Japonské vlády v posledních letech nedokázaly řešit hlubší strukturální problémy země. Premiéra oslabilo i odstoupení Bidena z prezidentské kampaně v USA.
Fumio Kišida odstupuje z funkce japonského lídra kvůli špatným hospodářským výsledkům a absenci zásadních reforem během svého působení, píše o nejnovějším vývoji v Japonsku William Pesek pro Asia Times. Kišidova rezignace nesouvisí se skandály. Největším Kišidovým úspěchem bylo zvýšení minimální mzdy, které však nesplnilo očekávání. Odchod amerického prezidenta Joea Bidena dále zkomplikoval Kišidovy vyhlídky, protože jeho silný vztah s Bidenem byl klíčovým prodejním argumentem. Kišidovy potíže odrážejí širší ekonomické problémy v Japonsku, které mají dopad na investory, politiku centrální banky, asijskou geopolitiku a americko-japonské vztahy. Reformy bývalého premiéra Šinzóa Abeho sice zvýšily zisky podniků, nedokázaly však řešit hlubší strukturální problémy země, připomíná dále autor. Abeho zaměření na měnovou politiku a slabý jen nevedly totiž ke smysluplné hospodářské restrukturalizaci.
Od konce roku 2012 dávají všechny tři japonské vlády přednost oslabení jenu před konkurenceschopností. Agresivní kvantitativní uvolňování zmírnilo tlak na politiky a manažery, aby inovovali a restrukturalizovali. Tato strategie se však nyní Kišidovi vymstila, protože Japonsko v roce 2024 už nanaplňuje přísliby tzv. abenomiky. Růst mezd stále zaostává za inflací v prostředí prudce rostoucího akciového trhu. Kromě toho se sliby podniků, že zvýší mzdy, nepromítly do výrazných přírůstků. To vedlo k zastavení průmyslové výroby a nedostatečné dynamice růstu mezd, což zpožďuje hospodářské oživení. Centrální banka Bank of Japan vyjádřila lítost nad zvyšováním sazeb a další zpřísňující opatření pozastavila. Mezi potenciální nástupce Kišidy patří různé významné osobnosti tokijské politické scény.
V Japonsku zatím není jasný favorit nadcházejících zářijových voleb do vedení vládnoucí Liberálně demokratické strany (LDS), což vede k intenzivnímu politickému manévrování. Hlavním problémem je, že mezi potenciálními kandidáty chybí ekonomický reformátor, přestože LDS v uplynulých 12 letech promarnila řadu příležitostí, jak Japonsko zrekonstruovat. Když se Abe v roce 2012 podruhé ujal úřadu, měl jedinečné výhody, včetně podpory voličů pro jeho ekonomický plán a vysokého ratingu. Současný lídr Kišida se potýkal s nízkou popularitou, částečně právě kvůli tomu, že se vládnoucí straně LDS nepodařilo nastartovat japonskou ekonomiku. Navzdory některým úspěchům, jako je zvýšení výdajů na obranu, byla Kišidova snaha o oživení ekonomiky pomalá, což mělo za následek stagnaci mezd a růst inflace.
Zranitelnost Japonska vůči importované inflaci v důsledku vysokých cen energií a potravin, kterou ještě zhoršily globální události, jako je Covid-19, ruská invaze na Ukrajinu a napětí na Blízkém východě, vedla po 25 letech snah o její vyvolání k náhlému nárůstu inflace. Tato inflace však měla negativní dopady na důvěru spotřebitelů a podnikatelské investice, což pošramotilo Kišidův ekonomický odkaz. Neschopnost ekonomiky plnit sliby dané v uplynulém desetiletí představuje výzvu pro příštího lídra LDS, zejména v situaci zpomalující čínské ekonomiky a rostoucího napětí v USA.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.