Nedělní průvodce jazzovou hudbou z pera Jana Schneidera nechybí ani dnes a pokračuje dalším dílem vyprávění (a poslouchání) jazzové muziky.
V roce 1964 nahrál pianista Jef Gilson svou skladbu Anamorphose, kde uslyšíme později veleslavného houslistu Jean-Luc Pontyho v době jeho počínající kariéry. Velmi zajímavou atmosféru této poměrně unikátní nahrávky spolutvoří tenorsaxofonista Jean-Louis Chautemps, hornista Joseph Martin, basklarinetista Claude Lenissois, basista Pierre Sim a bubeník Stéphane Vilar.
„Las Morillas de Jaén“ je stará píseň z Andalusie 15.století (s poměrně záhadným textem, jehož verze se značně liší, a překlady ještě více). Proslavil ji ve své úpravě v roce 1931 Federico García Lorca, který doprovázel na klavír zpěvačku jménem La Argentina. Takto ji zpívá Teresa Berganza, takto ji hraje Jordi Savall. Mě však zcela uchvátila jazzově-flamencová verze, kterou v roce 1967 nahrál saxofonista Pedro Iturralde (spoluhrají kytarista Paco de Antequera, pianista Paul Grassi, výtečný kontrabasista Eric Peter, a nad očekávání skvostný německý bubeník Peer Wyboris!). Znovu a znovu se tak potvrzuje naprostá mimořádnost doby kolem roku 1968, zejména exploze úžasných, dodnes inspirujících tvůrčích aktivit po celém světě.
Díky Sašovi P. si můžeme pustit zcela aktuální pandemickou baladu v jidiš, kterou napsal v roce 1916 (!) Solomon Small (Smulewitz): Mentshn-Fresser. Jak je vidět, nic nového pod sluncem. Jsem zvědav, co a při jakých příležitostech si budou zpívat na počátku 22. století ….