Martin Jedlička upozorňuje na částečně odtajněnou zprávu o závěrečných zkouškách letounu F-35 a závažná zjištění v ní obsažená.
Nezisková organizace POGO (Programme on Government Oversight), monitorující vládní programy v USA, získala na základě zákona o svobodném přístupu k informacím cenzurovanou 382stránkovou souhrnnou zprávu o výsledcích komplexního testování a zkoušek letounu F-35, který v počtu 24 kusů v lednu tohoto roku zakoupila i česká vláda. Zprávu zpracoval poradní orgán ministerstva obrany USA pro průběžné hodnocení programů v gesci Pentagonu (DOT&E) na základě výsledků komplexních testů které byly dokončeny v září 2023.
Text zprávy je z převážné části anonymizován (začerněn) a lze se tak pouze domýšlet, co obsahují části veřejně nepřístupné.
Nicméně už jen z toho, co bylo zpřístupněno, vyplývají závažné problémy a nedostatky, týkající se jak konstrukce letoun, tak i jeho dílčích provozních výkonů a vlastností, což pouze dokazuje oprávněnost řady dosavadních kritických vyjádření nezávislých subjektů jako je POGO nebo GAO (vládní Úřad pro rozpočtovou odpovědnost, kontrolující efektivitu vynakládání veřejných prostředků včetně zbrojních programů).
Navzdory kontroverzním výsledkům zkoušek však ministerstvo obrany USA schválilo v březnu 2024 letoun pro sériovou výrobu. Rychlost, s jakou se tak stalo, nastoluje otázku, zda stávající pravomoci Kongresu v oblasti dohledu nad zbrojními programy jsou dostatečně a zda by neměly být posíleny. Konkrétní možnosti posílení pravomocí nejen v případě projektu F-35 vidí POGO například ve stanovení závazných výkonových kritérií, jejichž dosažení by podmiňovalo uvolnění dalších finančních prostředků, povinnost DOT&E poskytnout členům Kongresu úplnou necenzurovanou zprávu o výsledcích zkoušek, či stanovení minimálního období mezi zpřístupněním zprávy o výsledcích testování Kongresu a rozhodnutím o sériové výrobě.
Hlavní zjištěné nedostatky
Každý jeden z četných problémů a nedostatků, které zpráva popisuje, by postačoval na to, aby letoun byl prohlášen za plně nebojechopný. Fakt, že členové Kongresu obdrželi souhrnnou zprávu až několik měsíců poté, co byl letoun schválen do sériové výroby, a tudíž nemohli nijak posoudit oprávněnost takového kroku, je přinejmenším znepokojující.
Problematice spolehlivosti a provozuschopnosti F-35 se POGO věnoval již dříve v samostatné analýze. Pro kvantifikaci míry provozuschopnosti jsou stanoveny dva klíčové ukazatele, jejichž smysl a význam definuje manuál US Air Force v části „Glossary“; jednak ukazatel „Mission Capable“ (MC), vyjadřující podíl letounů daného typu, schopných kdykoliv plnit alespoň jeden typ bojové mise (ze všech, pro které jsou předurčeny) na celkovém počtu letounů tohoto typu v aktivní službě, a dále ukazatel „Fully Mission Capable“ (FMC), určující podíl letounů, schopných kdykoliv plnit všechny typy misí. V prvním případě je normativní ukazatel pro všechny varianty F-35 stanoven na 70 %, ve druhém pak na 52,5 %.
Podívejme se, jakých skutečných výsledků dosáhly jednotlivé varianty letounu v závěrečných testech: v případě ukazatele MC dosáhl typ F-35A pouze 59 %, F-35B 40% a F-35C 62%, v případě ukazatele FMC pak byly dosažené hodnoty 18 %, resp. 16 % a 0 %! Převedeno do srozumitelné řeči, u typu F-35A, který zakoupila i ČR, pouze maximálně 2 letouny z 10 jsou schopny kdykoliv plnit všechny typy misí pro které jsou určeny! U verze F-35C, určené pro námořnictvo a zahrnující i službu na letadlových lodích, je výsledek dokonce nulový!
Pro porovnání lze uvést ještě výsledky z reálného provozu letounů, zařazených do aktivní služby v příslušných ozbrojených složkách USA (data jsou vyhodnocena za období prosinec 2018 až září 2019): u ukazatele MC se dosažené hodnoty pohybují v rozmezí 60-66 %, u ukazatele FMC pak v rozmezí 7 % (F-35A) až 41 % (F-35A), tedy opět pod úrovní stanovenou ministerstvem obrany; všechny údaje jsou přehledně uvedeny v tabulce č. 9 na str. 311 odtajněné části souhrnné zprávy. Vzhledem k tomu, že tento letoun je od samého začátku svého vývoje koncipován jako víceúčelový bojový prostředek, znamená to, že je určen jak pro vzdušné souboje, útoky na pozemní cíle, průzkum, mise vzdušné podpory pozemních jednotek (které doposud bravurně vykonává stařičký typ A-10), pátrací akce apod.
Stejná tabulka pak obsahuje i další zajímavé údaje, týkající se vyhodnocování doby bezporuchového provozu letounu jakož i časových nároků na zajišťování oprav, servisu a údržby. Pro přehlednost jsou dále uváděny pouze hodnoty k typu F-35A;
ke zbývajícím dvěma variantám lze údaje vyčíst z tabulky.
První ukazatel (MFHBCF) vyhodnocuje průměrný počet letových hodin mezi dvěma kritickými poruchami (těmi se rozumí takové, které mají potenciál zásadně ohrozit pilota či letoun). Pro typ F-35A je stanovena normativní hodnota 20 hodin, výsledky testů ukazují 8,6 hodiny (z reálného provozu pak 10,1 hodiny.
V případě ukazatele průměrného počtu letových hodin mezi dvěma neplánovanými potřebami oprav/údržby (MFHBME/u) stanovil Pentagon normativní hodnotu alespoň 2 hodiny což znamená, že ministerstvo obrany očekává, že každé dvě hodiny se vyskytne neplánovaná potřeba opravářského či servisního zásahu. V testech typ F-35A tuto hodnotu splnil.
Další ukazatel MFHBR (průměrný počet letových hodin mezi výměnami) ukazuje počet letových hodin do okamžiku nutné výměny komponentu, součástky nebo dílu na letounu; normativ uvádí 6,5 hodiny, v testech prokázáno 3,7 hodiny.
Zajímavý je i ukazatel MTTR (průměrná doba do výskytu potřeby opravy), neboť v tomto případě vyšel letoun z testů poměrně dobře, když doba do potřeby opravy byla 7 hodin. Relativně nízká hodnota normativu nicméně názorně ilustruje značný skepticismus samotného Pentagonu ohledně poruchovosti F-35A.
Konečně ukazatel MMH/FH (počet osobohodin na provedení oprav či údržby na jednu hodinu letu F-35), který je pro všechny varianty letounu stanoven maximálně na 9 hodin (v případě účasti jedné osoby pozemního personálu) vyjadřuje míru časové náročnosti na udržení letounu v provozuschopném stavu. Tedy na jednu hodinu letu F-35 se počítá s až 9 hodinami práce jednoho člena pozemního personálu! Tato doba může být v některých případech, kdy lze zapojit větší počet osob, i kratší, ovšem počet osob má své limity s ohledem na potřebnou efektivitu a kvalitu provádění servisního zásahu. Toto kritérium v testech splnila pouze varianta F-35A (7,5 hodiny), zbylé dvě ji překročily.
O závažnosti problémů s provozuschopností letounů v období testování svědčí mimo jiné i to, že z část testovacích misí musela být zrušena, protože provozuschopné stroje jednoduše nebyly k dispozici.
Ze zjištěných údajů, vygenerovaných pouze ze simulovaných testů, a nikoliv prostředí reálného bojového nasazení, lze vyvozovat jednak vysokou složitost konstrukce a z toho vyplývající zvýšenou míru poruchovosti, což vyplývá jak z univerzálnosti jeho poslání tak i požadavků na vlastnosti letounů 5. generace, jednak značnou náročnost na pozemní servis a zajištění provozní udržitelnosti přičemž si nikdo nedokáže představit, jak by to probíhalo ve skutečném prostředí válečného konfliktu.
K tomu se navíc připojují i vysoké požadavky na logistiku, neboť množství a objem materiálu na logistické zajištění provozu F-35 je enormně vysoké a vyžaduje velký objem vojenské nákladové přepravy, což bude ještě znásobeno potřebou vybudování předsunutých bojových stanovišť v zájmu maximálního možného zkrácení doby letu na určené bojové mise.
Ohledně nasazení a využití prostředků umělé inteligence, která by mohla provádět řadu činností, sice panuje ve vojenské oblasti obecně optimismus, to se však netýká podpůrného systému ALIS (Autonomní Logistický Informační Systém), který shromažďuje, třídí a vyhodnocuje data potřebná jednak pro efektivní řízení, plánování a zajištění průběžné údržby a servisu letounu, tak i pro vyhodnocování stavu a fungování jednotlivých jeho subsystémů.
ALIS se však dlouhodobě potýká s řadou problémů, vykazuje poruchovost a nespolehlivost zejména v relativně vysokém počtu chybových hlášení a falešných poplachů což se týká zejména verze F-35A pro vojenské letectvo. Naopak, v případě výskytu skutečných poruch a závad, systém negeneroval žádná upozornění, přičemž 74 % takových případů byly poruchy kritického charakteru, ohrožující jak pilota, tak i samotný letoun. Nový systém ODIN, který má nahradit stávající ALIS, však do testování zahrnut nebyl, neboť na jeho implementaci do letounu se stále pracuje.
Široce propagované a mediálně zdůrazňované vlastnosti „stealth“, které jsou jedním z klíčových prvků, na kterých je postaven koncept F-35 jako letounu 5. generace, se postupně ukazují v poněkud odlišném světle, než bylo doposud prezentováno. V průběhu testování vyšlo najevo, že je krajně obtížné dlouhodobě udržet „stealth“ vlastnosti na takové úrovni, jaká je potřeba. Za alarmující lze považovat, že testy letounů F-35A ukázaly, že žádný z použitých letounů neprokázal sníženou radarovou viditelnost („stealth“) a u varianty F-35B vykazovaly chybějící „stealth“ vlastnosti 4 z každých 5 letounů!
Na základě těchto zjištění POGO klade oprávněnou otázku, jaký smysl má schválit letoun do sériové výroby, když není známo, zda bude vůbec možné zajistit dlouhodobou udržitelnost klíčové vlastnosti „stealth“ nejen za běžného provozu v mírových podmínkách, ale zejména v případě skutečného bojového nasazení?
Slabým článkem letounu je rovněž 25 mm rotační kanón GAU-22A s kadencí 3300 ran za minutu. Navzdory ujišťování mluvčího projektu F-35 Russe Goemaera z března 2024, že kanón byl vylepšen a je plně funkční, se v testech ukázalo, že i nadále trpí závažnými vadami z titulu svého designu a způsobu instalace což má za následek, že při střelbě není schopen zasahovat určené cíle. Situace je o to horší, že v ozbrojených složkách USA a v zahraničí již létají stovky letounů F-35A (zbylé dvě varianty kanónem osazeny nejsou), vyzbrojených touto zbraní a představa, že v řádu několika měsíců by tyto problémy mohly být odstraněny na všech těchto letounech, je zcela nereálná. Je tedy na místě, aby Kongres požadoval po ministerstvu obrany odpověď, jak je možné zařadit do výzbroje bojový letoun s vadným a nepřesným kanónem?
Kromě těchto zásadních problémů a nedostatků zmiňuje zveřejněná část souhrnné zprávy i řadu dalších nedostatků, například problémy s evidencí a registrací jednotlivých cílů v rámci misí SAR (pátrání a záchrana), kdy přístrojové vybavení neumožňuje pilotovi zadávat a sledovat jednotlivé cíle do elektronického systému letounu, takže si piloti dělali ručně poznámky do zápisníků připevněných na kolenou.
Konkrétní výsledky dílčích testů a jejich následná vyhodnocení nejsou veřejně dostupné, a tak lze pouze spekulovat, jaká další zjištěná vyplývají z provedených zkoušek a do jaké míry, pokud vůbec, splnily F-35 požadavky na ně kladené.
POGO upozorňuje, že zpráva byla vyhotovena v únoru 2024, ministerstvo obrany pak rozhodlo o spuštění sériové výroby 12. března 2024; nicméně až do října 2024 neměli kanceláře členů výborů pro ozbrojené síly (Armed Services Committee) v Senátu a Sněmovně reprezentantů k dispozici žádnou verzi souhrnné zprávy o výsledcích testování F-35. Ačkoliv pro členy Kongresu je celá zpráva dostupná, obsah dosud veřejnosti utajených částí veřejně komentovat či vznášet k nim dotazy či připomínky, nemohou, neboť by tím porušili zákon.
Řadu problémů a nedostatků zmiňovaly již dřívější průběžné zprávy a analýzy POGO a GAO. Souhrnná zpráva o testech a zkouškách F-35, resp. její zveřejněná část, v řadě případů potvrzuje dřívější kritické poznatky. Vzhledem ke značnému rozsahu anonymizované části zprávy lze oprávněně dedukovat, že dílčí výsledky a vyhodnocení jakož i celkový závěr o výsledcích testů nevyznívají pro F-35 nijak povzbudivě; v případě opaku by rozsah anonymizovaného textu byl jistě výrazně menší, neboť jak ministerstvo obrany USA, tak i výrobce by nepochybně měly zájem prezentovat projekt F-35, navzdory enormním nákladům, jako opodstatněný a úspěšný.
Pro Českou republiku z toho vyplývá, že zejména výbor pro obranu poslanecké sněmovny by měl po ministryni obrany a vládě důrazně vyžadovat vysvětlení, jaké dopady mohou mít výsledky testování, byť omezeně dostupné, na již objednané stroje F-35, resp. šířeji na zajištění obrany vzdušného prostoru České republiky, notabene když objednané letouny budou uvedeny do služby až v r. 2035.
Připočteme-li k tomu průběh války na Ukrajině z pohledu nesporné efektivity nasazení zejména automatizovaných dronů, pak prostořeký výrok Elona Muska o idiotech, vyrábějících neefektivní F-35 (která navíc dostaneme až za jedenáct let), se nezdá tak úplně neopodstatněný.