Vratislav Roháč hodnotí výsledky parlamentních voleb a všímá si, že země bude mít zřejmě nejpravicovější parlament roku 1918.
Hlavním tématem letošních voleb se stalo sesazení Andreje Babiše. V tomto smyslu psala před volbami opakovaně protibabišovská média. Předseda ODS Petr Fiala má momentálně největší šanci stát se příštím premiérem a je tak oprávněně vnímán jako hlavní vítěz voleb, byť na počet mandátů zvítězilo ANO. ODS se tak po letech vrací do první ligy, tj. mezi strany, které mají na to obsazovat post předsedy vlády.
Novinkou letošních voleb byly předvolební koalice, k jejichž uplatnění přispěl výrok Ústavního soudu. Paradoxem je, že to byla Klausova ODS, která kdysi prosadila zákon navyšující limit pro vstup koalic do sněmovny na takovou úroveň, aby se sestavování předvolebních koalic přestalo vyplácet. Opětovná změna pravidel pomohla opět nejvíce ODS. Petru Fialovi kupodivu prospěl i výrok o tom, že je ochoten vládnout s Piráty, pokud se jim společně podaří porazit hnutí ANO. Je totiž jasné, že programově má ODS blíže k ANO než k Pirátům. Po oznámení výsledku voleb prohlásil předseda ODS, že nyní byl poražen Babiš a přichází tedy čas jednat o tom, co mají členové koalice Spolu programově společného. Toto prohlášení obsahuje značnou dávku nechtěné komiky.
Předvolební koalice se nyní ukázaly jako mocný politický nástroj, neboť pomohly většině stran, které tuto možnost využily. Je velice pravděpodobné, že nebýt koalic, tak by se alespoň jedna z pěti takto sdružených stran do sněmovny vůbec nedostala. Na koalice však doplatili Piráti, kteří mají vinou kroužkování jen čtyři poslance. Je pravděpodobné, že do příštích voleb se objeví pokus změnit zákon o kroužkování tak, aby k ovlivnění pořadí na kandidátce byl potřeba mnohem větší počet voličů. Strany určitě budou chtít možnost koalic nadále využívat, ale s tou podmínkou, že jim voliči jejich kartami příliš nezamíchají.
Ačkoliv má protibabišovská koalice nadpoloviční většinu ve sněmovně, nereprezentuje nadpoloviční většinu voličů. Bezmála 20 % voličských hlasů totiž v těchto volbách propadlo, což je unikátní. Byly to většinou hlasy pro strany, které se vůči vládnoucímu hnutí ANO výrazněji nevymezovaly. Stačilo, aby některá z těchto stran překročila pětiprocentní hranici a povolební situace by již byla výrazně odlišná.
Zcela zásadní změnou je přirozeně odchod obou levicových stran, ČSSD a KSČM. Ve sněmovně nyní prakticky nezasedá ani jeden levicový poslanec. Nejvíc vlevo jsou teoreticky Piráti, ale jejich ekonomický program neobsahuje podstatné znaky levicového přístupu. K levicovým voličům (přinejmenším těm neprogresivním) má nyní v parlamentu programově nejblíže hnutí ANO. Vynořuje se tu poměrně typické dilema levicového intelektuála: Zlobit se na levicové voliče za to, že dávají hlas straně bohatého oligarchy, nebo si prostě přiznat, že z hlediska zájmů představuje hnutí ANO pro řadu lidí ono příslovečné menší zlo.
Paradoxní je, že tzv. liberální levice, která podporovala Piráty, nakonec slušnou měrou přispěla k triumfálnímu návratu pravice. Přitom jí ušlo, že Babiš a další skuteční či domnělí populisté jsou vždy nalevo od tradičních pravicových stran. Ostatně nálepka populismu sloužila původně především k tomu, aby pomáhala z politiky vytěsnit levicová témata. (Později se k tomu přidala i témata další.)
Těžko říci, co mohla ČSSD před volbami udělat lépe. Kladu si otázku, zda by v této situaci nemohlo pomoci, kdyby se ČSSD pokusila vymezit proti hlavnímu tématu voleb. Pokud už se kompromitovala vládnutím s Andrejem Babišem, mohla si za tímto svým rozhodnutím stát a pokusit se alespoň nabourat hlavní volební narativ, který jí vlastně nepřál.
Pravdou je, že Babiš se stal pro řadu lidí personifikovaným zlem a že sesazení Babiše bylo důležitější než program. Není to v politice neobvyklá situace. Zažili jsme už podobnou metafyzickou averzi vůči Václavu Klausovi i Miloši Zemanovi. Dnešní averze proti Babišovi se zákonitě přenáší i na voliče ANO. Odpůrci Babiše si o těchto voličích myslí, že jsou hloupí, protože nepochopili, jak je Babiš amorální. Kdyby to pochopili, nemohli by ho volit. Tak to ale není. Babišovi voliči si v tomto ohledu zpravidla nedělají iluze a berou jeho volbu spíše pragmaticky.
Zajímavé je, že personifikace politiky (určitá osoba rovná se čiré zlo nebo čiré dobro) se hodí spíše do monarchistického systému než do demokratického. K politice však personifikace patří a má obrovský mobilizační potenciál. U nás mu často podléhají lidé, kteří se považují za liberály a za stoupence morální politiky. Své spravedlivé rozhořčení proti zlým osobám považují za charakterovou přednost a ani se neuvědomují, že spravedlivé rozhořčení je také jednou z podob nenávisti. Nyní však „morální“ voliči uspěli a je tedy možné, že odchod A. Babiše přinese do společnosti jisté zklidnění. (Jako zajímavost uvádím, že ze statistické analýzy jisté povolební diskuze pod internetovým článkem na Novinkách vyplývá, že větší míru slovní agresivity vůči lidem jiného názoru v ní projevili účastníci vyjadřující uspokojení nad vítězství protibabišovské koalice než jejich oponenti.)
Morální rozhořčení tentokrát napomohlo tomu, že máme nejpravicovější sněmovnu od roku 1918! Pokud se naplní scénář, podle kterého by měl být předsedou vlády Petr Fiala, pak budeme mít velmi silnou pravicovou vládu. Lze očekávat, že tato vláda bude proevropská, v tom však by neměl být oproti předchozí vládě žádný podstatný rozdíl. Z hlediska politické osy progresivismus versus konzervatismus by mohla být budoucí vláda spíše středová, ale budou zde strany, které mají velký zájem prosazovat jako své specifikum progresivní agendu (TOP 09, případně Piráti).
Mimochodem zajímavou akcí protibabišovské kampaně byla zpráva o tom, že Andrej Babiš nakoupil luxusní nemovitost ve Francii přes tzv. offshorové firmy. Tento výstřel byl z hlediska termínu voleb naprosto přesně načasován. Byl to patrně nejsofistikovanější předvolební tah a bylo by zajímavé vědět, kdo byl jeho iniciátorem. Zveřejnění této zprávy nese kupodivu stopy mezinárodní akce. Nabízí se proto otázka, zda o odchod Andreje Babiše neprojevily aktivní zájem i některé politické síly v zahraničí.