Čí peníze se vlastně používají k financování hraničního průmyslového komplexu a jaká je role poradenských firem (např. Deloitte a PricewaterhouseCoopers) v oblasti migrace?
Letošní zpráva organizace Stopwapenhadel se snaží prozkoumat a poukázat na rozsah globálního průmyslu ochrany hranic tím, že se zaměřuje na nejdůležitější geografické trhy – Austrálii, Evropu a USA – a uvádí porušování lidských práv a rizika spojená s jednotlivými odvětvími tohoto průmyslu, profiluje důležité firemní hráče a zaměřuje se na klíčové investory v jednotlivých společnostech.
Hraniční průmysl (border industry) zažívá boom a zdá se, že je imunní vůči úsporným opatřením nebo hospodářskému poklesu. Agentury pro průzkum trhu předpovídají tomuto odvětví roční růst v rozmezí 7,2 % až 8,6 %, který do roku 2025 dosáhne celkové výše 65–68 miliard dolarů.
Zpráva se zabývá pěti klíčovými odvětvími expandujícího průmyslu: ochranou hranic (včetně monitorování, dohledu, zdí a plotů), biometrií a inteligentními hranicemi, zadržováním migrantů, deportacemi a auditorskými a poradenskými službami. Z těchto odvětví vzešlo 23 společností jako významní aktéři: Accenture, Airbus, Booz Allen Hamilton, Classic Air Charter, Cobham, CoreCivic, Deloitte, Elbit, Eurasylum, G4S, GEO Group, IBM, IDEMIA, Leonardo, Lockheed Martin, Mitie, Palantir, PricewaterhouseCoopers, Serco, Sopra Steria, Thales, Thomson Reuters, Unisys.
Inteligentní hranice a jejich kontrola
V oblasti bezpečnosti a kontroly hranic, tedy technologické infrastruktury pro bezpečnost a ostrahu hranic, mají hlavní slovo americké, australské, evropské a izraelské firmy, včetně společností Airbus, Elbit, Lockheed Martin, Leonardo a Thales, které patří mezi největší světové prodejce zbraní. Těží nejen ze zakázek na hranicích v rámci EU, USA a Austrálie, ale stále více také z programů externalizace hranic financovaných stejnými zeměmi. Jean Pierre Talamoni, vedoucí prodeje a marketingu společnosti Airbus Defence and Space (ADS), v roce 2016 uvedl, že podle jeho odhadu budou dvě třetiny nových příležitostí na vojenském trhu v příštích 10 letech připadat na Asii a region Blízkého východu a severní Afriky (MENA).
Odvětví inteligentních hranic zahrnuje využití široké škály (novějších) technologií, včetně biometrie (např. otisky prstů a snímání oční duhovky), umělé inteligence a sledování telefonů a sociálních sítí. Mezi klíčové korporace patří velké IT společnosti, jako jsou IBM a Unisys, a nadnárodní společnost Accenture a také malé firmy, jako jsou IDEMIA a Palantir Technologies, pro které je práce související s migrací stěžejní. Dalším zásadním hráčem je francouzská veřejně-soukromá společnost Civipol, kterou spoluvlastní stát a několik velkých francouzských zbrojních společností a která byla vybrána k vytvoření databází otisků prstů všech obyvatel Mali a Senegalu.
Deportace, zadržování a poradenské firmy
Deportace: S výjimkou Spojeného království a USA je privatizace deportace neobvyklá. Spojené království si na celý proces deportace najalo britskou společnost Mitie, zatímco v USA dominuje společnost Classic Air Charter. Na deportacích se však podílejí také téměř všechny velké komerční letecké společnosti. Například časopis Newsweek uvedl, že v USA 93 % z 1 386 deportačních letů ICE do zemí Latinské Ameriky v roce 2019 komerčními leteckými společnostmi zprostředkovaly United Airlines (677), American Airlines (345) a Delta Airlines (266).
Zadržování: Global Detention Project uvádí více než 1 350 detenčních center pro migranty po celém světě, z toho přes 400 v Evropě, téměř 200 v USA a devět v Austrálii. V mnoha zemích EU spravuje detenční centra stát, zatímco v jiných zemích (např. v Austrálii, Spojeném království, USA) existují zcela privatizované věznice. V mnoha dalších zemích dochází ke kombinaci zapojení veřejného a soukromého sektoru, např. státní zařízení se soukromými dozorci. Austrálie outsourcovala zadržování uprchlíků do táborů mimo své území. Australské servisní společnosti Broadspectrum a Canstruct International spravovaly detenční centra, zatímco soukromé bezpečnostní společnosti G4S, Paladin Solutions a Wilson Security měly nasmlouvané bezpečnostní služby, včetně poskytování ostrahy. Zadržování migrantů ve třetích zemích je také stále důležitější součástí migrační politiky EU, která financuje výstavbu detenčních center pro migranty v deseti zemích mimo EU.
Poradenské a auditorské služby jsou skrytější součástí veřejných politik a postupů, ale mohou mít vliv na utváření nových politik. Výrazným příkladem je Civipol, který v roce 2003 vypracoval studii o námořních hranicích pro Evropskou komisi, která jeho klíčová politická doporučení přijala v říjnu 2003 i v pozdějších politických dokumentech, přestože se v ní objevují hanlivé výrazy vůči uprchlíkům. Studie Civipolu rovněž položila základy pozdějších opatření týkajících se externalizace hranic, včetně prvků migrační dohody s Tureckem a operace EU Sophia. Od roku 2003 získal Civipol finanční prostředky na velké množství projektů souvisejících s migrací, zejména v afrických zemích. V letech 2015 až 2017 byl čtvrtou nejvíce financovanou organizací v rámci svěřeneckého fondu EU. K dalším významným společnostem v tomto odvětví patří Eurasylum a velké mezinárodní poradenské firmy, zejména Deloitte a PricewaterhouseCoopers, pro které je práce související s migrací součástí jejich rozsáhlého portfolia.
Komu patří hraniční průmyslový komplex?
Společnosti spravující aktiva nevlastní majetek, do kterého investují, takže když jsou společnosti jako BlackRock a Vanguard označeny za největší akcionáře, stojí za to se ptát, čí peníze vlastně používají k financování hraničního průmyslového komplexu. Stejně jako v případě většiny vlastnictví akcií je odpověď taková, že valná část peněz je ve skutečnosti našich – správci aktiv umisťují investice jménem penzijních fondů, pojišťoven a univerzitních nadačních fondů a také přímo investují úspory jednotlivců prostřednictvím značek, jako je iShares společnosti BlackRock. Například ve Velké Británii spravuje společnost BlackRock 16,5 miliard liber z penzijních fondů místních samospráv a téměř 4 miliardy liber z penzijního fondu Transport for London. Společnost BlackRock byla také klíčovým hráčem v masivní záchraně amerických podniků Federálním rezervním systémem v roce 2020, protože řídila mnohamiliardový program odkupu dluhů velkých společností postižených pandemií COVID-19.
Tři velké evropské zbrojní společnosti (Airbus, Thales a Leonardo), které působí na trhu ochrany hranic, jsou v zásadě vlastněny vládami zemí, v nichž sídlí. Částečné vládní vlastnictví vytváří síť zájmů, která může být hnací silou expanze pohraničního průmyslového komplexu. Podle autorů publikace „The Political Economy of Entry Governance“ (2020) představuje zachování významných vlastnických podílů ve výrobě zbraní „strategickou volbu států. Umožňuje státům prosazovat národní politické a ekonomické zájmy prostřednictvím těchto společností a naopak prosazovat zájmy společností prostřednictvím státní politiky.“
Obchodní zájmy
Při vývoji hraničních systémů EU byly hlavním pilířem obchodní zájmy. To se projevuje několika způsoby. Zaprvé, vítězové rámcových smluv mají výhodné postavení pro získávání budoucích řetězců smluv (první taková smlouva EES, viz obrázek 17 na str. 62). Za druhé, politická touha po systémech s otevřeným koncem, které lze průběžně aktualizovat, umožňuje, aby byly do návrhu pohraničních systémů vloženy (kontroverzní) funkce, i když nebylo dosaženo politické dohody.
Pavučiny vztahů mezi jednotlivými aktéry (akcionáři, společnosti, agentury a programy EU) jsou graficky znázorněny na str. 93 a 94.
Psali jsme:
- Ochrana hranic: Pomoc ze strany Frontexu není dostatečně účinná (1. část)
- Ochrana hranic: Agentura Frontex a její bobtnající rozpočet (2. část)
- Ochrana hranic: Agentura Frontex a lobbisté (3. část)
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.