Ilona Švihlíková píše o tom, proč je zvolení kontinuity v případě německé CDU v současném kontextu rizikem nejen pro Německo.
Angela Merkelová si vybrala svou nástupkyni a ta byla zvolena. Tak prosté to je. Novou předsedkyní CDU se stala Annegret Kramp-Karrenbauerová, stručně AKK, které se už předpovídá další velká politická kariéra. Ve svém projevu se AKK koncentrovala hlavně na jednotu, odmítala štěpení na „východ a západ“, na liberály a konzervativce. AKK porazila výraznějšího Friedricha Merze i Jense Spahna především na základě svých politických zkušeností. Strana je pro ni jako rodina (to se člověku vybaví, že strana je jako rodná matka, ehm). AKK také upozornila, že CDU je poslední velkou evropskou „Volkspartei“ – pojem, který se dost špatně do češtiny překládá. Obecně můžeme říct, že se jedná o velkou stranu, která je schopna oslovovat voliče z různých sociálních vrstev a která představuje významný proud politiky se zisky kolem 40 %. (Což dnes samozřejmě CDU nemá, ale před pěti lety měla).
Co znamená zvolení AKK (nicméně dosti těsné, je třeba říci)?
Z hlediska vnitropolitické situace to je horší zpráva pro sociální demokracii. Na rozdíl od Merze, který by stranu posunul výrazně doprava, ji bude AKK spíše držet ve středu jako Merkelová, což znamená, že SPD se buď posune výrazněji doleva (viz také konečně! odmítání asociální legislativy Hartz IV), nebo bude dále oslabovat.
Rétorika AKK i během kampaně, kterou vedla, ukazovala, že si je dobře vědoma toho, že strana je rozpolcená v imigrační otázce. Nekritizovala Merkelovou za její fatální chybu z roku 2015 à la „wir schaffen das“, ale zároveň se pod tlakem Merze a Spahna musela vyjádřit rázněji s tím, že imigranti musejí vyvinout úsilí a integrovat se a že ti, kteří se v Německu dopustili kriminality, musejí být deportováni.
Zvolení AKK je nicméně nevídanou ukázkou zachovaní kontinuity ve světě, v němž se politické struktury mění, ba přímo bortí v přímém přenose. Německo se v tomto ohledu vymyká – a funguje jako regresní velmoc. Drží řád za každou cenu a není schopno revidovat chyby a hledat nové cesty – bude prostě lpět na tom, co je, i když všichni kolem už pochopili, že je to ryzí katastrofa (což se netýká jen imigrace).
Očekávat, že se s AKK v čele změní výrazněji německá politika či strategie, by bylo hodně optimistické. AKK je podobně jako Merkelová žena bez vize, žena provozní obsluhy a zachování (zdánlivého) klidu. Považuji za pravděpodobné, že bude pokračovat i v politice morální převahy, která je v Německu tak oblíbená (a vytváří Německu hromadu přátel po celém světě 😊 podrobněji zde). Přirovnání německé politiky k mohutnému parnímu kotlu s nefunkčním chlazením je geniální. A sjezd CDU a výběr AKK ho zosobňuje tak nějak příkladně po německu. Schopnost německé politiky se sama korigovat je velice nízká, jak ukazuje i projednávání paktu o migraci, kdy debata jako by byla sama o sobě něco odporného a nedůstojného (o tom se přeci nediskutuje – tyto výkřiky o německé politice a pocitu morální převahy, který v ní dominuje vypovídají velmi mnoho). Podrobně jsme informovali zde.
To, že nejsilnější země EU není schopna politické korekce, ani když se prozatím nejsilnější straně, CDU, dostane oné možnosti, znovu ukazuje, jak velké nebezpečí Německo představuje pro celou Evropu. Protože pokličku nelze nad papiňákem držet věčně. Ono to jednou bouchne. Ale pak to neodskáče jen Německo.