Analýza ekonoma Vladimíra Kolmana se zabývá velmi aktuální otázkou přijetí či nepřijetí euro v České republice.

V poslední době se v Čechách opět otevírá diskuse o nahrazení koruny eurem. Souvisí to mimo jiné i s nedávnou iniciativou předsedy Evropské komise J. C. Junckera ohledně pěti dalších možných scénářů vývoje evropské integrace a rovněž s diskusemi vedenými na nedávné schůzce nejvyšších představitelů členských států Evropské unie při příležitosti 60. výročí podpisu tzv. Římských smluv.

Jednou ze zmiňovaných možných alternativ je koncept tzv. vícerychlostní Evropy. V této souvislosti je pak nutno si položit otázku, do které skupiny členských zemí by měla patřit Česká republika. Pokud odpověď zní, že naším zájmem je zařadit se do skupiny zemí s rychlou další integrací (a tedy být i členem tohoto elitního klubu), pak je nutné také se zamyslet nad nahrazením české koruny eurem a jeho přijetím jakožto zákonné měny v České republice.

Vzhledem k tomu, že se Česká republika při vstupu do Evropské unie k přijetí eura zavázala, pak obecná otázka nezní, jestli euro přijmout nebo ne, ale kdy tak učinit. V této souvislosti se diskuse vedou zejména o výhodách a nevýhodách tohoto kroku.

Výhody a nevýhody přijetí eura

Výhody přijetí eura lze spatřovat zejména v těchto oblastech:

• Exportéři i importéři budou mít nižší náklady, poněvadž odpadnou poplatky za konverze z eura do korun a naopak
• Exportérům a importérům odpadne ve vztahu k Eurozóně kurzové riziko a tím i náklady na zajišťovací operace
• Jednotný měnový režim vytvoří stabilnější a tím i atraktivnější prostředí pro zahraniční investice
• Čeští investoři získají mnohem větší prostor pro investování svých prostředků v zahraničí, aniž by se museli zajišťovat proti kurzovému riziku

Nevýhody tohoto kroku ale také nejsou úplně zanedbatelné:

• Přesunem realizace měnové politiky na Evropskou centrální banku přijdeme o možnost řešit měnovými nástroji – kurzem a úrokovými sazbami – dopady nejrůznějších vnitřních i vnějších šoků na českou ekonomiku.
• Českým orgánům tak zůstanou k dispozici pouze nástroje rozpočtového charakteru a i ty bude možno používat vzhledem k nutnosti zachování rozpočtové rovnováhy pouze omezeně.
• Česká republika se bude zřejmě muset finančně podílet na řešení řady finančních problémů vzniklých v Eurozóně.
• Vstupem do společného měnového prostoru se zvýší konkurence pro české finanční instituce, místní obchody a sektor služeb.
• Opatření Evropské centrální banky nemusí mít vždy pozitivní dopad na českou ekonomiku.
• Pro Českou republiku může být v budoucnu nákladem i účast v Evropském stabilizačním mechanismu – ESM. Pokud by se Česká republika stala jeho členem, mohl by náš celkový závazek do roku 2025 dosáhnout až 350 mld. Kč (Oldřich Dědek – bývalý vládní zmocněnec pro přijetí eura a současný člen bankovní rady ČNB, 2013c).

První podmínka

Pro přijetí eura ovšem musí být splněny dvě základní podmínky:

V České republice musí existovat k tomuto kroku politická vůle a nutný je i souhlas obyvatelstva

Přijetí eura má tedy silný politický aspekt. V první řadě nelze opominout značnou nechuť českého obyvatelstva k tomuto kroku. Nejnovější průzkumy veřejného mínění v této oblasti sice nejsou k dispozici, ale podle průzkumů veřejného mínění z roku 2013 bylo rozdělení preferencí následující

               

Průzkum Eurobarometru z dubna 2015 naznačil určité zlepšení, kdy 29 % dotázaných by bylo pro přijetí eura a proti už jenom 70 %. Nicméně, o zásadním posunu v názorech českého obyvatelstva na euro se zatím mluvit nedá. Domácí průzkum z června 2015, i když byl poněkud odlišně zaměřený, v podstatě negativní mínění obyvatel ČR ohledně eura jenom potvrdil.

 

Vzhledem k problémům, které se v souvislosti s fungováním Eura vždy vyskytovaly a na které dnes poukazuje řada politiků v západní Evropě, se asi nedá očekávat, že by od posledních průzkumů došlo k nějakým dalším významnějším změnám sympatií obyvatelstva ve prospěch eura.

Politická scéna a euro

Ani politická scéna není přijetí eura zrovna nakloněna. Z analýzy programů parlamentních politických stran vyplývá tento vztah jednotlivých stran k přijetí eura

• Sociální demokracie a TOP 09 jsou pro přijetí eura
• ODS a podle vyjádření předsedy Babiše z 14. dubna 2017 i hnutí ANO jsou jasně proti
• Komunisté a lidovci ve svých programech tuto otázku neřeší, nicméně z vystupování jejich nejvyšších funkcionářů vyplývá, že KSČM je spíše proti a lidovci jsou spíše pro přijetí eura.

Přijetí eura v České republice by nebylo zřejmě proti mysli evropským orgánům. Ty nutně potřebují po sérii problémů a výpadů proti euru jak na makroekonomické, akademické, tak i politické rovině vykázat nějaký úspěch a náš vstup do Eurozóny by jako takový úspěch pravděpodobně interpretován byl.  Rovněž představitelé některých významných členských zemí EU (konkrétně například německý ministr financí Wolfgang Schäuble) by Českou republiku v Eurozóně velmi rádi přivítali.

Přijetí eura nejenom podporují, ale dokonce přímo požadují také české hospodářské kruhy. V seznamu priorit, které sestavil Svaz průmyslu a které má v úmyslu předat před volbami do parlamentu v říjnu 2017 všem hlavním politickým stranám, je i požadavek na urychlené přijetí eura, ideálně do roku 2021 (E15 z 20. 4. 2017).

Druhá podmínka

Česká ekonomika musí vykazovat předepsané parametry dohodnuté v tzv. smlouvě z Maastrichtu.

S prvními čtyřmi kritérii by Česká republika neměla v zásadě mít problémy. Kritéria cenové stability, rozpočtového schodku k HDP, celkové zadluženosti státu k HDP i konvergence úrokových sazeb jsou s přehledem plněna.

Páté kritérium se týká kurzové stability, kdy přijetí členské země EU do Eurozóny je podmíněno dvouletým setrváním kurzu národní měny v mechanismu ERM II, tj. pohybem kurzu národní měny v rámci fluktuačního pásma +,- 15 % od stanovené parity, neboli vstupního kurzu koruny k euru, který zatím přirozeně nebyl stanoven.

A právě v jeho výši se může skrývat celá řada problémů a rizik. V první řadě je třeba si uvědomit, že hodnotu vstupního kurzu koruny k euru nebude určovat ani česká vláda, ani Česká národní banka. Ten bude pod názvem „přepočítací koeficient“ propočítán Evropskou komisí po konzultaci s Evropskou centrální bankou. Jeho schválení bude následně projednáno na radě ECOFIN, což je zkratka pro Radu EU pro hospodářské a finanční otázky, která se skládá z ministrů financí a zástupců centrálních bank členských zemí. Přepočítací koeficient pak schválí definitivně Evropská rada. Tento postup je stanoven v par. 140 Smlouvy o fungování Evropské unie.

Bohužel, legislativně není stanoveno, jakou metodikou bude přepočítací koeficient propočítáván. Lze se jen domnívat, že se bude posuzovat cenová parita, historie vývoje kurzu koruny k euru a dalším měnám, některé dlouhodobé makroekonomické indikátory jako vývoj hlavních částí platební bilance, apod.

Hlavní problémy přijetí, výhody a nevýhody

Hlavní nejistotou a možným problémem tedy bude zejména v počátečním období úroveň převodového kurzu z koruny na euro. Po ukončení režimu intervencí ČNB lze zřejmě očekávat postupné posílení kurzu koruny, což bude mít vliv i na stanovení přechodového kurzu.

Všeobecně se očekává, že koruna bude vůči euru dlouhodobě posilovat. Na posílení kurzu koruny bude působit zejména skutečnost, že současný kurz je dosti vzdálený od cenové parity, která je jedním ze základních faktorů ovlivňující hodnotu kurzu. Ceny v ČR byly totiž podle Analýzy stupně sladěnosti ČR s Eurozónou, kterou zpracovala v prosinci 2016 Česká národní banka, v roce 2015 na úrovni 63 % cen v Eurozóně. Tento faktor bude dlouhodobě nepochybně tlačit na zpevňování kurzu koruny k euru. Obdobně budou působit i další vlivy, jako v zásadě příznivý stav platební bilance, vysoký objem devizových rezerv, relativně nízká zahraniční zadluženost, apod.

Je také nutno počítat s tím, jak ukázala například zkušenost z procesu zavádění eura na Slovensku, že při stanovování vstupního koeficientu mají evropské orgány tendenci vstupní kurz spíše zpevňovat. S přihlédnutím ke všem uvedeným okolnostem pak nelze vyloučit, že vstupní kurz by mohl být i kolem 20 Kč za euro.

Na první pohled se nemusí hodnota přepočítacího kurzu zdát nijak zvlášť důležitá. Ceny, mzdy a všechny ostatní ekonomické veličiny se přece vydělí stejnou částkou. Problematika úrovně vstupního kurzu ale není zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo na první pohled zdát.

Je nutné si uvědomit, že Česká republika je malou, velmi otevřenou ekonomiku, kde se podíl zahraničního obchodu pohybuje na zhruba třech čtvrtinách hrubého domácího produktu. A první, kdo se v případě silného vstupního kurzu může dostat do složité situace, budou exportéři. Pokud se například budou mzdy zaměstnanců exportního podniku pohybovat kolem úrovně průměrné měsíční mzdy (nyní cca 30 tis. Kč), pak při přepočítacím koeficientu 30 Kč za euro bude firma platit 1 tis. euro průměrné mzdy. Pokud bude koeficient stanoven na 25 Kč, bude tato mzda 1.200 EUR a při koeficientu 20 Kč pak dokonce 1.500 EUR. Obdobně se budou chovat i další náklady, hrazené v tuzemsku, například platby za elektřinu, vodu, apod.

Naproti tomu ceny, za které vývozci v zahraničí svou produkci prodávají, denominované ať už v eurech, dolarech nebo v dalších měnách, zůstanou stejné. V důsledku působení tzv. křížových kurzů, musí totiž při zpevnění koruny k euru dojít i ke zpevnění koruny vůči ostatním měnám. Nelze předpokládat, že by zahraniční zákazníci akceptovali růst ceny zboží z důvodu změny kurzu koruny. Na druhé straně se ale exportérům zlevní v případě pevnějšího kurzu dovážené komponenty, což jim může alespoň zčásti kompenzovat výše zmíněné ztráty.

Stejnému problému budou čelit také firmy podnikající v oblasti služeb, zejména v cestovním ruchu. Například, pokoj pronajímaný za 1.000 Kč denně bude stát při kurzu 30 Kč 33 euro, při kurzu 25 Kč 40 euro a při kurzu 20 Kč dokonce 50 euro. To se přirozeně odrazí v konkurenceschopnosti celého odvětví.

V podobné situaci jako exportéři budou také příjemci úvěrů, zejména fyzické osoby. Při poměrně vysoké míře zadluženosti některých skupin obyvatelstva to může ve společnosti vyvolat značné napětí. Například, pokud má dlužník nesplacenou hypotéku ve výši 1 milion korun, pak při vstupním kurzu 30 Kč bude jeho dluh 33 tis. eur, při kurzu 25 Kč 40 tis. Euro a při kurzu 20 Kč dokonce 50 tis. euro. Je sice pravda, že jeho plat by se měl přepočítávat rovněž stejným koeficientem, otázkou ale je, jestli mu jeho zaměstnavatel bude schopen mzdu při pevnějším koeficientu – tj. kolem 20 Kč za euro – vůbec vyplácet.

Jak podnikatelé, tak i dlužníci tedy budou mít zájem na co nejměkčím vstupním kurzu koruny – jeho ponecháním na současné úrovni kolem 27 Kč nebo ještě lépe dalším změkčením pokud možno až ke 30 Kč za euro.

Na druhé straně budou přirozeně existovat i skupiny, které budou z pevnějšího přepočítacího koeficientu profitovat.

První takovou skupinou budou vlastníci úspor. Jeden milion korun úspor bude při kurzu za euro 30 Kč 33 tis. euro, ale při kurzu 20 Kč to bude již 50 tis. euro. Ceny by se měly sice ve stejném poměru rovněž zvýšit, ale čeští majitelé úspor mohou své peníze utrácet nejenom doma, ale velmi snadno i v blízkém zahraničí, kde se eurové ceny měnit nebudou.  Obdobně by mohli ze silné koruny profitovat také příjemci stálých mezd a penzí, zejména státní zaměstnanci a důchodci, kteří jsou za normálních okolností většinou na konci příjmového spektra.

Za těchto okolností je zřejmé, že ať by byl vstupní kurz koruny k euru stanoven na jakékoliv úrovni, vždy budou ve společnosti „výherci a prohrávající“. Nespokojenost „prohrávajících“ se pak projeví ve společenském napětí. Jak již bylo řečeno výše, české orgány budou mít ale na velikost vstupního kurzu v nejlepším případě jen velmi omezený vliv.

Dánský příklad

V zásadě jediným způsobem, jak výše uvedené negativní dopady zmírnit nebo i vyloučit je postupně slaďovat zejména české ceny, měnové podmínky (především úrokové sazby) a další makroekonomické veličiny s Eurozónou. Pomoci může i širší vtahování eura do vnitřních peněžních toků, což se již částečně děje. Teprve po dosažení vysokého stupně sladěnosti by mohla Česká republika „vplout“ do Eurozóny.

Příkladem by nám mohlo být v této oblasti Dánsko, jehož ekonomika je zejména v oblasti cen a měnových podmínek s Eurozónou a také nejsilnější ekonomikou EU Německem prakticky vyladěná a Dánsko by mohlo přijmout euro fakticky bezbolestně kdykoliv. Ironií osudu ale je, že právě Dánsko si při vstupu do EU vymínilo, že euro nemusí přijímat (má tzv. opt-out). Tato země pravděpodobně čeká, až si euro vyřeší své problémy a teprve potom bude zvažovat případný vstup.

Sladění naší ekonomiky s Eurozónou je ovšem záležitostí mnoha let. Přijetí eura ale také bude časově náročný proces. V první řadě musí dojít k politickému rozhodnutí. Politické scéna se bude v nejbližším roce vypořádávat s důsledky parlamentních voleb. Vzešlá koalice bude mít jiné starosti, než se pouštět do tak riskantního kroku, jakým vzhledem k výše uvedeným problémům přijetí eura zjevně bude. Další dva roky bude muset česká koruna být ve výše zmíněném mechanismu ERM II. Vstup České republiky do Eurozóny proto nelze očekávat dříve, než v roce 2020.

Ilustrační obrázek: Autor: By spacepleb – http://www.flickr.com/photos/spacepleb/391612461/, CC BY 2.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=4152295