Draghi chce prostřednictvím reformního plánu postavit Itálii na nohy

Italský premiér Mario Draghi se snaží pomoci své zemi znovu získat sebevědomí. Součástí je národní plán reforem, který Draghi představil v Římě na konci dubna a poté předložil Bruselu.

Národní plán obnovy a odolnosti (Piano Nazionale di Ripresa e Resilienza – PNRR) je jádrem Draghiho politické agendy a předpokladem pro to, aby Itálie získala miliardy přislíbené z fondu obnovy EU na ekonomické oživení země. V plánu jsou jasně identifikovány slabé stránky Itálie: příliš pomalé soudnictví, hluboký ekonomický rozpor mezi severem a jihem, nízká míra zaměstnanosti žen, obludná veřejná správa a nedostatečný pokrok v digitalizaci.

To vše přispělo k tomu, že hrubý domácí produkt Itálie v letech 1999 až 2019 vzrostl pouze o 7,9 %, zatímco německá ekonomika vzrostla ve stejném období o 30,2 % a španělská ekonomika až o 40 %.

Italské zaostávání a chudoba

V letech 2005 až 2019 se počet lidí pod hranicí absolutní chudoby zvýšil z 3,3 % na 7,7 % populace. V roce 2020 došlo dále k nárůstu na 9,4 %, týkalo se to zvláště žen a mladých lidí. Itálie je zemí EU s nejvyšším počtem osob ve věku od 15 do 29 let, kteří se neúčastní studia, práce nebo odborné přípravy. Míra účasti žen v práci je pouze 53,8 %, což je hluboko pod evropským průměrem (67,3 %).

Itálii se díky nízké produktivitě nedaří držet krok s ostatními vyspělými evropskými zeměmi. Mezi příčiny neuspokojivého trendu produktivity patří neschopnost využít příležitostí souvisejících s digitální revolucí. Toto zpoždění je způsobeno jak nedostatkem odpovídající infrastruktury, tak převahou malých a středních podniků, které často přijímaly nové technologie pomalu.

Neznalost digitálních technologií také charakterizuje veřejný sektor. Před vypuknutím pandemie 98,9 % zaměstnanců veřejné správy v Itálii této výhody nikdy nevyužilo. Tato zpoždění jsou částečně spojena s poklesem veřejných a soukromých investic – díky tomu došlo ke zpomalení procesů modernizace veřejné správy, infrastruktur a výrobních řetězců. V období 1999–2019 vzrostly celkové investice v Itálii pouze o 66 % ve srovnání s 118 % v eurozóně.

Při představení PNRR v italském parlamentu Draghi zdůraznil, že „osud země závisí na úspěchu plánu“ a není to jen „otázka příjmů, práce, blahobytu, ale také občanských hodnot“.

Cílem plánu je napravit škody způsobené pandemií, která měla největší dopad na nejslabší vrstvy populace, ale která rovněž vyžaduje obnovení italské ekonomiky z dlouhodobého hlediska prostřednictvím řady významných investic a reforem.

Ambice a úkoly jsou tedy jasně nastíněny, ale podaří se Draghimu transformovat Itálii? Na první pohled konstelace připomíná podzim 2011. V té době se krize eura blížila ke svému vrcholu, Itálie byla na pokraji platební neschopnosti.

Úřadující premiér Silvio Berlusconi rezignoval pod tlakem EU. Později hovořil o „puči“ EU proti němu. Podobně jako dnes Draghi, byl i tehdy jmenován předsedou vlády technokrat –  jednalo se o Maria Montiho, uznávaného profesora ekonomie a bývalého komisaře EU pro hospodářskou soutěž. Tvrdými reformami se mu skutečně podařilo zachránit Itálii před bankrotem, ale politické škody byly obrovské. (Italská ministryně sociálních věcí Elsa Fornerová se tehdy při vysvětlování drastických škrtů rozplakala).

Na rozdíl od Montiho se Draghi potýká s důsledky pandemie, nikoli (nebo alespoň ne primárně) s dluhovou krizí. Díky podpoře EU z fondu obnovy má Draghi k dispozici více peněz než kterýkoli italský předseda vlády před ním: celkem 248 miliard eur.

Itálie stojí před politickou proměnou, kdy je třeba zkrotit populistické strany a reformovat je. Politické strany se musí vzdát svého egoismu a mít na zřeteli zájmy celé země, což by se při dosavadním fungování (kdy se strany neustále zajímaly jen o získání výhod „kdykoli a jakkoli“) rovnalo změně jejich DNA.

Míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi ve věku 15 až 24 let ve vybraných zemích (stav k březnu 2020). Zdroj: Statista.

Psali jsme:

 
Ilustrační foto: Wikipedia Commons

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.