Historička umění Věra Beranová recenzuje olomouckou výstavu secesního malíře Alfonse Muchy.
Při našem zamyšlení nad současnou výstavou Alfonse Muchy probíhající v olomouckém Vlastivědném muzeu se nemůžeme zbavit také úvahy o stěžejním díle tohoto autora, které však není na výstavě prezentováno. Jedná se o známou Slovanskou epopej. Jen málokteré výtvarné dílo si vyžádalo (a jistě ještě vyžádá) tolik diskusí, a to nejen v rámci jeho významu v kontextu výtvarného vývoje, ale především v rámci jeho prezentace, konkrétního vystavení. Vždyť tento unikátní soubor 20 monumentálních pláten v posledních letech několikrát změnil umístění, například to byl Veletržní palác Národní galerie, ale také se vydal na cestu po Japonsku, až ukončil svou pouť v Českém Krumlově. A tady určitě mnohého návštěvníka napadne, jak by se nyní tento rozsáhlý soubor vyjímal v prostorách olomouckého Vlastivědného muzea. V sále, tedy v rozměrné lodi, nedostavěného barokního kostela.
Aktuální výstava Alfonse Muchy, umístěná v tomto prostoru, představuje spíše intimní tvorbu, z velké části jde svým způsobem o užité umění, které vycházelo, ale stejně tak ovlivnilo jednu z pozoruhodných etap ve vývoji výtvarné kultury, v tom nejširším slova smyslu, tedy secesi, či art noveau. V tomto relativně krátkém období na zlomu 19. a 20. století se nejednalo jen o nové pojetí malby, plastiky, architektury, ale obzvláště o užité umění. Právě s touto tvorbou se na olomoucké výstavě setkáváme. Je tedy velmi záslužné na tuto podstatnou součást Muchovy tvorby poukázat. Většinou vznikala za jeho pobytu v Paříži, a především díky ní se stal velmi populární, mimo jiné také řadou plakátů pro významnou divu své doby, Sarah Bernhardtovou. V této souvislosti vytvořil Alfons Mucha novou podobu plakátů, kde nešlo jen o písemné sdělení, ale stěžejním motivem byl děj, nálada, často vyjádřená ženskou figurou.
Olomoucká výstava představuje relativně ucelenou, velmi rozvětvenou Muchovu tvorbu, kde má návštěvník mimo notoricky známé plakáty (které byly prezentované již na několika výstavách, jako například v pražském Obecním domě) také možnost se seznámit s Muchovou málo povědomou užitou tvorbou. Pro návštěvníka budou rovněž zajímavé méně známé portrétní fotografie, například paní Leslie Cartterové, nebo Zdenky Černé, které koncipoval do stylizovaných kompozic a v podstatě mu sloužily jako jisté předlohy k tvorbě, i když jsou i ony jedinečnými uměleckými počiny.
Výstava představuje víc než pět desítek grafik, mimo známých pláten na téma přírody a ročních cyklů také sérii grafik Document Décoratifs. Z užitého umění jsou to pak obalové materiály, jako například obaly čokolád nebo dekorativní prvky prováděné na keramice. Vystavená plakátová tvorba se neváže jen k Muchově pařížské etapě, ale pokračuje v ní i po svém návratu do Čech. Na výstavě je kupříkladu umístěn velkoformátový plakát u příležitosti Všesokolského sletu, nebo působivá kompozice věnovaná významnému pěveckému sdružení Moravských učitelů.
V úvodu jsme se zamýšleli nad možnostmi aranžmá v prostorách Vlastivědného muzea v Olomouci a v podstatě jsme litovali, že prostor, kde je instalovaná současná výstava nemůže zvlášť podtrhnout vystavená díla, která mají již svým založením spíš intimní charakter. V této souvislosti můžeme jen přát olomouckému muzeu takovou dramaturgii připravovaných expozic, která bude respektovat prostor ve vztahu s vystavenými díly – kdy dojde k vzájemnému propojení vystavovaného s místem, s prostorem, ve kterém jsou nejen umělecká díla (ale jakýkoliv sbírkový materiál) s citem a s respektem pro současné výstavnictví předkládána veřejnosti.
Výstava je dostupná do 5. prosince 2021.
Z publikovaných příspěvků Věry Beranové přípomínáme: