Veronika Sušová-Salminen vysvětluje co všechno prozrazuje šokující rozhovor ukrajinského oligarchy Kolomojského.
Jeden nejmocnějších lidí na Ukrajině, miliardář Ihor Kolomojskij v novém rozhovoru pro americké noviny New York Times šokoval. Šok skutečně není přehnané slovo, i když se dá předpokládat, že se jednalo o kalkulovanou sadu výroků, které jen mimo jiné poodhalily tvář dnešní ukrajinské politiky i tvář samotného Ihora Kolomojského. Nic „liberálního“ či „demokratického“ či jinak „hodnotového“ to nebylo…
Kdo je Ihor Kolomojskij?
Kdo je vlastně Ihor Kolomojskyj? Kolomojskij patří nepochybně k oligarchickému zákulisí ukrajinské politiky, řadí se od roku 2006 mezi první tři nejbohatší (má vlastnit kolem 1 miliardy dolarů) podnikatele v zemi. Do roku 2016 vlastnil největší ukrajinskou banku PrivatBank. Význam banky spočíval v její „sytémotvornosti“ – svoje peníze zde měla uložena značná část ukrajinských občanů a třeba i sám (zčásti) Petro Porošenko. Stát banku v roce 2016 znárodnil, Kolomojského a jeho partnera Hennadije Bogoljubova přitom obvinil ze zpronevěry. Kolomojskij se nyní o banku soudí. Ovšem i bez banky je Kolomojskij vlivnou postavou – mimo jiné vlastní i televizní stanici 1+1 ze 70 %, která vysílala televizní seriál Služebník lidu v hlavní roli se současných prezidentem (tehdy hercem) Volodymyrem Zelenským. Kromě toho má značná aktiva například v metalurgickém nebo v ropném průmyslu apod.
Kolomojského lze jen těžko považovat za proruského oligarchu, i když často mění svoje politické aliance – což je v ukrajinské politice běžné, strany a hnutí tu rostou jako houby po dešti. Kolomojskij pochází z Dněpropetrovska, který byl spojený s dněpropetrovským klanem – a konkrétně nejen s prezidentem Leonidem Kučmou, ale i „plynovou princeznou“ a premiérkou Julií Tymošenkovou. Ta nějakou dobu patřila do Kolomojského politického „portfolia“. Patřil sem ovšem i prezident Viktor Juščenko, snad i strana UDAR a po Euromajdanu v roce 2014 dalších několik stranických projektů (například strana UKROP). Spekulovalo se i o nějaké formě podpory či vztazích s Radikální stranou Oleha Ljaška nebo se stranou Svoboda. Euromajdan na čas Kolomojského dokonce vystřelil do pozice gubernátora domovské Dněpropetrovské oblasti, odkud jako politik hlásal „válku“ proruským oligarchům v zemi. Dněpropetrovsk a Oděská oblast přitom představují hlavní územní základny Kolomojského podnikání.
Po roce 2014 jeho vztahy s novým mocenských centrem kolem Petra Porošenka (dalšího oligarchy, který podporoval Euromajdan) ochladly, respektive dostaly konkurenční charakter. Jejich boj se mezi roky 2015 až 2016 vedl právě kolem PrivatBanky (Porošenko také odvolal Kolomojského z pozice gubernátora). Tento spor má relevanci dodnes. Ihor Kolomojskij patřil také podle všeho ke sponzorům polosoukromých vojenských bataliónů, které bojovaly v první fázi konfliktu na východě Ukrajiny. Jinými slovy, Kolomojskij patřil k těm oligarchům, kteří podporovali dlouhodobě prozápadní směřování Ukrajiny a spolu s ním i ukrajinský nacionalismus jako základ této (výlučné) prozápadní ukrajinské identity. Zároveň patří k zosobněním jednoho z hlavních problémů ukrajinské politiky po roce 1991: prorůstání soukromých peněz a zájmů do veřejné politiky. Dodejme, že Euromajdan tento problém nedokázal odstranit a je setrvalým jevem i dnes.
Obecně se považuje za pravděpodobné, že Kolomojskij stojí za kandidaturou politického „zelenáče“ Volodymyra Zelenského a jeho strany (vzniklé na zelené louce) Služebník lidu (národa). Zelenskij a jeho strana se po volbách v letošním roce dostaly do silné pozice (parlamentní většina) a porazily politický blok Petro Porošenka. Mimo jiné díky odmítnutí porošenkovské linie „války s Ruskem“ a vyhraněného a konzervativního ukrajinského nacionalismu (který neoslovuje zdaleka všechny na mnohonárodní Ukrajině). Jistě, že spojení (podobně jako jiní už dříve) s Kolomojským Zelenskyj opakovaně popíral. Vítězství Zelenského ale bez ohledu na to, kdo za ním stál, vyjadřovalo únavu a vyčerpání z konfliktu, která je po pěti letech logická. Je také nepochybné, že Zelenského pozice v politice do značné míry závisí na dvou faktorech: zachovat si nezávislost na Kolomojském a zároveň si ho neznepřátelit. Tento tanec mezi vejci mu těžko někdo závidí. Nutno dodat, že tento úkol nyní Zelenskému výroky Kolomojského o dost zkomplikovaly.
Nejrychlejší řešení? Peníze
Byl to právě Kolomojskij, kdo na stránkách New York Times shodil bombu a spolu s ní padala slova, která byla doposud v podstatě tabu. Nejen pro svůj cynismus, ale i s ohledem na to, že zazněly názory, které se značně liší od Kolomojského dřívějších postojů.
Kolomojskij se nechal slyšet, že nastal čas, aby se Ukrajina obrátila zády k Západu a zpátky k Rusku: „Každopádně jsou silnější. Musíme zlepšit naše vztahy.“ Míněno bylo Rusko ve srovnání s Ukrajinou a vztahy s Ruskem. K tomu dodal: „Lidé chtějí mír, dobrý život, nechtějí být ve válce. A vy (Amerika) nás nutíte být ve válce, a dokonce nám na ni nedáte ani peníze.“
Překvapivá byla i ostrá slova ohledně integrace Ukrajiny do NATO a Evropské unie, které z úst ukrajinského oligarchy zazněly: „Vy všichni nás nepřijmete. Nemá smysl ztrácet čas prázdnými slovy. Zatím by nás Rusko rádo vzalo do nového varšavského paktu.“
Tohle ale není všechno. Kolomojskyj v rozhovoru dokonce říká, že USA Ukrajinu jen využily k oslabení Ruska a že „Válka proti Rusku (je válkou) do posledního Ukrajince.“ K tomu, aby Ukrajina přežila ekonomicky potřebuje vztahy s Ruskem.
Ke konfliktu, ve kterém zemřelo kolem 13 tisíc lidí a který Kolomojskij podporoval svými postoji, penězi i politickými spojenci, Kolomojskij řekl naprosto cynicky: „Dejte tomu pět, deset let a na krev se zapomene.“ Podle jeho slov se jedná o objektivní popis toho, kam věci směřují, i když v roce 2014 „jsem ukázal, že nechci být s Ruskem“.
Další podstatná část rozhovoru s Kolomojským se týká 100miliardové půjčky (v dolarech) od Ruska. Podle všeho MMF nyní blokuje Ukrajině další půjčky také kvůli situaci kolem PrivatBanky. MMF by podle Kolomojského mohl nahradit Rusko: „Vezmeme si 100 miliard dolarů od Rusů. Myslím, že nám je rádi dají.“ A dále: „Co je nejrychlejší cesta, jak vyřešit naše problémy a obnovit vztahy? Jenom peníze.“
Ani po těchto výrocích ale Kolomojskij nepřibrzdil a v souvislosti s tím, zda by demokratická administrativa po roce 2020 mohla přinést rizika pro Ukrajinu (a to ve vztahu vyšetřování případu Burisma), zaznělo: „Pokud budou chytračit, půjdeme k Rusku.“ A dále: „Ruské tanky budou u Krakova a Varšavy. Vaše NATO bude mít v kalhotách a bude si kupovat pampersky.“
Tolik šedá eminence ukrajinské politiky a nejspíš i patron současného prezidenta Ihor Kolomojskij.
Když je politika „jen“ investice
Je otázka, do jaké míry se ostrá slova přemění v činy. Vzhledem k tomu, že nikdy nikdo není jediným aktérem politického vývoje, nejde Kolomojského slova brát jako návod pro budoucí vývoj. Ovšem něco prozrazují.
Na prvním místě Kolomojského frustraci ohledně situace kolem PrivatBanky a jejího znárodnění, které zažaloval. Role MMF a finanční pomoci Ukrajině spolu s tím, že Zelenskij nechce, aby se případ stal otevřenou demonstrací jeho závislosti na Kolomojském, situaci komplikují. Kolomojskij říká: peníze MMF nahradíme ruskými penězi, zatímco na svém nároku na PrivatBanku (či na kompenzaci) trvám. Krásný příklad toho, jak soukromé zájmy prorůstají do veřejné (ekonomické i zahraniční) politiky země. Pro Kolomojského je politika investice, za investicí musí přijít zisky. A ztráty zaplatí v každém případě někdo jiný…
Na druhém místě má Kolomojskij problémy v USA, kde se podle zpráv rozjelo vyšetřování jeho finančních aktivit. Ovšem kromě toho je zřejmě prezident Zelenskij pod tlakem z USA, aby se Kolomojského zbavil a ukázal tak svoji nezávislost. Kolomojského problémy v USA a tlak na Zelenského spolu mohou dost dobře souviset. Nejlepší obrana je útok, což Kolomojskij v rozhovoru předvedl.
Na třetím místě Kolomojskij zaujal „tradiční“ postoj lavírování mezi dvěma silami, který nebyl Ukrajině nikdy cizí – ovšem v pojetí dalšího ukrajinského oligarchy Viktora Janukovyče zkrachoval. Problémem totiž je, že lavírovat jde jenom za podmínek udržení rovnováhy, včetně té domácí. Ukrajinští oligarchové se roky starají o to, aby Ukrajina vnitřní sociální a ekonomickou rovnováhu neměla a geopolitické vyvažování si pletou s kšeftem a vydíráním. Euromajdanské prudké (a z hlediska očekávání naivní) stočení kormidla na západ na tom nic nezměnilo (spíš naopak problém zhoršilo). Také v tomto případě platí poučení z prvního bodu. Náklady každopádně zaplatí někdo jiný…