Věra Beranová recenzuje hned dvě výstavy, které se věnují tématu uměleckých falz.
Téměř současně probíhají dvě významné výstavy poukazující na falza ve výtvarném umění, kterých jakoby na naší (a tedy nejen naší) výtvarné scéně stále přibývalo. Jednu pořádá pod názvem Umění napodobit umění Galerie moderního umění v Hradci Králové (podrobněji viz příspěvek Věry Beranové zde). Tu druhou pořádá Národní galerie ve Šternberském paláci na Hradčanském náměstí a je jednoduše nazvaná Falza? Falza!. Ta v Hradci Králové představuje „pouze“ ověřená falza a s jistou nadsázkou o vystaveném souboru organizátoři výstava vypovídají, že jen díky tomu, že se jedná o falza, si galerie může dovolit takový soubor výtvarných děl – tedy falz, vystavit (myšleno z hlediska pojištění možných originálů). Tedy samozřejmě to jistě není hlavním důvodem vystavovat falza.
Organizátoři pražské výstavy si položili více otázek souvisejících s vystavenými díly, kdy se nejedná jen o falza, ale i originály. V čem je rozdíl mezi originálem a falzem? Jak a proč vzniká falzum? Jaký je rozdíl mezi falzem, replikou, kopií, napodobeninou? Jakou úlohu zde sehrává záměr jejich tvorby? Tedy o jaké hodnoty se vlastně jedná? Avšak v celé spleti velmi výstižně kladených otázek, vyjádřených prostřednictvím exponátů, tak i slovním doprovodem, jedna otázka jakoby chyběla, která se přímo nabízí, a tou je možné zamyšlení nad hodnotou uměleckou a estetickou. Zatímco hodnota umělecká je stále vázána na originál, především zvlášť z hlediska ekonomického, hodnota estetická tato kritéria nesleduje, pro ni má falzum stejnou hodnotu jako originál – jak to antika chápala zcela přirozeně. Pro staré Římany kopie Venuše, či Apollóna měla stejnou hodnotu, jako originál. Třeba se k tomuto pojetí také dostane nová doba, a to díky perfektní reprodukční technice. Zatím to tak není, můžeme si odpovědět – bohužel, či bohudík! Samozřejmě je to stále problém teoretický, který si svět obchodu s uměleckými díly vůbec nepokládá, on jej ani vůbec nenapadne.
To, že i v historických dobách vznikaly kopie, a to z různých důvodů, s různým záměrem, je dějinám umění jasné. V naší současnosti jsme svědky doslova exploze falz, většinou se záměrem ekonomickým. Dokonce se tvrdí, že to může být až 70 % uměleckých děl, která se v současnosti objevují na trhu s uměním. Vždyť jak dobře se prodávají a tedy vytvářejí falza například Jana Zrzavého, asi horší to již bude s falzy barokních mistrů, orientálních plastik a dalšího „zboží“.
Výstava ve Šternberském paláci představuje na rozdíl od té v Hradci králové nejen falza, ale také originály. Návštěvník má tedy možnost porovnávat. Upřímně řečeno, kdyby nad falzem neblikalo světýlko s nápisem falzum, asi těžko by i poučený návštěvník rozeznal, co je originál a co falzum. Je však nutné si uvědomit, že ne všechna falza vznikla z důvodů reprodukovat konkrétní dílo. Nejsou to (a to hlavně v poslední době) falza naprostá, tedy co nejvěrnější kopie, ale jakési parafráze, kde jejich autoři využívají styl, technické postupy autora, k tomu pak se vytváří legenda o zapomenutém obraze někde na půdě a nový originál je na světě.
Abychom však byli spravedliví, ne všechna falza vznikala s cílem ekonomickým. Pořizovaly se cvičné kopie. Taky svůj význam sehrávala jistá ješitnost autorů, nenaplněné ambice, jak o tom svědčí známý příběh padělatele Hana van Meegerena, dokonce i několikrát filmově zpracovaný, u nás například v epizodě Paprsek seriálu Dobrodružství kriminalistiky. Proslavil se jako falzifikátor maleb holandského malíře 17. století Jana Vermeera. Jeho padělky vzbudily velkou pozornost a dokonce vášnivé spory mezi odborníky. Jeho falza měla v podstatě charakter „originálů“, protože to nebyly přesné kopie, ale jakési variace na Vermeerova plátna. Vypracoval také takové technické postupy, které simulovaly i technicky stáří obrazů. K odhalení těchto falz došlo v podstatě náhodou, když řada z nich byla ve sbírce maršála Göringa a po válce žádalo Holandsko o jejich navrácení a ten, který zprostředkoval tuto koupi, byl považován za vlastizrádce, což byl v podstatě jejich autor Han van Meegeren. Aby dokázal svou nevinu (tedy, že Göring získal nehodnotná falza) dokumentoval tuto skutečnost vlastní tvorbou nového díla před zraky odborníků. Tento nový obraz představuje Krista mezi učenci. Tedy svým prodejem falz obelstil Göringa a tím v podstatě znehodnotil jeho sbírku. Toto přiznání mu v podstatě zachránilo život, byl totiž obviněn z vlastizrady.
Výstava ve Šternberském paláci poukazuje na různé příběhy vystavených exponátů. Od středověkých obrazů, soch, kreseb, také díla holandských mistrů 17. století, až po padělky významných českých malířů 19. a počátku 20. století. Zvlášť pozoruhodné jsou padělky mimoevropské provenience, jako například orientální koberce, zvláštní pozornost je věnovaná také signaturám, které často odhalují právě falzum zmíněného obrazu. Výstava si také klade za cíl seznámit návštěvníka s možnými metodami, technikami při ověřování pravosti uměleckých děl. Výstava také upozorňuje na jednu skutečnost, a tou je odhalení účelu vytvoření falza. Nemusí to být jen závislost ekonomická, tedy získat často velkou finanční sumu. Mohou to být také práce cvičné. Kdysi byly galerie plné studentů, kteří kopírovali významná díla. Také řada kopií vznikla proto, aby mohla být vzácná umělecká díla instalována na původním místě, zatímco originál je uschován v trezoru. Například díla vrcholné gotiky, Vyšebrodský oltář, madony tzv. krásného slohu a další. Současná výstava ve Šternberském paláci, stejně jako ta v Hradci Králové, velmi fundovaně poukázala na jednu sféru současného výtvarného života.
Výstava Falza? Falza! potrvá do 1.5.2022, součástí je i doprovodný program.