Zatímco v Německu se železniční projekt magnetické levitace neujal, v Číně s ním mají velké plány.
Čína je světovým lídrem v konstrukci vysokorychlostních železnic. Ke konci roku 2020 měla země v provozu 37 900 km vysokorychlostních železničních tratí, což je podle čínského provozovatele železnic nejdelší síť na světě. První komerční systém maglev byl uveden do provozu v roce 2003 v Šanghaji. 30 km dlouhý úsek mezi centrem města a městským letištěm Pudong je založen na německé technologii maglev.
Německý Transrapid
Transrapid je magnetický levitační vlak vyvinutý v Německu pro vysokorychlostní provoz. Dopravní systém (vozidla, řídicí technika a pomocné systémy) byl plánován, vyvinut a uveden na trh společností Siemens AG a ThyssenKrupp Transrapid GmbH. Po zahájení státem financovaného vývoje v roce 1969 byly v roce 1979 představeny první prototypy. V roce 1991 byla uznána připravenost k použití. Jediná linka společnosti Transrapid v pravidelném provozu byla uvedena do provozu právě v Šanghaji. V Německu byly po mnoha letech plánované projekty zrušeny.
Vlaky maglev mají oproti standardním vysokorychlostním vlakům výhody, které zahrnují snížený hluk a vibrace a nižší náklady na údržbu. Vlaky nepoužívají kola, ale vznášejí se centimetry nad tratí pomocí magnetů, což také umožňuje vyšší rychlosti tím, že se zabrání tření.
Cíl do roku 2035: 70 000 km vysokorychlostních tratí
V posledních letech začala Čína provozovat menší trasy, jako v Pekingu, na kterých se používá systém maglev. Důraz však byl kladen na rozšíření sítě pro vysokorychlostní vlaky. Do roku 2035 by měla být dlouhá až 70 000 kilometrů.
Do roku 2030 mají být zprovozněny dvě linky: maglev pak spojí Šanghaj a Kanton (Guangzhou), hlavní město provincie Kuang-tung (Guangdong). Vysokorychlostnímu vlaku trvala trasa dosud přibližně 7 hodin. Díky technologii magnetické levitace s maximální rychlostí 600 kilometrů za hodinu by se doba jízdy měla zkrátit na 2,5 hodiny. Kromě toho má být vybudována trasa, která spojí Peking s Kantonem, Hongkongem a Macaem.
Maglev se tak stává hrozbou pro letecké společnosti – ty ztratily na železniční trase dlouhé 1400 kilometrů mezi Pekingem a Šanghajem již mnoho zákazníků, protože vysokorychlostní vlak tento úsek zvládne za 4,5 hodiny.
Tratě pro maglev jsou poměrně nákladné a musejí být z bezpečnostních důvodů stavěny na mostech, nebo v tunelech, což rozvoj této technologie prodražuje.
Náklady by však mohly klesnout, jakmile bude řada maglev vyrobena ve velkém počtu. A z obchodního hlediska je tu ještě jeden bod. Pokud by se výzkumníkům podařilo snížit hmotnost maglevu, náklady na stavbu mostů a tunelů by se snížily. Také slibují, že zvýší předchozí maximální rychlost modelu z 620 na 800 kilometrů za hodinu.