Může Afrika nabídnout alternativu k ruskému plynu?

VSa Trendy

Sankce vůči Rusku by mohly vyvolat zuřivou soutěž mezi evropskými zeměmi o zajištění alternativních dodávek plynu.

Evropa se obrací na Afriku, aby jí pomohla zbavit se závislosti na dodávkách zemního plynu z Ruska, protože válka na Ukrajině se stále stupňuje. Tento krok podporuje Akinwumi Adesina, šéf Africké rozvojové banky, který v březnu řekl: „Evropa hledá alternativní zdroje dodávek plynu. Ty mohou být v Africe.“ Itálie nyní vede diplomatickou kampaň s cílem projednat možnou diverzifikaci dovozu energií, přičemž před Velikonocemi uskutečnila návštěvy Alžírska a Egypta a tento měsíc následovaly návštěvy Konga a Angoly (viz také náš článek zde).

Jak ukazuje infografika webu Statista (viz níže), zdaleka největšími vývozci zemního plynu na tomto kontinentu jsou Alžírsko a Nigérie, které v roce 2020 dodaly do zahraničí 35 000 až 40 000 milionů metrů krychlových (na 7. a 8. místě na světě). V loňském roce byly tyto země jedinými dvěma africkými dodavateli zemního plynu do Evropské unie a podílely se na jejím dovozu 17 %, resp. 4 %. Dalšími významnými hráči v regionu jsou Egypt, Libye, Rovníková Guinea a Angola. Země subsaharské Afriky sice mají zásoby plynu, ale podle Al Džazíry nemají zájem ze zahraničí a investice potřebné k tomu, aby se odvětví otevřel přístup do Evropy.

V současné době přivádějí zemní plyn z Afriky do Evropy tři plynovody: Transmed, který umožňuje vývoz z Alžírska do Itálie (přes Tunisko), Medgaz, který spojuje Alžírsko se Španělskem pod mořem, a také Greenstream, který má skromnější kapacitu a spojuje Libyi se Sicílií. Kvůli diplomatickému napětí s Marokem Alžírsko loni v říjnu uzavřelo plynovod Maghreb-Evropa (GME), který prochází územím jeho souseda. Od roku 2027 se očekává, že plynovod NIGAL bude přepravovat zemní plyn z Nigérie (která vyváží především po moři), ale výstavba tohoto plynovodu zatím nezačala.

Budou mezi sebou evropské země soupeřit o plyn?

Sankce vůči Rusku by mohly vyvolat zuřivou soutěž mezi evropskými zeměmi o zajištění alternativních dodávek plynu. Německo a Itálie jsou v této oblasti obzvláště aktivní již nyní, uvedl Arturo Varvelli pro Evropskou radu pro zahraniční vztahy (ECFR).

Řím se soustředí především na jednání se severoafrickými zeměmi. Tyto nové smlouvy v severní Africe znamenají, že od příští zimy bude Itálie schopna nahradit polovinu svého dovozu energie z Ruska.

Dohoda Říma s Alžírskem však vyvolala v Madridu obavy, protože Španělsko v současnosti odebírá 47 % plynu z Alžírska. Jednání mezi Španělskem a Alžírskem o zvýšení energetických dodávek pro Alžírsko již několik měsíců váznou – a zdá se, že trpí zhoršením vzájemných vztahů, které následovalo po nedávném příklonu Španělska k Maroku ve sporu o Západní Saharu. Španělsko se údajně obává, že by jeho energetická bezpečnost mohla být ohrožena dohodou Alžírska s Itálií (zejména vzhledem k omezené výrobní kapacitě severoafrické země).

Jak ovšem Varvelli dále upozornil, „většina hlavních producentů plynu – od Kataru přes Ázerbájdžán až po severoafrické země – jsou autokracie, které jsou náchylné k nestabilitě a mají špatné výsledky v oblasti lidských práv“. „Obracet se proto na tyto země kvůli získání nezávislosti na ruské energii se zdá být poněkud krátkozraké,“ míní autor.

Zanedbaná energetická bezpečnost

V 90. letech 20. století zahájily evropské instituce postupnou liberalizaci energetických trhů, která spočívala v oddělení výroby a dodávek energie od kontroly přenosových sítí. Ze všech státních monopolů se staly soukromé společnosti, které soupeřily o podíl na trhu. Tento model vycházel z přesvědčení, že integrace trhu se zemním plynem na evropské úrovni vytváří příležitost k podnícení konkurence ve větším měřítku, z čehož budou mít prospěch spotřebitelé. V dnešní době se však ukázaly limity tohoto přístupu. To znamená, že tento model nezohledňoval energetickou bezpečnost – která byla v době, kdy měly země hojný přístup k energii, většinou ponechána na národních vládách. (Celý článek si můžete přečíst na tomto odkaze „Burn time: The case for a new European energy union“; ECFR, 13.04.2022).

 

Infografika ukazuje největší vývozce zemního plynu v Africe a trasy plynovodů do Evropy. Zdroj: Statista.

Psali jsme:

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.

Dočetli jste jeden z našich článků? Nezapomínejte, prosíme, na dobrovolné předplatné, které je příspěvkem k další nezávislosti a na fungování !Argumentu a také investicí do jeho budoucnosti. Více o financování zdola se dozvíte zde.