Na probíhajícím summitu COP27 byl oznámen nový program, který pomocí satelitů upozorňuje vlády a společnosti na velké úniky metanu.
Americký prezident Joe Biden oznámil nové předpisy pro ropný a plynárenský průmysl, které podle jeho administrativy sníží emise skleníkového plynu metanu o 87 % pod úroveň roku 2005. Jedná se o součást aktualizace Globálního závazku pro metan, iniciativy USA a EU, která byla oznámena na loňském summitu OSN o klimatu COP26 v Glasgow.
Tento závazek, který je označován za zásadní pro splnění cíle Pařížské dohody z roku 2015, tedy omezení růstu globální teploty, má za cíl zpomalit zvyšování koncentrace metanu v atmosféře. Během dvanácti měsíců od vyhlášení tohoto celosvětového závazku však válka na Ukrajině a zhoršující se mezinárodní vztahy znejistily dosažení tohoto cíle, napsal Vincent Gauci pro The Conversation.
Na probíhajícím summitu COP27 v egyptském Šarm aš-Šajchu byl také oznámen nový program, který pomocí satelitů upozorňuje vlády a společnosti na velké úniky metanu. Velká Británie spolu s EU, Japonskem, Kanadou, Norskem a USA rovněž vydala společné prohlášení o snižování emisí u dovozců a vývozců fosilních paliv.
Metan je mnohem silnější skleníkový plyn než CO2. Přestože se obvykle udrží v atmosféře devět let, zatímco CO2 několik století, jedna molekula metanu ohřeje atmosféru za 20 let přibližně 80krát více.
Vzhledem k tomu, že molekuly metanu se v atmosféře poměrně rychle ničí, bude množství tohoto plynu, které zachytí sluneční teplo, záviset na nedávných zdrojích. Zemské klima reaguje na jakékoli změny emisí během několika desetiletí. Snížení emisí metanu kdekoli – v ropné a plynárenské infrastruktuře, chovech hospodářských zvířat, na skládkách – tak může poměrně rychle zpomalit tempo globálního oteplování.
Právě únik metanu ze skladovacích nádrží a potrubí (tzv. fugitivní emise) je v případě ropného a plynárenského průmyslu a jeho emisí obzvláště znepokojivý.
Globální metanový závazek, který na konferenci COP26 podepsalo 130 zemí, usiluje o snížení emisí do roku 2030 o 30 % ve srovnání s rokem 2020. Ambicí je snížit celkové oteplení o 0,2 °C do roku 2050.
Někteří odborníci tvrdí, že jde o nadhodnocený odhad a že pouze snížení emisí metanu na polovinu by mohlo snížit celkové oteplení o 0,2 °C. Nicméně rychlé výsledky snížení emisí metanu pro klima by mohly získat čas na složitější úkol omezení emisí CO2.
Je tedy možné snížit emise metanu o třetinu během deseti let? V polovině 90. let 20. století Rusko snížilo roční emise metanu z odvětví fosilních paliv přibližně o 1 milion tun díky modernizaci a utěsnění netěsných plynovodů. To však představovalo jen něco málo přes 1 % celkových celosvětových emisí metanu z průmyslu fosilních paliv, kterév 90. letech dosahovaly v průměru 95 milionů tun ročně a do roku 2020 dosáhly 111 milionů tun ročně.
Stalo se tak v době, kdy globalizace zvyšovala vzájemnou závislost mezinárodního společenství. V mnoha případech to bylo na úkor kontroly národních států nad jejich dodávkami energie, což nejlépe ilustruje závislost Německa na ruském plynu.
Západní sankce uvalené na Rusko v reakci na jeho invazi na Ukrajinu dnes vyvolaly boj o jiné zdroje plynu. Nedávná sabotáž plynovodu Nord Stream, který přepravoval zemní plyn z Ruska do Německa pod Baltským mořem, ukázala, jak lehkovážně mohou státy zničit infrastrukturu pro distribuci plynu kvůli geopolitickému prospěchu bez ohledu na důsledky pro klima.
Podle jednoho z nedávných odhadů dosáhly celkové emise metanu z tohoto úniku až čtvrt milionu tun. Ačkoli se jedná o největší jednotlivý únik metanu, jaký byl kdy zaznamenán, více než dvojnásobek odhadovaných 100 000 tun emitovaných při úniku plynu v Aliso Canyon v Kalifornii v roce 2015, zůstává tento únik v poměru k celkovým ročním celosvětovým emisím metanu z odvětví fosilních paliv malý.
Úniky metanu, jako je sabotáž plynovodu Nord Stream, samy o sobě nemusí mít na globální emise velký vliv. Navzdory novým prohlášením o snižování emisí metanu a kontrole podobně velkých úniků však signalizují, jak snadno převáží reálná politika nad mezinárodním zájmem o zachování klimatu vhodného pro život, zejména v době geopolitického vyvažování a rostoucího mezinárodního napětí.
O autorovi: Vincent Gauci působí jako profesor na Fakultě geografie, věd o Zemi a životním prostředí na Birminghamské univerzitě ve Velké Británii.
Zdroj: The Conversation, „Methane: war and international tensions make cutting potent greenhouse gas emissions harder“ (11.11.2022)
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.