Miroslav Tejkl se zamýšlí nad volebním debaklem sociální demokracie v evropském a českém kontextu.
Část porážky lze určitě vysvětlit celoevropským poklesem podpory stran Socialistické internacionály, kde jsou hlubší a společné příčiny zasahující celou Evropu …
… a nejen Evropu …
… ale tu zejména.
Nicméně tu existují nejen země, které dopadly stejně otřesným způsobem jako v případě Francie, ale i země, kde socdem přes nejhorší výsledek ve svých poválečných dějinách zaznamenaly jenom pokles a nikoli pád, a konečně severské země stagnující a pouze slábnoucí … až po některé socialistické strany stále (respektive ještě více) úspěšné jako britská a portugalská členská strana Socialistické internacionály, které se posunuly s ohledem na vedení strany doleva (Britská Labour Party) a spojili se s partnery na levici (Portugalská Socialistická strana).
Druhou věcí je důvěra.
Babišovi se nadstandardně důvěřuje a zřejmě by musel osobně někoho zabít a být už odsouzen, aby se to alespoň trochu projevilo na jeho veřejné podpoře.
U dotačních podvodů je to tak, že pro mnoho lidí měl prostě Babiš zřejmě smůlu, že ho lze stíhat – ti další podle lidí zřejmě podvádějí a kradou taky, ale není na ně aktuálně dost důkazů. Tím je pro obrovskou část voličů celá záležitost vyřešená a vyřízená …
Já sám bych například problém dluhopisů vůbec nepovažoval za důvod, proč Babiše nevolit, kdybych byl jeho voličem – což jako veterán ČSSD pochopitelně nejsem.
Čapí hnízdo už by pro mě důvodem změny mé volební podpory bylo – kdybych Babišovým voličem byl …
… ale pro jeho původní voliče a mnoho dalších ani náhodou.
Proč se mu tak důvěřuje?
Media do zblbnutí opakují o tradičních demokratických stranách, jako kdyby šlo o jakési „vystudované“ strany s certifikátem poskytovaných záruk demokracie, daných historií – u TOP 09 pár let, u ODS tři desetiletí, u ČSSD a KDU staletí (lidovci a ti sociální demokraté, kteří přešli z Československé strany socialistické, spolupracovali s vedoucí silou minulého nepluralitního režimu v politické sféře a ti ostatní v organizacích Národní fronty obdobně – včetně většiny disentu před rokem 1968).
Obyvatelstvo (bez ohledu na mediální psychomasáž) „tradiční demokratické strany“ za žádný zázrak, který by je nějak zvlášť odlišoval od ANO, nepovažuje – ani v případě, že ANO nevolí.
Media přes veškerou snahu byla s bídou a maximálně tak napůl schopna podobný obraz „Zla“ vtlačit do vědomí alespoň části veřejnosti v případě Okamurovy SPD.
A kecy o jakémsi „vítězství antisystémových stran“, (kam je uměle řazena KSČM kvůli Semelové a spol. a kvůli socialistickému cíli, který by měl být i pro socdem jako strany Socialistické internacionály podobně samozřejmostí – a pokud jde o demokratický charakter cesty k tomu socialismu, ten je už zakotven i u KSČM …,
… jsou křečovité – a veřejnost je prostě nebere vážně.
Prostě vyhráli tihle tři plus ODS – asi jim lidé víc věří.
Tak prosté to je.
Na rozdíl od 30. a 50. let nemá volič ANO, Berlusconiho nebo jiných nových, dynamických (jak se říkalo po druhé světové válce) stran žádné iluze o těch, které volí.
Žádná uhlířská víra v komunistické hnutí, žádná hysterická podpora nacionálního socialismu se už neopakuje …
Nic takového prostě neexistuje …
Prostě si je vybere, důvěřuje jim takovou, řekněme „studenou vírou“.
Ale i když o těch, které si vybral, žádné velké iluze nemá, je jejich volič ale i nevolič doslova alergický na média a na ty, kteří je prezentují jako jakousi „Temnou stranu síly“ nebo jako Zlo odněkud z pohádky a lámou ruce nad nebohými svedenými spoluobčany, kteří nepochopili to, či ono …
Těmto srdceryvným řečem prostě nevěří – a to dokonce i ti, kteří svoje rozhodnutí volit ANO nakonec přece jen změní a nakonec volí některou ze starších stran.
Nemyslím, že by sociální demokraté měli po vzoru roku 1992, kdy volby dopadly přesně stejně (i když ne při poklesu, ale při vzestupu strany, která se dva roky předtím do žádné z tehdejších komor parlamentu nedostala) vyrazit s prosíkem za Zemanem-zachráncem a poprosit ho, aby se vrátil (v roce 1992 šlo o to, aby „zachránce Zeman“ přišel).
Se Stranou práv občanů také nedokázal nic a nic by nedokázal ani se socdem.
Nejde o Zemana samotného, ale o určitý druh techniky, který i ten Zeman svého času uměl používat.
V době, kdy se také všichni třásli nad nebezpečím Zemanovy ČSSD … když vyhraje.
A ona vyhrála …
Prostě je třeba zatnout zuby začít znova a například vyhodnotit, proč
a) jsou úspěšní Pirati a ne Zelení, kteří jsou mnohem starší a zažitější partaj …
b) proč jsou úspěšní portugalští a britští kolegové a ne třeba francouzští – kteří (ti Francouzi) mají přesně tolik hlasů jako ČSSD …
a mnoho dalšího a dalšího …