O reakci k tématu nájmů jsme požádali Milana Tarabu, který představuje zájmy nájemníků bytů ve Sdružení nájemníků ČR. Zde je jeho reakce.
Zákonná úprava regulace nájemného není v kapitalismu obvyklá. V současné době je upravena pouze v Berlíně a pronajímatelé vyhrožují ústavním soudem. To se stalo začátkem 21. století i v ČR, kdy ÚS zrušil regulaci, kterou prosadila vláda ČSSD. Následně potom byl přijat zákon o jednostranném zvyšování nájemného.
Osobně považuji za nejlepší řešení prosazení německého modelu zrcadel nájemného. Nejde vysloveně o regulaci, ale o stanovení určitého rozpětí místně obvyklého nájemného pro určitý typ bytu. Posuzuje se poloha, vybavení, obslužnost, stáří a stávající stav bytu. Zrcadlo zpracovávají města a platí pět let. Signatáři zrcadel jsou kromě samosprávy též organizace nájemců, pronajímatelů a soudy. Pokud se tedy dohodnou obě strany nájemního vztahu na nájemném, které je někde v rozpětí zrcadla pro příslušný typ bytu, nikdo se nesoudí a obě strany mají své jistoty na zmíněných pět let. Do zrcadel se nepočítají byty se sociálním nájemným a byty luxusní, např. v rodinných domech s nadstandardním vybavením.
V ČR žel v případě nedohody rozhoduje soud a výsledek nejde předvídat. A například ve Velké Británii je běžné, že města poskytují nájemní byt za netržní nájemné lidem, jejichž příjem neumožňuje úhradu nákladů na bydlení bez ohrožení ostatních nezbytných potřeb. Jde např. o osamělé seniorky (např. učitelky), které dlouhodobě pro veřejnou správu pracovaly. Je to jistě úspornější model než dávky, které jsou vlastně penězovodem pro pronajímatele.