Historik Jiří Malínský dnes připomíná krátkou vzpomínkou výročí od úmrtí prezidenta Edvarda Beneše.
Dne 3. září 1948 zemřel ve své vile v Sezimově Ústí druhý československý prezident prof. JUDr. et PhDr. Edvard Beneš. Psát podrobnosti o jeho bohatém, napínavém a posléze úspěšném životě by bylo nošením dříví do lesa. Podotknu proto, že jak spoluzakladatelem československé státnosti a současně byl nejbližším spolupracovníkem prezidenta obnovitele Tomáše Garrigue Masaryka. Mimo svou politickou činnost byl i vědcem a politickým spisovatelem; jeho nejznámější kniha Demokracie dnes a zítra, vzniklá z prezidentových přednášek na Chicagské univerzitě, byla přeložena i do arabštiny.
Beneš vědec ovlivnil Beneše politika. Nejen boj o československou státnost, ale zejména zkušenost meziválečného období ho přivedly nejprve k ženevskému kompromisu, který předcházel Briandův pakt a usiloval o nastolení globálního mírového soužití. Současně se i váhou své praktickopolitické zkušenosti ve shodě s TGM přibližoval k teorii konvergence, která stála v pozadí jeho politiky Československa jako mostu mezi Východem a Západem. To, že ztroskotala, nebylo jeho vinou; to jen Beneš-politický myslitel o několik desetiletí předběhl svou dobu. V blokové logice Káhiry, Teheránu, Jalty a Postupimi (1943 – 1945) nebylo pro další rozvinutí konceptu Spojených národů místo.
Tyto výchozí myšlenky také stály v základech způsobu, kterým řešil obě dvě nejtěžší krize svého života a bytí našeho státu.