Rozsah výnosů ve formě dividend je v USA takový, že dnes jde o 4,7 % HDP země. Hlavní odpovědnost za dnešní ekonomiku mají akcionáři.
Mike Konczal píše pro The Nation. Daňová reforma Donalda Trumpa dávala tušit, že rok 2018 bude pro akcionáře skvělý. A jak se dalo čekat, tak korporace tohoto nadělení využívají, ne snad že by financovaly jiné firmy, nebo navýšily platby zaměstnancům, ale místo toho zahlcují penězi své akcionáře. Ani rok 2017 nebyl pro akcionáře špatný. Vlastně, píše Konczal, posledních čtyřicet let pro akcionáře znamenalo, že si berou větší a větší část ekonomického koláče.
V 80. letech se rozšířila mezi ekonomy víra, že hlavním cílem firmy by mělo být maximalizovat bohatství akcionářů, kteří prý pak peníze vlijí zpět do ekonomiky ve formě investic. A kvůli tomu se drasticky změnily instituce i zákony. Hlavní změna nastala v roce 1982 v USA, kde komise pro cenné papíry a burzu zlegalizovala tzv. buy back, nebo zpětný odkud akcií, což znamená, že investoři dostali víc peněz a správní rady firem mohly navyšovat ceny akcií. Tato revoluce akcionářů změnila podobu kapitalismu, ale teprve nyní vidíme, jaký extrém to je, píše Konczal.
Samozřejmě, že akcionáři vždy dostávali výnosy ve formě dividend, protože tedy teoreticky nesli riziko a měli kontrolovat management. Ale ten rozsah je nový. Od 50. do 70. let si akcionáři brali asi třetinu korporátních zisků. Od roku 2000 si berou více než dvojnásobek. Rozsah je vidět dobře na poměru k celé americké ekonomice. Během 60. let si akcionáři brali asi 1,7 % HDP v penězích v dividendách a v čistém počtu akcií, které byly koupeny. Dneska je to asi 4,7 % HDP. Což je posun o 567 mld. dolarů ročně.
To je obrovské číslo. 3 % HDP v jednom roce je totiž dost na to, aby každý pracující dospělý dostal bonus ve výši 3500 dolarů. Tři roky takového zvýšení a zmizely by veškeré studentské dluhy. A taky bychom místo toho mohli dostat skvělé veřejné statky. Stačily by dvě třetiny takového nárůstu každý rok, a mohli bychom mít zadarmo vysoké školy, všeobecný systém nemocenské, rodičovskou, veřejný systém předškolního vzdělávání, a také rapidní rozšíření sociálního zajištění a Medicare.
Tyto programy by pomohly lidem, na rozdíl od těch peněz, které jsou věnovány každým rokem akcionářům. Žádné z těch slíbených bonusů, co měli dodat akcionáři, se neuskutečnil. Místo toho vidíme, že míra vytváření nových firem spadla od 80. let o 35 %. Peníze nejdou do investic. Ekonom Thomas Philippon uvedl, že ziskovost firmy sloužila k předvídání toho, kolik investic učiní. Ale tento vztah se rozpadl a tento rozpad je silný v sektorech, které jsou hodně koncentrované a mají silný tlak akcionářů.
A ti akcionáři, to nebudou čtenáři tohoto článku, píše Konczal. Protože 4 % domácností vlastní polovinu všech akcií, zatímco ta dolní půlka má jen 9 %.
Lidé stále více cítí, že ekonomika je zmanipulována proti nim, ale nechápou proč. Proto lidé útočí na imigranty, na technologii či ztrácí naději, že se vůbec něco může změnit. Klíčovou části problému je, jak velkou moc mají akcionáři. Navzdory tomu, co slýcháte, akcionáři vlastně firmy nevlastní, mají jen nárok na výdělky. Akcie se používají ranými investory, aby dostali peníze z firmy, jakmile je stabilní. Ale nejde jen o firmy, ekonomika je společenství pracovníků, zákazníků a komunit a není možné, aby ji ovládala jedna skupina k tomu, aby z ní vycucla veškeré bohatství.
Je možné omezit kanály, jakými si tato skupina peníze směřuje k sobě, ale změnit tyto struktury, to je problém, přiznává Konczal, a velký problém.
Články zveřejněné v sekci Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.