Jaromír Janda zhodnotil projev premiéra Petra Fialy z hlediska energetické politiky a považuje ho za jedno velké zoufalství a tragédii pro všechny.
Na středu 22. června bylo ohlášeno mimořádné a zásadní vystoupení premiéra ČR ohledně aktuální hospodářské situace růstu cen a zejména růstu cen energií. Korupční problémy mafiánského hnutí STAN jako by neexistovaly. Pravděpodobně většina z nás očekávala důležité sdělení a především řešení problémů, kterým již delší dobu čelíme a které vláda doposud nijak neřešila a tvářila se, jako že je vše v pořádku a nic zásadního se neděje.
Z vystoupení premiéra jsme se sice dozvěděli, že se děje a dít ještě bude, překvapivě a dramaticky nám sdělil, co již dávno víme, že bude hůř, ale nějaké smysluplné řešení podobné těm, která přijímají v okolních zemích veškeré žádné – mimo frází a proklamací. Ohlášené zásadní vystoupení premiéra ČR tak připomínalo spíše nepovedenou nebo amatérskou estrádu v podobě pantomimy pana Fialy a hlavně ztráty času poslouchat, za co všechno může Babiš nebo Putin a že naše vláda nemůže nic moc dělat. Z vystoupení si vezměme několik bodů ke komentáři, co zaznělo, jaká je skutečnost a co mělo nebo mohlo zaznít jako řešení, čehož jsme se ovšem nedočkali a s naší současnou vládou zřejmě ani nedočkáme.
Prvním bodem může být sdělení premiéra že „Rusko se netají tím, že chce oslabit demokratické země, způsobit jim ekonomické obtíže, podnítit sociální problémy, narušit důvěru lidí ve stát a způsobit celkovou politickou nestabilitu. Jinými slovy: Rusko nás chce učinit slabými a tedy vydíratelnými.“ Aniž bych se chtěl nějak Ruska zastávat, ostatně je nepopiratelné, že má své vojáky na území jiné sousední země, z vystoupení pana Fialy a dosavadního působení vlády pod jeho vedením mám spíše dojem, že o uvedené se snaží právě on a jeho vláda ze všech sil. Dosavadním de facto neřešením našich současných problémů se prohlubují ekonomické obtíže, tím se prohlubují sociální problémy, narušuje důvěra lidí ve stát a v důsledku toho vzniká celková politická nestabilita u nás.
Z úst premiéra zaznělo: „Nárůsty cen energií, jež nás čekají v dalších měsících, budou pro mnohé z vás šokem. Stát nemá dostatek peněz na to, aby plošně tento nárůst kompenzoval v plné výši a všem.“ Pokud by se pan premiér méně staral o Ukrajinu a více o řešení našich vlastních problémů a problémů našich lidí u nás doma a naslouchal skutečným odborníkům z oblasti energetiky, tak ti již dávno nabízejí řešení, na které stát nebude muset vynakládat v zásadě nic! Pouze sníží nadměrné zisky některým firmám u nás nebo v zahraničí, které pramení z prodeje přes energetickou burzu a to je v podstatě celé.
Skupina odborníků pod názvem „Energie není luxusní zboží“ působící pod Institutem Aleny Vitáskové, bývalé ředitelky Energetického regulačního úřadu, již dlouho doporučuje v podstatě a zjednodušeně dva body pro řešení problémů s cenami energií u nás, které jsou ovšem ve svých dopadech a důsledcích zcela zásadní, pokud jde o naše současné ekonomické problémy a extrémní růst inflace. Především zajištění plynu dlouhodobou smlouvou namísto nákupu za spotové ceny na burze, podobně jako to udělali v Maďarsku, a kde díky tomuto kroku mají nyní na dlouho zajištěny dodávky plynu za nízké ceny. Dále díky skutečnosti, že u nás doma v ČR máme přebytek elektrické energie, využít tuto energii především ve prospěch našich domácích firem a domácností, zajistit jim tak dodávky elektrické energie za adekvátní rozumné ceny a až přebytek energie, kterou doma sami nespotřebujeme nabízet prostřednictvím energetické burzy. Není přece možné, abychom při vlastním přebytku elektrické energie měli jedny z nejvyšších cen v Evropě jen proto, že veškerou vyrobenou elektrickou energii prodáváme na energetickou burzu. Vzniká tak situace, kdy premiér země ve skutečnosti hájí vysoké ceny na burze a zisky domácích a zahraničních energetických firem na úkor vlastních firem a domácností, přitom v nedávné minulosti nadměrné zisky ze solárních elektráren stát zatížil daní. V případě solárních elektráren to šlo a dnes v případě jiných nikoli? Jistě ano, pokud by se chtělo, ale v každém případě zdanění nadměrných zisků není optimální řešení, neboť nadměrný zisk je již na něčí úkor v podobě zvyšujících se nákladů našich firem a domácností a to je také jedna z příčin vysoké inflace, kterou máme.
Zkrátka: namísto vysokých cen burzy a vysokých zisků domácích a zahraničních energetických firem by měl premiér hájit přijatelné ceny energií pro naše firmy a domácnosti, ti totiž jeho pantomimu platí. Možná v rámci nouzového stavu, který si vláda stále prodlužuje, aniž by bylo zřejmé proč, by taková opatření mohla realizovat, pokud by chtěla. Premiér by si pak mohl odpustit nářky, že se nemůžeme více zadlužovat, přestože nás jeho vláda dál vesele stále více zadlužuje a že stát nemá dostatek prostředků, aby pomohl všem (naše firmy a domácnosti asi ano) a namísto toho zajistit nákup plynu za rozumné ceny, podobně jako je tomu v Maďarsku, nebo zajistit abychom na burzu prodávali pouze přebytky vyrobené elektrické energie. Uvedená opatření totiž nebudou stát v podstatě nic navíc a vyřeší z podstatné části aktuální problémy s růstem cen (tedy inflací) se všemi negativními dopady na ekonomiku a hospodářství a nebude nás muset pan premiér ve svém mimořádném vystoupení šokovat, jak budeme v následujících měsících šokováni!
Na tomto místě je třeba ještě uvést, že podpora (jak ji bez bližších detailů prezentoval premiér) nejen, že nebude dostatečná, ale ve finále skončí jako součást zisků domácích a zahraničních energetických firem a to už je jako výsměch do očí našich firem a domácností, které čelí bezprecedentnímu růstu cen.
Premiér ve svém vystoupení zcela vynechal řadu dalších (pro současnost rovněž zásadních) bodů – například, že zdrojem problémů v energetice, které se začaly projevovat již na podzim roku 2021, je především zcela iracionální zelené šílenství, na které odborníci upozorňovali dávno, ale předešlé vlády stejně jako ta současná jejich doporučení v podstatě ignorovali a o Bruselu raději nebudu psát.
Energetika je obor, ve kterém je třeba postupovat konzervativně a s dlouhodobým výhledem na 15, 20 a více let. Jen tak lze zajistit její spolehlivost a stabilitu. Budování zdrojů elektrické energie a přenosové soustavy je prostě dlouhodobou záležitostí, která vyžaduje přípravu a realizace trvá několik let. Dodnes těžíme z toho, jakou energetiku (tedy jednotlivé zdroje) a celou přenosovou soustavu vybudovali naši předchůdci. Poslední skutečně významný zdroj byl dokončen před cca 20 lety – a to jaderná elektrárna Temelín a bohužel jen její polovina. Naštěstí jsme po celých 20 let od té doby celkem úspěšně dokázali některé zdroje modernizovat a některé nové i postavit, i když ne bez potíží, ale šlo spíše o udržování dosaženého stavu než skutečný rozvoj naší energetiky a energetického průmyslu. Důsledek je, že rozsah toho, co jsme uměli před dvaceti lety, už ve stejném rozsahu realizovat neumíme. A je otázka, jak budeme schopni zajistit naši energetiku na dalších 15, 20 a více let, abychom alespoň zopakovali to, co dokázali naši předchůdci a předali našim dětem energetiku přinejmenším ve stejné kondici!
Ale vraťme se k pantomimě pana Fialy, který ve svém vystoupení uvedl, že naším „životně důležitým cílem musí být energetická suverenita“ a proto jeho vláda zvažuje znárodnění nebo zestátnění společnosti ČEZ, respektive její části, tj. elektráren a to jak klasických, tak především těch jaderných, včetně budoucích připravovaných nových jaderných zdrojů. Vzhledem ke skutečnosti, že pokud jde o elektroenergetiku, tak jsme soběstační a dokonce díky naší robustní přenosové soustavě a zatím ještě stále dostatku stabilních a spolehlivých zdrojů elektrické energie do značné míry zachraňujeme energetiku našich sousedů (zejména Německa) a ve své podstatě skrze vysoké ceny elektrické energie také dotujeme z kapes našich firem a domácností. A dále vzhledem ke skutečnosti, že pro realizaci nových jaderných zdrojů státem jsou již připravené a uzavřené smlouvy mezi státem a společností ČEZ, které s takovou variantou počítají, tak znárodnění nebo zestátnění společnosti ČEZ z tohoto důvodu není vůbec potřeba. Můžeme se tedy ptát, co je ve skutečnosti cílem a co mají ve vládě za „lubem“?
Pro naše firmy a domácnosti asi není úplně důležité kdo vlastní elektrárny, jako spíše za kolik budou mít dostupnou elektrickou energii. A protože elektrickou energii budou naše firmy a domácnosti stále nakupovat od distributorů a ti budou (zdá se) v soukromých rukou, tak je otázka, jaký to celé dává smysl! Pokud se dnes stát tváří, že nemůže s ČEZem ani jako 70% vlastník nic dělat s ohledem na drobné akcionáře a je zajímavé, že jinde ve světě to umí, tak jaké možnosti bude mít až budou všichni distributoři zcela privátní? Bude stát levně vyráběnou elektrickou energii prodávat na burze a sám vydělávat? To budeme stále tam, kde jsme. Nebo bude s nízkými náklady vyrobenou elektrickou energii prodávat přímo distributorům za nižší než tržní ceny? Ale kde bere vláda jistotu, že ti ji dál za nižší než tržní ceny poskytnou našim firmám a domácnostem? Přece zájmem každé soukromé firmy je maximalizovat zisk a tak bude každý distributor prodávat tam, kde bude cena nejvyšší a tam, kde ji budou schopni zaplatit, což při naší kupní síle nemusíme být my. Nabízí se otázka, zda nejde ve skutečnosti o využití příležitosti pro privatizaci zisků. Každopádně řešení současné situace to není v žádném případě, protože realizace tohoto nápadu je odhadována na 2 roky až 5 let a do té doby budeme při současném tempu růstu cen elektrické energie a neřešení podstaty problému a příčin růstu cen doma koukat na televizi při svíčkách.
Mimochodem: výmluva na drobné akcionáře, na které je třeba brát ohled a tak není možné, aby stát jako většinový vlastník prosazoval svůj zájem, je samo o sobě dosti zvláštním vysvětlením, protože pokud drobný akcionář nesouhlasí se strategií společnosti, jejíž drobný podíl vlastní, nikdo mu nebrání jeho drobný podíl na burze prodat.
Jak je vidět, otázek ohledně možného znárodnění nebo zestátnění společnosti ČEZ je více než odpovědí a pokud se z vystoupení premiéra pamatuji, nechce je upřesňovat s odkazem opět na drobné akcionáře, Nevím ovšem, jestli je spíše nepoškozuje právě tou nejistotou, čehož důkazem může být bezprostřední reakce na trhu, kdy došlo k poklesu cen akcií společnosti ČEZ na pražské burze.
Nicméně pojďme dál. Tomu skutečně podstatnému se ve své pantomimě pan Fiala nevěnoval – a to, kde vezmeme dostatečné množství plynu a ropy a za jakou cenu. Víme sice, že jsme naplnili zásobníky na rekordní úroveň, ale nevíme (resp. nebylo řečeno) za kolik. Zlí jazykové tvrdí, že za cenu 37 Kč/m3 což by bylo více než je aktuální cena na burze, která je na úrovni 24 Kč/m3 a více než kolik je cena plynu na americké burze a jakou mají ± také v Maďarsku tedy cca 7 Kč/m3. Takže těžko říci nakolik lze mluvit o úspěchu, ale vím jistě, že pokud jsou uvedená čísla správně, kdo to celé platí a jsem trochu v šoku. Pokud bychom dali na odborníky a postupovali např. jako Maďaři a měli dlouhodobý kontrakt za podobnou cenu, jako mají oni, myslím, že bychom všichni dost ušetřili. Ušetřily by naše firmy, domácnosti a nakonec i vláda (resp. stát) a nemuseli bychom tolik brečet!
A na závěr možná to nejpodstatnější: na rozdíl od elektroenergetiky, kde jsme zatím soběstační a jen zbytečně zdražujeme vlastní elektrickou energii pro naše firmy a domácnosti přeprodejem přes burzu, tak v případě plynu nebo ropy žádná soběstačnost neexistuje a to do té míry, že prakticky nic nemáme a nic nám nepatří. Tady by nějaký nápad na zajištění vlivu ze strany státu byl zcela namístě, ale „životně důležitý cíl“ a „energetická suverenita“ dle slov premiéra, pokud jde o plyn a ropu, asi není potřeba. Přitom je to především plyn, jeho nedostatek a tím rostoucí ceny plynu samotného a následně i ceny elektrické energie a všeho dalšího, který je zásadním, klíčovým a stěžejním problémem celé naší současné situace. Slyšeli jsme sice, co jsme kde dohodli za podíl a co se kde ohledně plynové infrastruktury a podobně ropné vybuduje za několik let, ale nikde nezaznělo, kde se vezme plyn nebo ropa v dostatečném objemu. Suché trubky nám moc nepomohou a nakonec i v nedávné době příležitost k nákupu zásobníků, pokud se nepletu, stát nechal běžet bez své účasti. Zdá se, že řešíme naši energetickou bezpečnost a suverenitu tam, kde ji v zásadě máme, a neřešíme vůbec v těch oblastech, kde jsme jako „nazí v trní“ – tedy v primárních komoditách plynu a ropy, kde jsme zcela závislí.
Premiérem slibovaná marketingová kampaň na podzim nám, obávám se, taky moc nepomůže, ale chápeme, že budou komunální volby. Stát ústy premiéra říká, že nabízí pomocnou ruku, ale zároveň rovnou říká, že na to nemá a prosí, ať si zažádáme o podporu, že to není ostuda. Obávám se ovšem, že především premiér této země je ostuda. Dost možná se chce v budoucnu opět pochlubit růstem počtu lidí, kteří dosáhnou na sociální dávky a s neřešením problémů našich firem, domácností a této země tak, jako doposud (anebo s pantomimou a nápady, jak předvedl ve svém zásadním vystoupení tuto středu), jich bude rychle přibývat. V tom, jak se zdá, je tato vláda úspěšná a bohužel i nadále bude – k naší škodě.
Omlouvám se za delší (a v některých částech i poněkud emotivní) text, ale pan Fiala si začal a jinak na jeho pantomimu reagovat prostě není možné. Nemusím mít ve všem, co výše uvádím, zcela pravdu. Ostatně řadu věcí a podstatných detailů prostě neznáme, ale to, co jsme viděli a vidíme od naší současné vlády a premiéra, je jedno velké zoufalství a tragédie pro nás pro všechny.
Ilustrační foto: President Of Ukraine from Україна, PDM-owner, via Wikimedia Commons