Politolog Lukáš Valeš se ohlédl za krajskými volbami a mimo jiné si všímá toho, jak sebeklam některých vede k očividné politické katastrofě.
Tak jsme se konečně dočkali! Po týdnech, ba měsících, ve kterých se nám střídaly „horké“ a „chladné“ fáze kampaní, které byly tak nevýrazné jako české politické strany samy, mohou čeští občané a zejména politologové v klidu spát. Máme po volbách. Ne tak čeští politici – ti nám (většinou) naopak konečně ožili a z gusta se pustili do jediné činnosti, ve které dosáhli opravdového mistrovství – rozdělování prebend a pašalíků.
Radost a horečné úsilí jedněch ale ostře kontrastuje s hlubokým zklamáním, zoufalstvím a depresí druhých: „Co nám to udělali?! Jak nám to mohli udělat?! Zase neocenili nic z toho, co jsme pro ně v potu tváře tu 4 roky, tu i 12 let dělali. Ech, ti nevděčníci!“ Lamentují neúspěšní politici z neúspěšných stran nad svými nevděčnými voliči, kteří buď nepřišli, nebo ještě hůř přeběhli do jiného tábora. Je jednou ze smutných okolností těchto voleb, že místo skutečné reflexe a sebereflexe politických stran a jejich lídrů, jsme se opět dočkali smršti podobně laděné kritiky na adresu občanů, kteří zjevně nepochopili a neocenili někde otcovskou, někde mateřskou lásku a péči svých volených zástupců. Nikde nezaznělo – je to naše vina! Nerespektovali jsme opakovaná varování (a že jsme jich na adresu české levice jen tady v !Argumentu uveřejnili!). O okamžitém vyvození odpovědnosti a složení vedoucích funkcí ani nemluvě. Smutnou skutečností je, že takto mluví představitelé ČSSD a KSČM – hlavní poražení letošních voleb, kteří by přeci měli mít k lidem nejblíže. Vždyť jsou to levicové strany! Nebo ne?
Jeden příklad za mnohé. Ivo Grüner, lídr kandidátky ČSSD v Plzeňském kraji, na otázku novináře Co Vás nejvíc mrzí, odpověděl bez zaváhání: „Asi to, že lidé neocenili naši dvanáctiletou práci.“ Co dodat? Vyměňte voliče! Ale Ivo Grüner za to ani nemůže – jeho stranický šéf přeci konstatoval, že sice odpovědnost cítí, ale rezignovat nehodlá (myšleno tedy na svou předsednickou židli). Proč by se lidé z regionů měli chovat jinak? V rámci objektivity dodejme, že podobně „plakali“ komunisté i v Jihomoravském kraji, kam se poprvé v historii nedostali do zastupitelstva. Nebo v Ústeckém kraji, kde získali pouhopouhých 6,26 % hlasů a 4 mandáty! V kraji, kde měli 8 let svého hejtmana, v kraji, který vždy byl přirozeným rezervoárem levicových voličů! Jen pro srovnání – právě v této své baště získali před pouhými 8 lety plných 25,26 % hlasů a 20 mandátů. Za 8 let tedy činí ztráty 80 %! Navíc tento vývoj se dal velmi dobře predikovat. Již před čtyřmi roky bylo jasné, že komunisté (a samozřejmě i sociální demokraté) právě tady i celostátně ztrácejí. Server Českého rozhlasu irozhlas.cz 22. října 2016 napsal: „Širší vedení KSČM v sobotu na mimořádném povolebním jednání hodnotilo neúspěch v krajských volbách. Strana přišla přibližně o polovinu křesel a nepodařilo se jí obhájit ani minulé vítězství ve dvou krajích. Před čtyřmi lety byl celostátní průměr 20,4 procenta, teď se volební zisk pohyboval lehce nad deseti procenty. Místopředseda KSČM Jiří Dolejš potvrdil, že on a předseda strany Vojtěch Filip čelili výzvě, aby ze svých funkcí odstoupili.“ A co se stalo? Nic se nestalo!
Poslední varování pro komunisty přišlo před rokem v srpnu, kdy agentura Kantar poprvé ve svých výzkumech zaznamenala, že KSČM není schopna v případných volbách překročit 5% hranici. Změnila KSČM (a s ní opět i ČSSD) něco na své podpoře vládě? Vyvodily špičky KSČM svou politickou odpovědnost? Začali konečně dělat levicovou politiku místo obhajoby svých mocenských pozic? Vadilo komunistům, stejně jako sociálním demokratům to, že hnutí ANO přebírá jejich voliče? Ne? Tak proč se představitelé obou stran tak velmi diví? Proč hází vinu na chudáky voliče?
Ještě „veseleji“ pak působí vyjádření předsedy ČSSD Jana Hamáčka, který přeci již před dvěma lety, kdy se ani jeho strana, ani komunisté nedostali do prvního krajského zastupitelstva – toho pražského, lakonicky poznamenal: „ČSSD se odrazila ode dna!“
Jistá míra sebeklamu jistě patří k politice, ale právě politik, který má za cíl zlákat voliče tím, že jim nabídne růžovou budoucnost, by si měl dobře uvědomit, co je realita a co jen politický slib. Jestliže si soustavně lže do kapsy a nedej bože tomu sám věří, je jasné, že dříve či později to skončí katastrofou. Již zakladatel moderní politologie Niccolò Machiavelli ve svém Vladaři napsal: „Pokládám za vhodnější dívat se na věci tak, jak se mají ve skutečnosti, než jak se zvnějšku jeví. Je totiž velký rozdíl mezi tím, jaký život je a jaký by měl být. Ten, kdo si nevšímá reality a nechce vidět, jací lidé jsou a staví spíše na svých přáních a představách, jak by svět vypadat měl, nedopadne dobře.“
I boj o politické prebendy pro sebe a pár vyvolených, který v současnosti oba předsedové „levicových“ politických stran praktikují, spolu se svědomitou likvidací všech, kteří by jim jejich správnou cestu chtěli kritizovat, má své meze. KSČM skončila na pouhých 13 mandátech, sociální demokracie na 37. Od definitivního zániku kdysi mocných a vlivných stran je jen krůček.
Bohužel pro českou levici tím hrozí skončit i chatrné zastoupení levicových názorů v české politice. Jedno z mnoha poučení současných voleb totiž zní – již nyní se připravují koalice po parlamentních volbách 2021 a jednotlivé kraje jsou vlastně malými laboratořemi, s kým kdo. S kým bude výhodnější spolupráce. A dosavadní politické rozpory nebudou hrát žádnou roli. Česká opozice držící pohromadě jen tématem „Antibabiš“, vstupuje v řadě regionů nejen do koalice „antibabišovských“, ale i s hnutím ANO. A často se také stává, že dosavadní demokratičtí přátelé na život a na smrt se neméně demokraticky rozhádají, jde-li o rozdělování moci v krajích. Pro pragmatickou ODS tak často bývá mnohem lepším partnerem ANO než pro ně problematičtí Piráti či Starostové. Příkladem může být již zmiňovaný Plzeňský kraj, kde se schyluje k společné vládě právě hnutí ANO, ODS a překvapivě (nebo možná nepřekvapivě) s ČSSD. Hnutí ANO zatím využívalo levicovou kartu jen pro to, aby se udrželo u moci. Jakmile ale strany levice přestanou hrát roli užitečného idiota – pardon „koaličního partnera“, může jejich vládní křesla opět zaujmout ODS. Její lobbisté se na to již třesou. Nejen obě strany, ale levice jako celek by byla na hlavu poražena. Odpovědnost za takový vývoj nesou právě ČSSD a KSČM.