Přečetli jsme: Čtvrteční vydání francouzského deníku Libération na čtyřech předních stranách věnuje pozornost prezidentskému kandidátu hnutí „Nepokořená Francie“ (La France insoumise), Jean-Lucu Mélenchonovi.
Mélenchonův pro mnohé pozorovatele nečekaný vzestup v předvolebních odhadech začal prudce měnit dřívější snad poněkud přehlíživou shovívavost jeho protikandidátů. A vedle nich i dalších osob z popředí současné francouzské politické scény.
Tak například prezidentský kandidát Emmanuel Macron se na jeho adresu vyjádřil takto: „Máme komunistického revolucionáře, který byl senátorem v době, kdy jsem já ještě studoval.“ Neúspěšný a též i vesměs neoblíbený současný prezident François Holland v souvislosti s Mélenchonem zase varuje své krajany před „hrozbou simplifikací a falzifikací“. A deník Le Figaro, který levicovým politikům tradičně nefandí, má ohledně tohoto kandidáta naprosto jasno: Podle jeho redakčního mínění jde o „blouznivý projekt francouzského Cháveze“.
Pouze ministryně životního prostředí Ségolène Royal, která si prezidentskou kandidaturu před lety vyzkoušela na vlastní kůži, na sugestivní dotaz, zda ji Mélenchon zneklidňuje, odpověděla (jak píše Libération) „svým obvyklým, charakteristickým způsobem“: „Ne, proč? Pročpak by měl být znepokojením? Naopak, myslím, že by byl lepší než někdo z krajní pravice“.
Mélenchon, který v roce 2008 opustil Socialistickou stranu, ve které působil od roku 1977, aby loni v únoru založil současné hnutí La France insoumise, svým momentálním úspěšným vzestupem předvolebních preferencí zasel vítr. Takže, žádný div, že nyní sklízí bouře ze všech stran. Zprava i zleva. Útokům vedeným proti své osobě čelí prozatím mírnou ironií. Vtipkuje, že jeho případným volebním vítězstvím nastane „nukleární zima, z nebe začnou pršet žáby, dostaví se tanky Rudé armády a u francouzských břehů se vylodí Venezuelané.“
Jean-Luc Mélenchon, sám sebe – tentokrát ale vážně – prohlásil za „kandidáta míru“. Postavil svou volební kampaň konkrétně na potřebě „zajistit bezpečí od Atlantiku po Ural“. Je pro jednání s Putinem a ohlašuje rozhodnutí, v případě svého volebního úspěchu, zorganizovat konferenci, jejímž tématem by bylo hledání mírových řešení. Odvolává se přitom na generála, pozdějšího francouzského prezidenta, de Gaulla (jednou velmi oblíbeného, podruhé stejně velmi zatracovaného), který po druhé světové válce byl pro jednání se Stalinem i s čínským vůdcem Mao Ce-tungem. Otevřeně mluví o tom, že taková konference by měla být jednáním o hranicích. „Nikoliv válka, ale jednání“ (Pas la guerre, la négociation“).
Jiný prezidentský kandidát a člen Socialistické strany, Benoît Hamon, pro kterého je levicový Mélenchon ještě větší hrozbou než pro nelevicové prezidentské kandidáty, vytáhl z rukávu nálepkové eso a vztáhl tyto jeho proklamace k ruskému obsazení Krymu. Označil je za „extrémně nebezpečné“, neboť podle Hamona „Putin anektoval území jiného suverénního státu“.
Předvolební klání prezidentských kandidátů ve Francii používá v současné době mimořádně oblíbené a krajně nadužívané prostředky „nálepkování“ politických soupeřů. Mélenchonovi soupeři a jim nakloněná média tohoto kandidáta jednoduše zařadili do kategorie politiků, kteří chtějí jít či dokonce už jdou „ve stopách Cháveze a Putina“. A tu a tam někdo připomene, že Mélenchon byl obdivovatelem dokonce i samotného Fidela Castra.
Ilustrační obrázek: Autor: Pierre-Selim – Own work, CC BY 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=26452052