Dosáhl současný populismus svého vrcholu, nebo nikoliv? A dokážeme ho přetavit v to dobré?
Komentátorka Gillian Tettová pro Financial Times míní, že populismus v sobě kombinuje obdiv k „silné ruce“ a zároveň zvýšenou politickou angažovanost.
Dosáhl populismus na Západě již svého vrcholu? ptá se Tettová. Je to záležitost poslední dekády. V roce 2010 to bylo jen 7 % voličů z vyspělých zemích, kteří volili anti-establishmentové strany, v roce 2017 to bylo 35 %.
Naposledy, kdy jsme viděli něco podobného, byla 30. léta. Aktuální čísla k roku 2019 nemáme, přiznává Tettová, ale nejspíš by byla vyšší než v těch 30. letech. A co je pozoruhodné, děje se to, aniž bychom měli velkou ekonomickou krizi.
Je ovšem pravda, že nerovnost je obrovský problém. Tettová uvádí čísla z USA: 70 % Američanů je na tom hůře než před krizí roku 2008. V Evropě to není tak silné, ale i s touto nerovností, ekonomiky rostly.
Co se stane, když růst zpomalí, nebo bude recese? Bude populismus ještě silnější, nebo už je za svým vrcholem?
Názory se opravdu liší. Jedni říkají, že populismus je za vrcholem – v USA vše prý směřuje k centristické vládě, která nahradí Donalda Trumpa, odpor proti Borisu Johnsonovi je znakem, že i v Británii roste odpor proti populismu. A dalším důkazem mají být výsledky evropských voleb.
Ale jiní nesouhlasí. Opravdu Johnson prohraje svou bitvu? Opravdu prohraje Trump? Wall Street sází na to, že svůj mandát obnoví. Tettová uvádí Ipsos výzkum – ten totiž udává, že silného lídra, který by vzal zemi mocným a bohatým, chce 64 % lidí ve věku od 16–74 let. 49 % má pocit, že silný lídr musí být tím, kdo opraví zemi a k tomu, ať klidně porušují pravidla. 62 % tvrdí, že „experti“ nemají tušení, jak se lidem žije.
A celé dvě třetiny tvrdí, že „systém je rozbitý“ a slouží jen bohatým a mocným.
Dobrá zpráva je, říká Tettová, že od roku 2016 se tato čísla nezhoršila, špatná je, že jsou pořád hodně vysoká.
Španělsky mluvící země ukazují rostoucí trend podpory populismu. A platí to i pro USA, ve věkové skupině 35–49 let, a u lidí s nízkými a středními příjmy.
Společnost je rozbitá, s tím souhlasí obrovské množství lidí v Polsku, Jižní Africe, Argentině a Brazílii, v Německu jen málo.
Nadace z Kyjeva (YEs) uvádí, že čtvrtina populace jsou populisté, na Ukrajině se číslo blíží 30 %, v Brazílii 40 %.
Populismus je nepřekvapivě silný tam, kde se lidé cítí nešťastní. Lidé, v tak odlišných zemích, jako je Francie, Brazílie, Ukrajina, Turecko, říkají, že vláda by měla pomoci lidem, aby byli šťastní.
Ale populismus není jen zcela špatný, píše Tettová.
Populismus vzbuzuje i větší politickou angažovanost. Třeba 57 % dospělých v USA tvrdí, že se politicky angažují: píší vládě, podepisují petice, chodí na demonstrace. U mladších ročníků je míra politické aktivity ještě vyšší, kolem jedné třetiny.
Je to zvláštní a dobré, píše Tettová.
Populismus historicky plodí spíš krátkodobé politiky a nacionalismus. Ale hodně lidí, včetně autorky, si nemyslí, že by dosáhl svého vrcholu. Je tedy otázka, jak populismus přetavíme v to dobré?
Můžeme populismus přetavit v to, aby politika více reagovala na přání občanů? Výzva trvá.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.