Jiří Malínský se dívá na budoucnost české levice v kontextu současného světa a společnosti. Zvláštní důraz jeho článek klade na organizování stranické práce.
Východiska a podněty
Vnitřní (vnitrostranické, „vnitrohnutevní“) vzdělávání ještě zesílí svůj význam na půdě potřebám hnutí a stran sloužících dynamicky institucionalizovaných vzdělávacích platforem, které budou součástí duchovních složek levice (ideově programových center). Znovuvybudování sítě místních, okresních a krajských organizací je současně prodloužením ruky české levice do regionů i odlehlejších míst, jakkoliv není možné počítat s její organizační sítí pro sídla zhruba od 1500–2000 obyvatel níže (což nevylučuje pozitivní výjimky z takto vymezeného pravidla).
Blízké organizace (historické sociálně demokratické zájmové složky) by měly plnit úlohu určitého neformálního síta, kterým by procházely nominace na nové členy levicových politických subjektů. Klasická kariérní politická dráha počínající komunální politikou (výjimky z tohoto pravidla musí zůstat opravdu jen výjimkami) by měla dovést nové členy po 10–15 letech (zhruba zprůměrovaný údaj) až k možnosti kandidatury nebo i činnosti ve špičkových politických funkcích stranických, zastupitelských, parlamentnických i exekutivních. Východiskem musí být věcně vymezený, hodnotitelný i zpětně kontrolovatelný věrohodný sled politické dráhy jednotlivých adeptů měřitelný nejlépe kombinací odborného zázemí politické organizace na tom kterém stupni za součinnosti zejména servisního zaměření ideově výchovných center (think tanků). (Zhruba těmito tématy se kolem roku 2000 obíral Špidlův pracovní sociálně demokratický kruh.)
Profesionální pracovníci levicových uskupení musí disponovat právy a povinnostmi plně srovnatelnými s právy a povinnostmi řadových členů i funkcionářů a reprezentantů strany všech stupňů. Současně by toto právo mělo být vyváženo důrazem na korektnost a slušnost jejich chování a vystupování zejména vůči řadovým členům strany a také zájemcům o členství i sympatizantům. Pravidelné hodnocení těchto trendů by mělo být součástí odměňování za mravní věrnost ideji i subjektu pod kontrolou ústředního vedení na základě průhledných a zpětně kontrolovatelných zásad. Jejich součástí by mělo být iniciační i cyklické zejména vnitrostranické vzdělávání se zvláštním důrazem na historické tradice národní i evropské, popřípadě světové. Informatizace skýtá v tomto směru mimořádné možnosti a její potenciality by měly být využívány co nejplněji.
Důraz na dětské, tělocvičné, turistické, kulturní i další aktivity navazující na předcházející historické tradice a s nimi spojované rituály je činitelem, který členství ve straně-hnutí propůjčuje zvláštní, všednodennost doplňující a rozvíjející i kultivující ráz. Současně je to prostředek účinného boje proti sílící atomizaci a tříštění společnosti pozdního kapitalismu. Je zřejmé, že to všechno je dlouhodobý záměr vícegeneračního výhledu. Časový rámec lze odhadnout na 50–75 let převážně kontinuitního vývoje; kvalita jeho zvládnutí a zvládání je současně indikátorem zralosti a přesvědčivosti nejen české levice. K tomu patří i funkční – tj. neztrátové i neziskové současně – hospodářské zázemí včetně stranické („hnutevní“) podnikatelské organizace minimalizující závislost politických subjektů, tj. i české levice, na veřejných rozpočtech a volebních maratonech, jež by ve 21. století měly být racionalizovány (konat volby v pravidelných zpravidla 3–4letých intervalech a nevysilovat společnost i politické strany současnou permanentní volební kampaní). Stálý kontakt s občany nutný je – stranickými slavnostmi a variantním prostřednictvím řešení praktických všednodenních potíží zástupci levice v zastupitelských sborech a všech stupních exekutivy, tj. principem důsledně uplatňované dialogické vstřícné, ne však vulgárně populistické praxe v duchu unijní subsidiarity.
Součástí subsidiaritního principu (vyřizování agend tam, kde je to nejrychlejší a nejúčelnější) nemůže nebýt stejně uplatňovaný výkonový princip založený na rovnosti všech forem ústavně zakotvených lidských a občanských práv. Neustálé reformování tohoto institutu, racionálně řízené diskuse, jednota slov a činů nikoliv proklamovaná, ale prakticky neustále prosazovaná a dováděná do ověřitelných aktů a činů zprostředkovávaných prostřednictvím důvěryhodných osobností je nejen požadavkem, ale navíc i samozřejmým předpokladem úspěšné politiky nejen levicové; součástí tohoto pojetí je i špičková hodnota dynamicky zhotovovaných zápisů opatřovaných v případě potřeby i souvisejícími dokumentními přílohami. Souhrn všech takto podaných představ a požadavků má vysokou vývojovou revoluční potencialitu (potencialitu sociálně revolučních cyklů založenou na prioritě společenského bytí před společenským vědomím, tj. na prioritě-upřednostňování praxe před nikoliv opomíjenou a zanedbávanou teorií).
Vývojové uskutečňování programových, zejména dlouhodobých cílů (zelená ekonomika, čtyřdenní pracovní týden se zhruba 30hodinovou týdenní pracovní dobou, podpora soustavného permanentního vzdělávání i v seniorském věku, péče a rozvíjení kulturního dědictví realitního, předmětového i duchovního, společenská samospráva, cílevědomá rodinná politika s rovnováhou otcovství a mateřství) musí počítat s řády desetiletí a zlomků (čtvrt- a třetinostaletí) staletí v přímé závislosti na zralosti a váze řešených problémů a nastolovaných požadavků.
Civilizační ráz 21. století
I ve 21. století zůstane živým téma národa a národního vlastenectví stejně jako tržní mechanismus, subkontinentální regiony typu Evropské unie, ASEAN, MERCOSUR, ŠOS či Euroasijského hospodářského společenství. Pomíjeny nemohou být ani koordinující organizace globální typu OSN nebo jejích zájmových organizačních forem jako jsou FAO či UNESCO. Specifické postavení si bude zachovávat i OECD; v celku se tu jedná o plodné kontinuitní navázání na sny a činy našich předků na konci druhé světové války. Bude docházet i k značné transformaci územního vymezování států a národů – v jejich struktuře budou posilovat kulturně zakotvené a vymezované (definované) komponenty (složky). Základním technickým předpokladem těchto dějů je důsledně mírově zakotvovaná praktická politika na úrovni států, subkontinentálních regionů i v rovině světových kontaktů. Multilateralisticky organizovaný svět je také základním technickým předpokladem zdárného rozvíjení kosmického sektoru společenských výrob (společenskovýrobních řetězců těchto výrob).
Světové, evropské i národní lidstvo a lidstva po celou dobu své historie dosavadní i budoucí neustále balancuje na špičce křehké a lehce zranitelné i zničitelné rovnováhy a existence. Základní přírodní zákony, byť metamorfovány jejich kulturní transformací, platily a budou platit v přímé vazbě na sféru zprostředkování dnes i v dohlédnutelném budoucnu. Stejně tak bude v globálním společenském bytí přetrvávat, byť bude kulturně zmírňována, i asynchronnost vývoje světového lidstva a březinovských sesterských rostlin a bratrských zvířat.
Rovnost výkonově vymezených šancí, další programový pilíř budoucí české doufejme silné levice, by tuto naději postupně nastupujícího 21. století měla dále zvýraznit a zvýšit naděje minimálně na udržení toho všeho, co se jí v 19. a 20. století podařilo spoluvybojovat a spoluprosadit.
První díl zde.