Zelená dohoda se prý už nezaměřuje pouze na planetu, ale také na to, aby se na ní lidem žilo dobře při zachování ekonomických standardů.
Podle vedoucího oddělení Evropské komise pro klima Kurta Vandenbergha se evropská Zelená dohoda (Green deal), která byla dříve považována za ekologickou agendu, nyní formuluje jako agenda ekonomické modernizace. Evropská unie (EU) se ve své budoucí klimatické a energetické politice přesouvá směrem k průmyslu a konkurenceschopnosti.
Výsledky červnových voleb do Evropského parlamentu potvrdily snahu o konkurenceschopnost v hospodářských odvětvích EU. Generální ředitel odboru Komise pro klima uvedl pro web Euractiv, že Zelená dohoda se již nezaměřuje pouze na planetu, ale také na to, aby se na ní lidem žilo dobře při zachování ekonomických standardů. Vzhledem k tomu, že se EU snaží vyvážit své cíle v oblasti životního prostředí s programem industrializace, snaží se jednotlivá odvětví udržet výrobu a inovace v Evropě.
EU si uvědomila důležitost průmyslové politiky a potřebu poskytnout průmyslu pobídky, aby se mohl lépe chránit. Průmyslová strategie je považována za doplněk ekologické dohody a je nezbytná pro dosažení cílů EU v oblasti klimatu. Například v odvětví cementu se klade důraz na zachycování a využívání uhlíku, alternativní paliva a snižování závislosti na fosilních palivech. Pro úspěšnou realizaci průmyslové strategie je rovněž zásadní přístup k infrastruktuře a regulační požadavky.
Hlavní otázkou pro příští politický mandát v EU je, zda evropská Zelená dohoda odolá odporu některých skupin, včetně zemědělců a společenských vrstev v členských státech. Manon Dufour, výkonná ředitelka think-tanku E3G, zdůraznila přitažlivost narativu „greenlash“ (česky natřít povrchově nazeleno), který často šíří populistické strany a který využívá obav o životní náklady ke kritice zelené politiky. Zdůraznila, že je důležité řešit problémy, jako jsou ztráta biologické rozmanitosti, venkovské oblasti a spotřeba vody. Například generální ředitel polské energetické společnosti PGE Dariusz Marzec zdůraznil potřebu rovnováhy při stanovování realistických a dostupných cílů, které zohledňují dopad na zákazníky, průmysl a ekonomiku.
EU bude muset překlenout roční investiční mezeru ve výši 406 miliard eur, aby dosáhla svých cílů v oblasti energetiky a klimatu do roku 2030, přičemž otázka veřejného financování versus investic soukromého sektoru je stále předmětem diskusí, uvedl článek.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.