Neexistuje žádná šance, že by palestinská strana dohodu mohla přijmout. Nejde v ní o „reálný stát“, je to dohoda o „nemovitostech“. Proč?
David Gardner na stránkách Financial Times píše, že neexistuje ani ta nejmenší šance, že by palestinské vedení mohlo takové podmínky akceptovat.
Když byl zvolen prezidentem Donald Trump, stalo se dvoustátní řešení nemožným – jak politicky, tak „fyzicky“. Návrh, který předložil s Benjaminem Netanjahu, ukazuje Palestincům budoucnost v enklávách roztříštěných na pouhých dvou třetinách okupovaného území. Jediným cílem této „dohody století“ je dát Izraeli zelenou, aby anektoval Západní břeh, který okupuje už půl století. Netanjahuova vláda hodlá získat souhlas Knessetu s anexí těchto území.
Palestinci se odmítli účastnit „rozhovorů“, které jsou zaměřeny takto jednostranně. Hranice Izraele se sice rozšíří, ale jeho legitimita prudce klesne, píše Gardner.
Když nyní Palestinci přišli o naději na vlastní stát, je možné, že se pustí do boje à la apartheid. Požadují na území mezi Jordánem a Středozemním mořem rovná práva. Jde nejen o jejich budoucnost, ale i o budoucnost Izraelitů.
Není možné nevnímat, že „plán“ byl zveřejněn zrovna v době, kdy Trump čelí impeachmentu a Netanjahu je obviněn z korupce, přičemž oba usilují o znovuzvolení.
Náklonnost vůči Izraeli dával Trump najevo už dlouho. Přesunul americké velvyslanectví do Jeruzaléma, čímž Svaté město de facto uznal za hlavní město Izraele, uzavřel palestinské zastoupení ve Washingtonu a škrtl pomoc pro palestinské nemocnice ve východním Jeruzalémě.
V listopadu minulého roku ministr zahraničí Mike Pompeo řekl, že židovské osídlení na okupovaném území nepovažuje na nelegální. V tu chvíli byla anexe jasná, i když je v rozporu s Radou bezpečnosti OSN.
Neexistuje ani ta nejmenší šance, že by palestinské vedení mohlo přijmout takové podmínky. Nejde o reálný stát pro Palestince, je to dohoda o nemovitostech. (pozn. redakce: zde si autor hraje se slovy „real state“ – skutečný stát a „real estate“ – nemovitosti, a naráží tím na Trumpa, který zbohatl právě na nemovitostech).
Přijetí Trumpova plánu by pro Palestince znamenalo vzdát se zbytků svého relativně homogenního území výměnou za „roztříštěné“, nespojité oblasti a slíbené investice ve výši 50 mld. dolarů. V nejlepším případě by ziskem byla správa jakéhosi „kraje“ – ale právě o to Netanjahu usiloval celých třicet let.
Za takový plán se nemůže postavit ani představitel Egypta, ani korunní princ Saúdské Arábie Mohammad bin Salmán, takže žádná z obou zemí neposlala svého zástupce na „vyhlášení plánu“. Anexe by navíc mohla ohrozit smlouvy, které má Izrael s Jordánskem a Egyptem. Palestinské úřady, které fungují v části Západního břehu a již nyní jsou diskreditovány, by se mohly zcela zhroutit a s nimi i jejich bezpečnostní kooperace s Izraelem.
Trump si zkrátka odškrtává ze svého seznamu pro evangelikálské protestantské voliče v USA. Sami američtí Židé nejsou v postojích k jeho politice zajedno. Ale Pompeo i viceprezident Mike Pence jsou přesvědčeni, že příchod Mesiáše bude urychlen, když se Židům vrátí celý Izrael.
Izraelité tak mohou v budoucnu čelit situaci, kdy opravdu budou mít jeden stát – a Arabové v něm budou početnější a budou tvrdě požadovat stejná občanská práva.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.