Rovněž Tax Justice Network říká, že korporace musí platit daně tam, kde jejich zaměstnanci pracují, ne ve schovávaných rájích.
Daňové ráje zkreslují statistiky, uvádí Tax Justice Network (TJN). Právě tato síť ukázala, že přímé zahraniční investice se ze 40 % týkají 10 zemí, a sice těch, které mají míru korporátního zdanění 3 % a méně.
Je to ovšem Velká Británie, která je masivně zodpovědná za síť jurisdikcí, které je možno popsat jako daňové ráje. Právě tyto ráje zničily schopnost státu zdaňovat nadnárodní korporace. TJN tvrdí, že daňové úniky tvoří asi 500 mld. dolarů každý rok. Což by stačilo na humanitární pomoc OSN na dvacet let.
Ve studii je možné najít tzv. index daňových rájů pro korporace. Index ukazuje, do jaké míry daná zem umožňuje daňové úniky. Tento index je doplňkem k indexu finančního utajování.
Výsledky indexu jsou následující (tj. země, které umožňují daňové úniky a tím rozkládají mezinárodní systém zdaňování korporací):
Na prvním místě jsou Britské panenské ostrovy (patřící pod britskou jurisdikci). Podobně i další dvě místa – Bermudy a Kajmanské ostrovy. Následuje Nizozemsko, Švýcarsko, Lucembursko, Jersey, Singapur, Bahamy a Hongkong.
Tyto jurisdikce, píše TJN, jsou zodpovědné za to, že umožňují korporacím, aby neplatily daně a spustily tak celoplanetární závod ke dnu. Zemím tak chybí daňové příjmy. Vlády se snaží udržet „daňovou konkurenceschopnost“ a přibližují se tím daňovým rájům. TJN hovoří o „daňové válce“.
Velká Británie provozuje největší síť jurisdikcí a je tedy nejvíce zodpovědná za rozpad globálního daňového systému. Na její vrub jde třetina rizik měřených dle indexu. Sazba korporátních daní se u některých britských jurisdikcí pohybuje na úrovni 1,73%.
TJN se také zaobírá tím, jaké země omezují daňový výběr chudším zemím přes různé „dohody“. Na prvním místě jsou Spojené arabské emiráty, Velká Británie a Francie.
Alex Cobham, předseda sítě TJN, říká: pokrytectví odhalené naším indexem daňovým rájů pro korporace je odporné. Jen pár bohatých zemí vede světovou daňovou válku tak děsivou, že naprosto zničily globální korporátní daňový systém. Ona osa vyhýbání se daním: Velká Británie, Nizozemsko, Švýcarsko a Lucembursko – si plní kapsy na úkor zdrojů pro udržitelný lidský pokrok. Schopnost vlád danit nadnárodní firmy, aby se platily mzdy učitelům, stavěly nemocnice a zajistily se rovné podmínky pro místní firmy, tato schopnost byla úmyslně a brutálně zničena.
Index má sloužit k tomu, aby poukázal na rozsah problémů a zároveň se stal výzvou k daňové změně – TJN chce, aby se zdanitelné zisky danily tam, kde je ekonomická aktivita.
Index ukazuje nejen vliv Velké Británie, ale celkově vzato EU (bez Británie) je zodpovědná za třetinu daňových úniků dle indexu.
Největší prospěch z daňových pobídek má bankovní a finanční sektor. Je vidět, že země odměňují aktivity spekulace a dobývání renty, místo toho, aby tak činily u aktivity ukotvených v reálné ekonomice.
Polovina zemí v EU povoluje firmám ve finančnictví neplatit žádné daně, dalších 29 % dává výjimky. V 86 % zemí EU jsou investiční firmy zdaňovány méně než pekárny.
Index zároveň ukazuje, že něco jiného je statutární daňová sazba pro korporace s tou reálnou nejnižší sazbou. Například členové OECD mají ve skutečnosti daňovou sazbu 16 %, i když statutární je 23 %.
Knižní tip k tématu:
Kevin Cahill „Komu patří svět“ (2010). Autor označil Alžbětu II. ve své knize za „královnu daňových rájů“ (str. 48).
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.