Začlenění Turecka do Evropy by mohlo změnit politickou dynamiku ve vztazích s Ruskem a na Blízkém východě a po dlouhé době přinést nové perspektivy.
Podzim začal jedinečnými událostmi: Turecko požádalo o vstup do BRICS a blesk poškodil Konstantinův oblouk v Římě, což symbolicky signalizuje možnou změnu v mocenské dynamice, napsal Dieter Egli pro Other News.
Turecký ministr zahraničí Hakan Fidan zdůvodňuje podání přihlášky do BRICS zablokovaným jednáním o členství v EU, které začalo již v roce 1987 a v roce 2019 bylo pozastaveno kvůli obavám o demokracii a lidská práva v zemi. Neúčast Turecka v západní politice nicméně silně ovlivňuje vztahy s Ruskem a Blízkým východem. Egli vychází z historické paralely přesunu hlavního města římského císaře Konstantina z Říma do Konstantinopole. Od doby Konstantina se ve východní Evropě mnohé změnilo, ale naléhavost integrace světonázorů západní a východní Evropy nebyla nikdy větší.
Mírové rozhovory mezi Ukrajinou a Ruskem v Istanbulu na začátku roku 2022 byly blízko dosažení dohody, přičemž Rusko bylo na pokraji souhlasu se stažením a zastavením své agrese. Úspěšnému uzavření však zabránily námitky Západu, zejména pokud jde o omezení zbraňových systémů na Ukrajině. Zatímco britští představitelé upřednostňovali pokračování bojů, turečtí diplomaté nabídli na jednáních v Istanbulu zprostředkování, čímž zdůraznili význam úlohy Turecka při dosahování rovnováhy v Evropě. Historické rozdělení mezi Východem a Západem, které se datuje od korunovace Karla Velikého římským císařem v roce 800 n. l., ovlivňuje geopolitické vztahy i dnes. Ideologické rozdíly mezi Východem a Západem, které měly původně kořeny ve víře, přerostly v širší konflikty mezi různými ideologiemi. Nedostatek zavedených struktur pro vyjednávání umožnil prohloubení těchto rozporů, což vede k pokračujícím konfliktům. Autor ale zdůraznil, že Evropa potřebuje, aby Turecko udržovalo významnou rovnováhu, bránilo dalšímu rozdělování a zapojilo se do existenčního boje. Začlenění Turecka do Evropy by mohlo změnit politickou dynamiku ve vztazích s Ruskem a na Blízkém východě a po dlouhé době přinést nové perspektivy.
Takový strategický krok by měl nastolit novou politickou rovnováhu překonáním starých rozporů a řešením současných problémů, jako jsou konflikty na Ukrajině a na Blízkém východě, nedostatečná integrace napříč Evropou a závislost na USA v oblasti bezpečnosti. Jak ve východní, tak v západní Evropě leží počátky evropských státních kultur spíše na jihu než na severu. Tam lze podle autora také nalézt nové základy evropské integrace, autonomie a míru.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.