„Aby OSN mohla účinněji jednat na podporu míru, je naléhavě nutné pozastavit nebo dokonce zrušit právo veta, které ji ochromuje,“ míní Chloé Maurelová.

Dne 24. února 2022 Rusko napadlo Ukrajinu. O rok později je počet obětí dramatický a nic nenasvědčuje tomu, že by konflikt měl v dohledné době skončit, obě strany vznášejí zdánlivě nesmiřitelné požadavky, zatímco na místě naráží ruské odhodlání na tvrdý ukrajinský odpor podporovaný mnoha západními státy.

Může v tomto smrtícím kontextu OSN jednat a nastolit mír? Jisté je, že ačkoli se jí to v uplynulém roce nepodařilo, ve svém úsilí nepolevuje… napsala Chloé Maurelová pro The Conversation.

Mír je smyslem existence OSN

Je třeba připomenout, že hlavním cílem OSN, která vznikla v roce 1945 po nejkrvavější válce v dějinách lidstva, je mír. Její Charta hned v první větě preambule uvádí, že cílem OSN je „uchránit následující generace před pohromou války“.

Valné shromáždění OSN, kde má každý z členských států (nyní 193) jeden hlas, přijalo v uplynulém roce několik rezolucí k zastavení války a odsoudily Rusko za jeho invazi na Ukrajinu. Tyto rezoluce jsou na rozdíl od rezolucí přijatých Radou bezpečnosti nezávazné. Ty musí být přijaty nejméně devíti hlasy z patnácti členů (pět stálých členů a deset členů volených Valným shromážděním na dvouleté období na základě rotace).

Rada bezpečnosti je však paralyzována, protože Rusko systematicky vetuje všechny rezoluce Rady, které ho odsuzují, jako tomu bylo 25. února (rezoluce „odsuzující ruskou agresi“) a 30. září (rezoluce odsuzující anexi čtyř ukrajinských regionů).

Množství akcí v uplynulém roce

Navzdory tomu, že Moskva blokuje Radu bezpečnosti, Valné shromáždění dokázalo při mnoha příležitostech vyjádřit svůj názor.

Dne 2. března přijala rezoluci požadující stažení ruských vojsk. Další rezoluce ze 7. dubna pozastavuje Rusku členství v Radě pro lidská práva – orgánu OSN, který má 47 členských států rozdělených podle zeměpisné oblasti a který je volen tajným hlasováním a absolutní většinou Valného shromáždění na tři roky.

V květnu Rada pro lidská práva hlasovala o usnesení vyzývajícím k zahájení vyšetřování zvěrstev vyčítaných ruským okupačním jednotkám.

V červenci OSN pomáhá dosáhnout dohody, která umožňuje obnovení vývozu ukrajinského obilí.

V listopadu Valné shromáždění přijalo rezoluci vyzývající Rusko, aby Ukrajině zaplatilo válečné reparace. Rezoluce však zůstala bez odezvy, protože Rusko nereagovalo.

To neznamená, že OSN pro Ukrajinu nic konkrétního nedělá: v rámci svých programů a specializovaných agentur, jako jsou UNESCO, WHO, FAO, UNICEF, WFP a další, poskytla od února humanitární pomoc více než 14 milionům Ukrajinců. Na Ukrajině působí více než 1 400 pracovníků OSN, kteří potřebným poskytují potraviny, přístřeší, přikrývky, léky a vodu.

Humanitární situace je skutečně velmi vážná: podle údajů UNHCR uprchlo ze země více než 17 milionů lidí. Jedná se o nejrychlejší nucený pohyb obyvatelstva od druhé světové války.

Stále více nástrojů pro práci na míru

OSN má k dispozici řadu nástrojů, a to jak pro udržování míru (tj. nasazení modrých přileb v ozbrojených konfliktech), tak pro budování míru (tj. opatření po skončení konfliktu, např. organizace svobodných voleb). Od roku 1948 disponuje Oddělením pro mírové operace.

Od té doby představitelé OSN vypracovali řadu nápadů, jak tuto činnost zefektivnit. Díky zprávě generálního tajemníka Butruse-Ghálího „Agenda pro mír“ z roku 1992 mohla OSN rychleji nasadit své jednotky modrých přileb (civilisté, vojáci a policisté, kteří spolupracují), zapojit se do preventivní diplomacie (snaha zabránit vypuknutí násilí) a budování míru po skončení konfliktu (budování dlouhodobě udržitelného míru řešením ekonomických, sociálních, kulturních a humanitárních problémů).

Po „Brahimiho zprávě“ v roce 2000 se objevila myšlenka, že by bylo možné nasadit mírové síly ještě rychleji, do 30 dnů, a celou misi do 90 dnů. Jde také o rozvoj vícerozměrného přístupu zahrnujícího jak udržování, tak budování míru, který byl požadován již ve zprávě „Agenda pro mír“, ale v praxi se příliš nerealizoval.

V roce 2008 OSN zavedla „Capstone doktrínu“, podle níž by se OSN měla zaměřit na předkonfliktní (předcházení konfliktům) a především postkonfliktní (budování míru a demokracie) období.

V roce 2015 doporučila zpráva HIPPO (High-Level Independent Panel on Peace Operations), aby byly mírové operace lépe přizpůsobeny složitosti terénu a potřebám obyvatelstva. PKO (Peace-Keeping Operations) nyní například přispívají k reintegraci bývalých bojovníků a k organizaci demokratických voleb: od roku 1991 požádalo OSN o pomoc při volbách a získalo ji více než 100 zemí.

V roce 2018 zahájil generální tajemník Antonio Guterres iniciativu Akce pro udržování míru (A4P) a její prováděcí strategii A4P+, která se zaměřuje na 8 klíčových témat: podpora politických řešení konfliktů, ochrana civilistů, ochrana mírových sil (modré přilby), zlepšení výkonnosti mírových operací, udržitelnost míru, posílení regionálních partnerství a zlepšení vedení operací.

Zásah mírových sil?

Chloé Maurelová se dále ve svém příspěvku zamýšlí nad tím, zda by bylo namístě využít mírových sil, tzv. modrých přileb. Podle ní by to (kromě otázky politické proveditelnosti takové operace) vyžadovalo kolosální nasazení mužů a vybavení.

Pokud by dnes byly na Ukrajinu vyslány mírové síly jako zásahová jednotka, mohla by jejich přítomnost možná pomoci odradit Rusko od příliš ničivých útoků, ale není to jisté.

Přesto by taková přítomnost mohla být užitečná. Aby k tomu však mohlo dojít, musela by Rada bezpečnosti pro takové rozmístění hlasovat jednomyslně, což je nemyslitelné, protože Rusko by bylo proti.

Právo veta, trvalé zablokování?

Aby OSN mohla účinněji jednat na podporu míru, je naléhavě nutné pozastavit nebo dokonce zrušit právo veta, které ji ochromuje.

Jak jsme již uvedli, toto privilegium, které se dnes jeví jako stále více anachronické a neoprávněné, má pět států považovaných za vítěze druhé světové války – Francie, Spojené státy, Rusko, Spojené království a Čína. OSN to pouze paralyzuje a brání jí to například v tom, aby od roku 2011 podnikla konkrétní kroky v Sýrii.

Francie, která svého práva veta nevyužila již více než 25 let, navrhla již v roce 2014 rámec, nebo dokonce pozastavení tohoto práva, když se OSN zabývá situacemi, kdy dochází k masovému násilí. Tuto iniciativu podpořilo více než 106 zemí.

Jak může být veto odstraněno, když víme, že Rusko, které má právo veta, ho může použít proti takové reformě? Krok vpřed byl učiněn v dubnu 2022, kdy Valné shromáždění přijalo rezoluci, v níž žádá pět stálých členů Rady bezpečnosti, aby odůvodnili použití práva veta. Tím byl alespoň stanoven rámec pro toto právo a jeho uplatnění bylo ztíženo.

Valné shromáždění nyní do deseti pracovních dnů od uplatnění veta jedním nebo více stálými členy Rady bezpečnosti svolává zasedání, na němž se uskutečňuje rozprava o situaci, kterou jeden nebo více stálých členů vetoval. Všichni členové OSN budou moci veto posuzovat a vyjadřovat se k němu.

Dnes, rok po zahájení ruského útoku na Ukrajině, je zřejmé, že OSN potřebuje oživit, aby mohla účinně plnit svou nezastupitelnou mírotvornou roli. Tato debata probíhá již dlouhou dobu. Posune ji ukrajinská tragédie kupředu?

Celý text najdete zde v angličtině.

Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.