George Monbiot se v komentáři pro deník Guardian zamyslel nad praxí a dopady činnosti velkých rybářských lodí.
Během roku skončí na dně moří a oceánů neuvěřitelné množství rybářského náčiní a tenatových sítí (ryby se do nich chytají za žábry), které se stávají smrtícími pastmi nejen pro velryby, delfíny a želvy, ale i drobnější živočichy. Jak je to možné, když všechno toto vybavení je jednak drahé, jednak dobře zabezpečené, takže při ztrátě je lze celkem snadno lokalizovat i zachránit, a je-li poškozeno a nefunkční, podle předpisů musí být dopraveno na pevninu a tam zlikvidováno?
Pochopil jsem, až když jsem dostal osobní svědectví rybáře, který pracuje na menší lodi u skotského pobřeží, píše Monbiot. Stále častěji místo ryb, které by mohl prodat, přiváží na pevnou zem zbytky cizích sítí plné mrtvých zmrzačených živočichů. Jeho vysvětlení je jednoduché: původcem jsou velké rybářské lodě, které zůstávají na moři čtyři až šest týdnů a úlovky rovnou zpracovávají. Poškozené sítě mají být odváženy na břeh a tam likvidovány, ale na lodích každý volný prostor zabírají zmrzlé ryby a pro nefunkční sítě už nezbývá místo. Takže se z nich uřežou drahé a znovupoužitelné plováky, závaží a háky, a již bezcenná síň místo na pevnině skončí v moři.
Můj svědek říká, pokračuje Monbiot, že s kolegy často vídá francouzské a španělské lodě, které do skotských přístavů vplouvají přeplněné rybami, ale nepřivážejí žádný odpad. I malá rybářská loď zničí víc jak krychlový metr sítí za týden a loď s 20člennou posádkou by měla po měsíci rybolovu přivézt krom zničených sítí i zhruba 20 kubíků odpadu. Kampak to všechno mizí? Malí rybáři to místo ryb nacházejí ve svých sítích – igelitové tašky naplněné obaly od „francouzských baget“ a španělských potravin, zcuchané chuchvalce roztrhaných sítí.
V mnoha vodách jsou tenatové sítě zakázány, platí to i do vzdálenosti 6 mil od skotského pobřeží. Velké lodi se ale pohybují dál od břehů, takže se na ně zákaz nevztahuje. Situace kolem rybolovu ve vodách obklopujících Velkou Británii je z mnoha důvodů (a jedním z nich je bezesporu Brexit) výbušná, a úlovky se snižují. Britští rybáři jsou většinou zapojeni do programu Fishing for Litter a skutečně na břeh vylovený odpad dovážejí, protože na vlastní oči vidí a prožívají devastaci mořského ekosystému. Snaží se i upozorňovat úřady, ale bezvýsledně.
Monbiotův komentář pokračuje popisem konkrétních situací a výčtem výmluv, nepravd a nezájmu ze strany orgánů, na které se v této věci obrátil, a končí konstatováním, že zákony týkající se rybolovu se sice po celém světě zlepšily, nikdo ale nedohlíží na jejich dodržování, neboť „stejně jako fiktivní prezident ve filmu ´Don´t Look up´ se světové vlády, které čelí ekologickému kolapsu, znovu ´rozhodly sedět a vyhodnocovat´.”
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.