Ilona Švihlíková píše o tom, že současná vláda Petra Fialy rezignovala na hospodářskou politiku, což uprostřed mnohočetné krize znamená velké sociální otřesy.
Fialova vláda nereaguje odpovídajícím způsobem, i když se ekonomická situace stává tíživou. Namísto hospodářské politiky, za kterou nese odpovědnost voličům a občanům země, provádí spíš moralistní kázání „nevyspělému“ lidu. A to jsme, jak také uvádím v článku Ekonomický výhled je temný, teprve na začátku potíží spíšnež na jejich konci. Dramatický nárůst cen se totiž netýká „jen“ energií a pohonných hmot, ale přenáší se také do bydlení a potravin. Tedy do položek, kterým se domácnost prostě vyhnout nemůže.
Uvědomme si, že odolnost společnosti je po pandemii silně oslabená. Nejde přitom „jen“ o sociální odolnost, ale také o psychickou. Jedná se o další velmi zátěžovou a stresovou situaci těsně po pandemii. Nejedná se přitom výlučně o ČR, ale i o další vyspělé země, které si v minulých letech prošly testem solidarity ve společnosti a výsledky tedy skutečně nejsou ohromující, velmi mírně řečeno.
Ceny základních statků rostou a již nyní je patrné, že mzdy s nimi v žádném případě nebudou schopny držet krok. Místo toho, aby vláda přistoupila k opatřením, které vážná situace vyžaduje, používá kroky, které de facto nemají žádný smysl. Příspěvek na bydlení (a sociální dávka obecně) nemůže být vhodným nástrojem, který je notabene spojen se značnou byrokracií, v situaci, kdy se ceny neustále dynamicky vyvíjejí. V takovém případě takříkajíc cílíte na pohybující se terč. Opatření týkající se pohonných hmot jsou spíše směšná, a nestojí snad ani za analýzu. Nabízí se nutně otázka, jestli je vláda tak ideologicky zaslepená, nebo neschopná. Vidíme přitom, že jiné země konají a využívají možností, které jim poskytují zákony o cenové regulaci, případně využívají daňové nástroje.
K dalším závažným faktorům, které musíme analyzovat, je vývoj úspor obyvatelstva. Je velmi pozitivní, že tyto údaje od ČSÚ máme, i když ty nejaktuálnější jsou ještě z předpandemického roku 2019. Nicméně, pokud vezmeme tento rok jako „dobrý“, pak zjistíme, že jen horní kvintil domácností (tj. horních dvacet procent) bylo schopno tvořit významnější úspory v řádu tisícikorun, tedy určitý nárazník. Dolní kvintily tvořily skrovné úspory a ty nejspodnější měly, jak říká i ekonomická teorie, úspory záporné.
Celkově je tedy třeba mít na paměti interpretaci průměrných veličin, která tak často může tvůrce hospodářské politiky svést na scestí. Pokud tedy někdo mává tím, že v ekonomice je ve srovnání s dlouhodobým trendem kolem 300 mld. Kč navíc, pak je třeba si uvědomit, že se jedná dominantně právě o úspory tohoto horního kvintilu domácností.
Enormní cenová zátěž může ostatní domácnosti rychle dostat do problémů. Proto je potřeba se zamyslet nad řadou stabilizujících opatření, které se přičiní o to, že společnost může vydržet obří příliv těch, kteří utíkají před konfliktem na Ukrajině.
Není třeba si dělat iluze o setrvalé solidaritě ve společnosti, vyčerpané covidem. Situaci je třeba posuzovat s chladnou hlavou a realisticky, z pohledu krizového managementu, což je ovšem opak toho, co od politiků denně slýcháme. O mediálních výlevech ani nemluvě.
Zejména je třeba si na rovinu přiznat, že provizorní rozpočet sice ještě není schválen, ale už nyní můžeme říci, že je zcela mimo realitu. Tlaky na výdajové straně budou značné a představa, že lze celou tíživou ekonomickou situaci ukočírovat k nižšímu deficitu je naivní. Jenže právě přiznání si pravého stavu věci je v ČR nyní (zdá se) nežádoucí, až nebezpečné.
Uvědomme si dále, že výdajové tlaky se budou týkat zejména zdravotnictví, ale i dalších sociálních sfér. Nebezpečí rozvoje mzdového dumpingu na trhu práce získává velmi reálné obrysy, což může dál významně ohrozit kupní sílu domácností a také sociální smír ve společnosti. Zneužívání lidí v těžké situaci pak nabývá nejen dumpingové, ale přímo kriminální rysy. Tomu je potřeba ze všech sil zabránit, i zde má stát nástroje, které lze využít.
Razantně je třeba říci, že obavy ze situace českých domácností, jejich nejistoty a strach z budoucnosti jsou zcela legitimní a je nutno, aby byly nejen součástí politické debaty, ale hlavně konání vlády. Prozatím se ovšem zdá, že vláda najela na zcela jiný koncept. Na jedné straně jsou to moralistní výzvy, které již vyvolaly závan lidového humoru typu „kdo topení zapíná, podporuje Putina“. Tyto výzvy typu „netopte, nejezděte“ (čekám, kdy se přidá „nejezte“) jsou esencí arogance liberální elity, která lidmi a jejich každodenním životem okázale pohrdá. Značně to připomíná slavné Kalouskovo „nejsou chudí, mají boty“. Tuto vládní linii, která má zřejmě zakrýt její absolutní neschopnost řešit ekonomicky cokoliv, vydatně podporují liberálové, kteří se oddávají své oblíbené kratochvíli – mediálnímu lynči. Vláda bohužel prozatím místo hospodářské politiky provazuje moralistní kázání.
Uvážit lze bohužel i další scénář „řešení“ dle vlády, který by se opíral o represivní směr, který už se dal do pohybu. Místo sociální podpory se zakáže o problémech ekonomiky hovořit, čímž bezpochyby zasadíme ruskému režimu fatální ránu.
Ilustrační foto: Fotograf1978, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons