Historička umění Věra Beranová recenzuje (bohužel zrovna uzavřenou) výstavu díla českého malíře Josefa Mánese.
V dnešní dramatické době se (mimo jiné) zapomíná na důležitá výročí. Vzpomínka na významné osobnosti, které byly a stále by měly být, součástí našeho kulturního života, našeho společenského dědictví. Tak bez většího zájmu proběhlo významné výročí zakladatele moderního výtvarného projevu, Josefa Mánesa. Dvanáctého května to bylo již 200 let, kdy se narodil do rodiny významných výtvarníků, otce Antonína, strýce Václava, setry Amálie, bratra Qiuda, stejně tak do období rozkvětu českého krajinářského i portrétního malířství.
Právě tuto situaci si uvědomili organizátoři výstavy probíhající v Galerii Kooperativa a představují Josefa Mánesa v souvislosti s dobou, která jej vytvořila a kterou sám tak významně ovlivnil.
Velkým nedostatkem současných dramaturgických plánů našich předních výstavních síní je jakési zapomínání na klasiky, které však nemůžeme svést na covid-19, tedy nesouvisí to jen s dnešní výjimečnou dobou. Ono se v podstatě zapomíná na výrazné postavy výtvarného umění už nějakou dobu. Především je to naše první výtvarná scéna, Národní galerie, která své nekonečné prostory (především ve Veletržním paláci) věnuje spíše přehlídkám současného, mnohdy diskutabilního výtvarného projevu, nebo ty prostory raději ponechá prázdné.
Samozřejmě (poučeni dějinami umění) víme, že je povinností každé doby poskytnout současnému umění prostor, jde však spíše o dramaturgickou vyváženost. A tak se s klasiky moderního výtvarného umění setkáváme mimo naši první prestižní výtvarnou scénu. V komornějším podání je to Galerie Moderna na vltavském nábřeží, která soustavně prezentuje naši modernu. Jako například v posledním období to byli výstavy Jiřího Anderleho, Kamila Lhotáka, Oldřicha Kulhánka, Vladimíra Boudníka a dalších. Na výročí našeho ve světě nejznámějšího výtvarníka, Jiřího Trnky, upozornila jedinečnou přehlídkou jeho díla až mimopražská galerie GASK (Galerie středočeského kraje) v Kutné Hoře.
Přesto se v Praze našla galerie, která připravila reprezentační přehlídku, nejen vlastního díla Josefa Mánesa, ale i jeho souputniků, a tak nám jej představuje v širších souvislostech, v kontextu jeho doby. Je to Galerie Kooperativa, která má své sídlo v Karlíně, v pozoruhodné budově pojišťovny Kooperativa. Tato pojišťovna navazuje na tradiční činnost peněžních ústavů, které systematicky budovaly sbírky umění. I tato pojišťovna od roku 1994 buduje sbírku, která má již dnes kolem 3 000 položek: obrazů, plastik, různých výtvarných děl.
Z těchto sbírek a příležitostných vypůjček pak dvakrát do roka pořádá výstavy. Nezanedbatelný je také prostor, který je k dispozici těmto výstavám. Nesetkáme se zde s pravými úhly, své místo zde má flóra a sytá barevnost stěn. V těchto prostorách byla znovu otevřena od 8. prosince (a bohužel znovu uzavřena od 15.12.) velká přehlídka díla Josefa Mánesa uspořádaná k jeho významnému výročí. K výstavě byla také vydána publikace, kterou vydal SVU Mánes s důrazem nejen na Mánesovo dílo, na jeho jedinečnost, ale v širším kontextu na dobu ve které vznikalo.
Výstav představujících tvorbu Josefa Mánesa bylo především v minulém století mnoho, také literatury, která se zabývala jeho různými obdobími, výtvarnými technikami a v neposlední řadě také životními osudy. V této souvislosti vzpomeňme půvabnou knížku Františka Kožíka, která byla zfilmována pod titulem Paleta lásky. Již samotný název Uměleckého sdružení Mánes svědčí o velkém respektu dalších generací výtvarníků k tomuto autorovi.
Byl to právě spolek Mánes, který především v první polovině 20. století znamenal to nejprogresivnější v domácí výtvarné tvorbě. Byli to například malíři Emil Filla, Josef Lada, architekt Josef Gočár, sochaři Jaroslav Horejc a Jan Štursa, ale také teoretik a kritik F. X. Šalda.
Současná výstava představuje přes 160 děl, z toho je 90 olejomaleb i kreseb Josefa Mánesa. S některými se veřejnost má možnost seznámit po dlouhé době, s některými dokonce poprvé. Některé portréty jsou například v soukromém vlastnictví, dva cykly (Přemyslovský a Život na panském sídle) jsou instalovány na Pražském hradě. Na výstavě jsou zastoupena díla z Východočeské galerie, Západočeské galerie a samozřejmě ze sbírky Kooperativy.
Výstava je důstojnou vzpomínkou na jednoho z nejvýznamnějších představitelů českého výtvarného umění. Tak díky Galerii Kooperativa se zaplňuje místo v kontextu vývoje českého moderního výtvarného umění nejen 19. století.