Veronika Sušová-Salminen píše o tom, jak chápat vyloučení Václava Klause ml. z ODS a z hlediska přeskupování pravice v Česku.
Sobotní konferenci ODS zastínila zpráva o vyloučení Václava Klause mladšího ze strany, ke kterému došlo v reakci na nedávné Klausovy výroky na půdě Poslanecké sněmovny. Klaus se ale měl dlouhodobě odchylovat od programu a hodnot ODS, zaznělo v odůvodnění strany. Je nabíledni se ptát po tom, do jaké míry byla za vyloučením opravdu ideová odlišnost Klausových názorů, a do jaké se spíš jednalo o něco osobnějšího ve spojení s Klausovou popularitou mezi voliči.
Vylučování ze strany na základě ideových hledisek je vždy značně ošemetné. Podobný krok dává najevo nejen míru tolerance či svobody ve straně a spoludefinuje ideologický a programový profil. Vyloučení Klause mladšího naznačuje, že se současná ODS snaží odříznout od části své minulosti – je to sice strana stále neoliberální v ekonomické slova smyslu, ale hodnotově se snaží situovat centristicky, jak to popsal její předseda Fiala „rozumně“ a „reformně“. Jak je možné si všimnout, míra tolerance disentních názorů se dnes zužuje úměrně tomu, jak se viklá dosavadní status quo a jak silné obavy mají ti, kdo z něj mají prospěch (establishment). Z tohoto hlediska je fialovská ODS stranou statu quo, která se postavila populistické politice.
Klaus mladší je názorově neoliberální pravičák, což má se současnou ODS společné – není to politik, který by kritizoval kapitalismus, trh, chtěl posilovat význam státu a veřejného sektoru, vymezoval se vůči nerovnostem ve společnosti a podobně. Rozhodně to není levicový politik, což by se nemělo nechat zastínit jeho v podstatě anti-establishmentovým politickým postojem. Klaus mladší se profiluje výrazně sociálně-konzervativně (nikoliv liberálně) a v postojích vůči EU je spíše „czexitový“ euroskeptik, nezastává umírněné názory fialovské ODS ohledně „reformy“ EU a aktivnějšího Česka v EU, které jsou programem v podstatě spíše proevropským a hlavně proatlantickým.
Sociální konzervativismus a dnes „czexitový“ euroskepticismus spojují Klause mladšího skutečně se „starou“ ODS po roce 1997, i když – jak se mi zdá – VKml například opustil odesácký antikomunismus (zase na rozdíl od dnešní ODS). V mnoha ohledech se Klausova strana na konci 90. let stala určitým předvojem dnešního pravicového populismu – zdůrazňovala národní zájem, flirtovala s českým nacionalismem, značně kritizovala EU a byla mnohem více konzervativní než liberální (neplést si s neoliberální hospodářskou ekonomikou). Po odchodu Václava Klause staršího na Hrad došlo na prvním místě k „vyprázdnění“ ODS jako programové strany, což bylo spojeno s jejím vedením, které bylo myšlenkově značně sterilní (příkladem byl Mirek Topolánek). Zato ale vynikalo v korupční praxi a ve vládnutí skandály, které zastřešilo a zostřilo faktické nezvládnutí globální hospodářské krize. V tomto ohledu byla vláda Petra Nečase vyvrcholením tohoto vyprázdnění, které vedlo k volebnímu propadu ODS v roce 2013. Z něj se strana zvyklá na podporu mezi 25-35 % voličů zatím nedostala.
Ovšem myšlenky, které ODS vlastně pionýrsky na konci 90. let prezentovala systematicky české veřejnosti, v politice zůstaly a jsou dnes dost výrazné (euroskepticismus různých odstínů, sociální konzervativismus i „obrana“ národních zájmů). Klaus mladší je v ODS ztělesňoval, nicméně ocitl se v nových podmínkách proti proudu. Tato skutečnost je spojená s tím, že fialovská ODS se definuje jako „strana establishmentu“, což je populistické dělení, které právě po roce 2013 stále jasnější definuje českou politiku. Odsud plyne její pozice vůči ANO 2011, které postavilo svůj úspěch na antiestablishmentové rétorice (podobně, ale úspěšněji než Věci veřejné mezi roky 2010–2012). Relevance klausovského pojetí politiky se koneckonců projevila na jeho voličské podpoře (preferenční hlasy) i na celkové popularitě mezi konzervativními voliči, kterých je nyní zjevně dost.
Z hlediska pozorného voliče udělala vlastně ODS férový krok. V den, kdy představila svůj program pro Evropské volby, dala voličům najevo, že je strana establishmentu a jako taková se chce profilovat, včetně svého „rozumného“ usazení někde mezi liberalismem a konzervativismem. V podstatě se tu ale projevil i odlišný postoj ke „změně“ (nyní nehodnotím její kvalitu), kde Klaus mladší představuje změnu v radikálnější podobě (např. ostrá kritika EU a členství ČR v ní) a ODS ji chápe jako reformu, více či měně kosmetickou úpravu (např.viz její program pro Evropské volby).
Není samozřejmě moc jasné, zda ODS vyloučení Klause mladšího před Evropskými volbami politicky prospěje. Ovšem z hlediska voliče a občana se jednalo o signál docela jasný. Podobně jako volání zakladatele ODS Václava Klause (staršího) po nové „pravicové“ straně, které spolu s vyloučením jeho syna z ODS a spolu s fenoménem Pirátů i ANO, ukazuje na to, že k přeskupení v Česku nedochází jenom nalevo, ale také napravo, kde je ale na rozdíl od levice tradičně velice přecpáno. Je tak dost možné, že vyloučení Václava Klause mladšího konkurenční přetlak na pravé části spektra ještě zesílí. Ale to bychom teď předbíhali.