Publikujeme báseň Máky namísto války Jindřišky Labské-Lipské.
Máky namísto války
Všemožná média nám tvrdí,
že máme na sebe být hrdí,
když jako ti, kdo Západ brání
se dáme do výroby zbraní.
Nesmíme zůstat prý nečinní.
Chceme-li mír, hned nás obviní,
kdo smýšlí dobře s českým státem,
stává se pouhým dezolátem.
K výhodám pro cizí armády,
přiznám se, mám značné výhrady.
Zdá se mi spíše činem divým
se připojit k těm válkychtivým.
Kdo celou Zemi třísní krví
když chce být na světě ten prvý?
Zdalipak všichni víme, kdo
barví nám krajinu na rudo?
Koho tak rychle žene pýcha,
že chrlí zbraně, konflikt dmýchá
a pro své zájmy bez váhání
do krutých bitev syny vhání?
Komu jsou boje ku prospěchu,
válčí do posledního dechu
a místo vzkvétání a míru
jen rozeštvává a dští síru?
“Dejte už pokoj,” křičím v plén.
Chci vidět vzkvétat ten náš kmen.
Písně chci slýchávat, žádný řev.
Máky ať barví svět a ne krev!