Británie se nachází v obdobné pozici, z níž Řecko vyjednávalo v roce 2015: má buď přijmout smlouvu za krajně nevýhodných podmínek, nebo odejít beze smlouvy a utrpět tak ještě větší ztráty.
Athanasios Gouglas, odborný asistent na Universitě v Exeteru, ve své stati píše, že od počátku plebiscitní kampaně o členství Británie v Evropské unii podléhala část britských politiků iluzi, že bude možné z Unie odejít bez jakýchkoli bolestivých ústupků; někteří dokonce fantazírují, že budou moci přimět Evropu, aby přijala jejich podmínky – a to bez ohledu na opakující se protichůdný vývoj událostí. S obdobným iluzorním přístupem jsme se však už setkali během projednávání řecké ekonomické krize.
Podle Gouglase nemá na první pohled Británie – velká evropská hospodářská mocnost, která si v průběhu evropského integračního procesu dokázala vymínit četné výjimky – mnoho společného s Řeckem, jehož malá, regionální ekonomika je na pokraji bankrotu. Navíc se Británie sama rozhodla z Evropské unie odejít, zatímco Řecko se usilovně snaží v eurozóně zůstat.
Navzdory těmto podstatným rozdílům se však nyní Británie nachází v obdobné pozici, z níž Řecko vyjednávalo v roce 2015: buď přijmout smlouvu za krajně nevýhodných podmínek nebo odejít beze smlouvy a tím utrpět největší ztráty. Jakmile totiž Británie započala proces odchodu z Unie, jednání ztratilo symetrii a podobně jako Řecko se stala příjemcem, nikoli spolutvůrcem pravidel EU.
Tuhé vyjednávání
Tvrdý strategický přístup Řecka i Británie při jednání s Unií připisuje Gouglas domácím tlakům v obou zemích, zejména negativnímu veřejnému mínění, antagonismu médií a opozici uvnitř i vně vládnoucích stran.
Po letech handrkování o finanční záchraně Řecka jeho nově zvolený premiér Alexis Tsipras vyhlásil v únoru 2015 okamžitý konec systému striktních škrtů a požadavek znovuprojednání „krutých“ podmínek záchranného programu. Poté v červnu přerušila řecká vláda jednání s EU. Nakonec však, po neúspěšném referendu, byl v srpnu Tsipras donucen přijmout třetí záchranný program za ještě tvrdších podmínek.
Britská premiérka Theresa Mayová v březnu 2017 rovněž započala vyjednávání Brexitu z tvrdé pozice nastavením takzvaných „červených čar“, tj. nepřekročitelných hranic, zejména pokud jde o ukončení volného pohybu osob. Tento postoj vyvrcholil jejím prohlášením, že „tvrdý Brexit by neznamenal konec světa“. Michel Barnier, hlavní vyjednavač Brexitu za EU, ji diplomaticky nabádal, aby v zájmu dohody „červené čáry“ změkčila, a Evropská rada ji upozornila, že dohoda nebude po schválení opětovně projednávána.
Riziko vysokých sázek
Řecká i britská vláda si stanovily „rezervní cenu“, tj. minimální podmínky, za nichž jsou s ohledem na domácí tlaky ochotny v jednání pokračovat. EU má ale také svou rezervní cenu: zachovat existující pravidla a integritu jednotného trhu.
Obdobně jako řečtí politici se mnozí britští zastánci Brexitu domnívají, že když během jednání zvýší požadavky, zvýší tím riziko ztrát pro Unii v případě, že by k dohodě nedošlo. Problém však spočívá v tom, že bez dohody jsou ztráty jak pro Řecko, tak i pro Británii mnohem vážnější než pro Unii, což se nutně odrazí ve zvýhodnění dohody v její prospěch.
Dalo by se předpokládat, že podobně jak to nakonec učinilo Řecko, i Británie se rozhodne pro menší zlo a navrženou dohodu přijme. Zdá se však, že momentálně není schopna pragmaticky zvážit nesmírně vážné následky zamítnutí. Problém spočívá v parlamentu: někteří britští politici se domnívají, že Británie je stále světovou velmocí, která si může dovolit z Unie prostě odejít; další věří, že mohou vyjednat lepší dohodu.
Podle Gouglase vyjít z této slepé uličky vyžaduje radikální krok: obrátit se na občany – formou referenda nebo všeobecných voleb. Jak ukazuje příklad Řecka, všeobecné volby umožnily koalici premiéra Tsiprase přijmout třetí záchranný program, jehož odpůrci pak byli definitivně rozdrceni. Přesně takového politického zániku se britští příznivci Brexitu obávají, protože veřejné mínění, i když zjevně členství v Unii nestraní, přece jen dává přednost kompromisu před odchodem bez dohody. Je na čase, aby premiérka uváženě riskovala.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.