V 21. století se může nedostatek mědi stát klíčovou destabilizující hrozbou pro mezinárodní bezpečnost.
Přístup ke zdrojům je strategickou bezpečnostní otázkou pro evropské ambice realizovat Zelenou dohodu. S klesající poptávkou po fosilních palivech by zvýšená poptávka po surovinách, včetně vzácných zemin a kovů, mohla v průběhu energetické transformace vést k novým problémům v oblasti dodávek.
Měď je mimořádně všestranný kov s dlouhou historií, díky kterému svět funguje lépe – od elektrické a tepelné vodivosti až po antimikrobiální vlastnosti. Měď lze recyklovat bez ztráty vlastností, což z ní činí logickou volbu v době globální udržitelnosti. Bude ovšem mědi dostatek?
Podle nové zprávy společnosti S&P Global je poptávka po mědi na vzestupu, ale nabídka s ní nedokáže držet krok, což ohrožuje cíle nulových čistých emisí. Měď je klíčem k elektromobilům, větrné a solární energii a také k infrastruktuře, která zajišťuje přepravu a skladování obnovitelné energie.
S&P Global předpokládá, že poptávka po mědi se do roku 2035 téměř zdvojnásobí. „Energetický přechod bude záviset na mědi mnohem více než náš současný energetický systém,“ uvedl Daniel Yergin, místopředseda představenstva společnosti S&P Global.
Podle společnosti S&P Global potřebuje elektromobil 2,5krát více mědi než vozidlo se spalovacím motorem. Solární a větrná energie na moři potřebují na jeden megawatt instalovaného výkonu dvakrát, respektive pětkrát více mědi než energie vyráběná ze zemního plynu nebo uhlí.
Růst poptávky po energii v rámci tranzice bude obzvláště výrazný ve Spojených státech, Číně a Evropě. Indie bude rovněž vykazovat silný růst poptávky po mědi, i když spíše v tradičních měděných aplikacích. Scénář vysokých ambicí předpokládá, že rychlý růst poptávky se bude shodovat s rekordně vysokou mírou využití kapacity měděných dolů a recyklace, ale ani tato souhrnná zlepšení nebudou k překlenutí rozdílu stačit, tvrdí zpráva S&P Global.
Očekává se také, že poptávka na konečných trzích, které nejsou určeny pro energetický přechod, jako je stavebnictví, spotřebiče, elektrická zařízení, mobilní telefony, jakož i rozšiřující se aplikace v oblasti komunikace, zpracování a ukládání dat, bude rovněž nadále růst.
Spotřeba mědi na obyvatele od počátku 90. let 20. století neustále roste. Růst spotřeby na obyvatele se v letech 2024 až 2035 výrazně zrychlí v souvislosti s investicemi do dosažení cílů čistých nulových emisí do roku 2050 a s pokračující industrializací rozvojových zemí. Po polovině příštího desetiletí se spotřeba mědi na obyvatele ustálí, protože prodej elektrických vozidel se začne zpomalovat, jakmile budou vozové parky z větší části elektrifikovány. Ve světě směřujícím k čistým nulovým emisím budou k udržení této zvýšené úrovně spotřeby nutné nové dodávky mědi.
Tento problém bude ještě umocněn stále složitějším globálním geopolitickým a obchodním prostředím a riziky na úrovni jednotlivých zemí. Existuje několik dynamických faktorů, které budou mít zvláštní vliv na přístup k mědi. Čína má vedle významného postavení v produkci mědi také výsadní postavení v její tavbě (47 %), rafinaci (42 %) a využití (54 %), což z ní činí světové centrum mědi.
Pokračující obchodní napětí a další formy konkurence mezi Spojenými státy a Čínou by mohly trh s mědí ovlivnit i v budoucnu. Odolnost dodavatelského řetězce se stala strategickým imperativem, zejména po pandemii covid-19 a válce na Ukrajině. Studie uvádí, že do roku 2035 budou Spojené státy dovážet 57 až 67 % – tedy až dvě třetiny – své potřeby mědi.
Zintenzivňující se soutěž o kritické kovy bude mít velmi pravděpodobně geopolitické důsledky.
Boj o měď
Závazky k pařížským cílům v oblasti klimatu znamenají v 21. století zesílení úsilí – a konkurence – o suroviny potřebné k dosažení těchto cílů. Následný boj lze přirovnat k boji o fosilní paliva ve 20. století. Produkce mědi je však koncentrovanější než produkce ropy. Dva největší producenti (Chile a Peru) se na světové produkci podílejí 38 %. Před ruskou invazí na Ukrajinu se tři největší producenti ropy – Spojené státy, Saúdská Arábie a Rusko – podíleli na světové produkci ropy 40 %. V roce 2020 připadalo jen na Čínu více než 40 % celosvětové produkce rafinované mědi.
Zatímco v první polovině 20. století dominovaly trhům s mědí Spojené státy, Čína je před Spojenými státy v roční produkci měděných dolů a vlastnictví globálních těžebních, tavicích a rafinačních aktiv. Je pozoruhodné, že zatímco Evropská unie i Spojené státy zdůrazňují ústřední význam nerostných surovin v přechodu na čistou energii, ani jedna z nich neklasifikuje měď jako kritický kov, přestože hraje zásadní roli.
Největší měděné doly na světě
Než se měď dostane k celé řadě konečných využití, musí ji těžaři vytěžit a zušlechtit z ložisek v zemi. Kde se tedy nacházejí největší světové doly na měď a jak jsou velké? To se dozvíme z infografiky, která znázorňuje 20 největších dolů.
V Severní, Jižní a Střední Americe se nachází 15 z 20 největších dolů na měď. Tyto tři regiony dohromady představovaly kapacitu pro téměř 36 % celosvětové produkce mědi v roce 2020.
Největším měděným dolem na světě je důl Escondida v Chile, jeho roční kapacita je 1,4 milionu tun. Dalším významným jménem na seznamu je indonéský důl Grasberg – těží zlato i měď v obrovském měřítku a má největší známé zásoby zlata na světě a druhé největší zásoby mědi.
Celkově má dvacítka největších dolů kapacitu produkovat téměř 9 milionů tun mědi ročně – což představovalo 44 % celosvětové produkce v roce 2020. Vzhledem k očekávanému nárůstu poptávky po rafinované mědi o 31 % mezi lety 2020 a 2030 však tyto stávající zdroje dodávek nemusí stačit.
Psali jsme:
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.