavěly do slabé pozice, zejména v kontextu všeobecné frustrace levicového elektorátu, který byl znovu konfrontován se stejným druhým kolem Macron versus Le Penová. Zatímco socialisté, komunisté a Zelení pošilhávali po možnosti zachránit si některá křesla pro nadcházející parlamentní volby, Lidová unie se chopila příležitosti potvrdit svou ústřední úlohu na levici. Podmínila volební přerozdělení poslaneckých mandátů případné aliance politickou dohodou inspirovanou především jejím politickým programem a také slibem, že v případě volebního vítězství podpoří Jeana-Luca Mélenchona jako příštího premiéra.

Politické objasnění

Politická dohoda je považována za potenciální legislativní koalici, která by vytvořila kohabitaci (situace, kdy prezident a většina v parlamentu nesdílejí stejnou politickou příslušnost), přičemž vládní program by byl stanoven politickou platformou Jeana-Luca Mélenchona. Nový prapor, který je proto v nadcházejících volbách společný, se jmenuje Nová ekologická a sociální lidová unie (Nupes).

Dohoda rovněž definuje způsob rozdělení parlamentních křesel mezi strany tvořící Nupes. Ten se bude odvíjet od výsledků jednotlivých partnerů v posledních prezidentských volbách a podle aktuálního počtu poslanců v Národním shromáždění. Ve volebních obvodech, které zastupuje poslanec aliance, nesmí žádná z ostatních stran nominovat vlastního kandidáta. Podle dohody France Insoumise představí své kandidáty ve 360 volebních obvodech, Zelení přibližně ve 100, Socialistická strana v 70 a Komunistická strana v 50 obvodech.

Hlavní síla dohody však zůstává politická, protože France Insoumise definovala svůj politický program jako středový. Donutila tak ostatní strany, aby si ujasnily svůj postoj k míře rozchodu s neoliberalismem. Proces sjednocování tedy nebyl na úkor programu. Řada významných socialistických členů, jako například François Hollande, dohodu například veřejně odsoudila. Yannick Jadot, bývalý kandidát na prezidenta za Zelené, byl od voleb diskrétní a spíše neochotný uvidět spojení své strany s radikální levicí. Uzavřením dohody s Jeanem-Lucem Mélenchonem se EELV zřejmě zřekla svého umírněného politického postoje. Stručně řečeno, dohoda přivedla Mélenchonovi bývalé odpůrce ke schválení většiny jeho platformy, konfrontovala je s vnějším tlakem levicového elektorátu, který se většinově vyslovuje pro spojenectví, vystavila je vnitřní krizi ve vztahu k jejich pravicovým frakcím, které se takovému spojenectví bránily, a vytvořila historickou politickou situaci, která by mohla vést k volebnímu úspěchu tam, kde ještě před měsícem hrozilo, že krajní pravice ve volbách zvítězí.

Celostátní kampaň: na cestě ke třetímu kolu prezidentských voleb?

Jakkoli se Jean-Luc Mélenchon může zdát kontroverzní, není možné podceňovat jeho strategické schopnosti. Pro nadcházející volební výzvu už nabídnul další trik. Neúspěšný kandidát na prezidenta se už od voleb věnuje institucionálnímu triku: prosazuje parlamentní volby jako třetí kolo prezidentských voleb a spoléhá tak na frustraci lidových vrstev a levicového elektorátu a na příležitost, kterou volební dohoda otevírá. Jelikož prezident obvykle jmenuje předsedou vlády lídra nejsilnější strany Národního shromáždění, Mélenchon vyzval lid, aby ho „zvolil premiérem“ tak, že bude hlasovat pro většinu poslanců unie Nupes. Uspořádáním celostátní kampaně ve volbách, které jsou tradičně považovány za „577 místních voleb v jednom“, Mélenchon  doufá, že zmobilizuje svoje voliče, kteří jsou spíše známí tím, že se po prezidentském klání opět zdrží hlasování. Poprvé po mnoha letech by radikální levice mohla překonat svoje okrajové zastoupení ve francouzském parlamentu a ani skutečně antidemokratický institucionální rámec by ji nemusel udržet v postavení menší opozice. Někteří optimisté dokonce sní o tom, že za několik týdnů bude Jean-Luc Mélenchon premiérem. Jedno je jisté. Zakořeněná politická krize ve Francii ještě neskončila. Zdá se, že každá nová politická událost destabilizuje tradiční tendence a postupy a každý politický aktér se denně pouští do politické bitvy naslepo ohledně toho, co je možné v dohledné době očekávat.

Článek publikujeme ve spolupráci s Transform!Europe.

Ilustrační foto: Pierre-Selim, CC BY 3.0, via Wikimedia Commons