Opatření v oblasti klimatu jsou nákladná a zpomalují ekonomiku. Na druhou stranu ekonomické škody způsobené změnou klimatu jdou do bilionů.
Od doby, kdy byly v 70. letech 20. století přijaty první významné předpisy v oblasti životního prostředí, se vedou rozsáhlé diskuse o jejich potenciálních dopadech na konkurenceschopnost dotčených podniků.
Podnikatelé a politici se obávají, že ve světě, který se stále více vyznačuje integrací obchodu a kapitálových toků, by velké asymetrie v přísnosti environmentálních politik mohly přesunout výrobní kapacity náročné na znečištění do zemí nebo regionů s méně přísnými předpisy, což by změnilo prostorové rozložení průmyslové výroby a následné mezinárodní obchodní toky. To vyvolává obavy zejména u zemí, které stojí v čele boje proti změně klimatu, protože jejich úsilí o dosažení významného snížení emisí by mohlo znevýhodnit jejich vlastní výrobce.
(Zde si můžeme připomenout slova bývalého německého kancléře Gerharda Schrödera, kdy varuje před absolutní ochranou klimatu: „Německo je jednou z největších ekonomik na světě, žijeme z naší silné průmyslové základny a z vývozu. Pokud tyto konkurenční výhody ohrozíme, ohrozíme nejen svou vlastní budoucnost, ale i budoucnost celé Evropské unie. Všichni sdílíme cíl klimatické neutrality. Je to důležité a budeme toho schopni dosáhnout, pokud budeme podporovat inovace. I zde je však rozhodující smysl pro proporce a spolehlivost. Vše, co se plánuje, musí být také proveditelné a nesmí ohrozit naši mezinárodní konkurenceschopnost. Proto nesmí být ochrana klimatu, jakkoli je důležitá, absolutizována.“)
Dlouhodobé makroekonomické dopady změny klimatu
Na webu National Bureau of Economic Research (NBER) se uvádí: Na základě souboru panelových dat ze 174 zemí za období 1960 až 2014 zjišťujeme, že růst reálné produkce na obyvatele je nepříznivě ovlivněn trvalými změnami teploty nad nebo pod její historickou normou, ale v případě změn srážek nezjišťujeme žádné statisticky významné účinky.
Z analýzy vyplývá, že trvalé zvýšení průměrné globální teploty o 0,04 °C ročně při absenci zmírňujících opatření sníží do roku 2100 světový reálný HDP na obyvatele o 7,22 %. Na druhou stranu dodržování Pařížské dohody, tedy omezení nárůstu teploty na 0,01 °C ročně, tuto ztrátu výrazně sníží na 1,07 %. Tyto účinky se v jednotlivých zemích výrazně liší. Poskytujeme také doplňující důkazy na základě údajů o vzorku 48 států USA v letech 1963–2016 a ukazujeme, že změna klimatu má dlouhodobý nepříznivý dopad na reálnou produkci v různých státech a hospodářských odvětvích a na produktivitu práce a zaměstnanost.
Ztráty způsobené dopady klimatu do roku 2100 jsou odhadovány na 69 bilionů dolarů
Mezivládní panel pro změnu klimatu (Intergovernmental Panel on Climate Change – IPCC) odhaduje finanční ztráty způsobené dopady klimatu do roku 2100 na 69 bilionů dolarů. Soukromý sektor bude v příštích letech čelit ztrátám ve výši 1 bilionu dolarů, přičemž 80 % této ztráty připadá na odvětví finančních služeb. Nutnost investovat do odolnosti vůči změně klimatu a zvýšit odolnost finančního systému vůči změně klimatu nebyla nikdy tak naléhavá.
Do roku 2030 bude do infrastruktury celosvětově investováno přibližně 90 bilionů dolarů. Fyzická klimatická rizika představují výzvu pro všechny země, ale důvody pro investice odolné vůči klimatu jsou dále posíleny očekáváním, že 70 % investic do infrastruktury půjde do zemí s nízkými a středními příjmy, jejichž společnosti a ekonomiky jsou obvykle více vystaveny klimatickým rizikům. Vzhledem k tomu, že četnost a závažnost dopadů souvisejících s klimatem se zvyšuje, bude velmi důležité, aby klimaticky zranitelné geografické oblasti a komunity nadále přitahovaly investice a aby tato infrastruktura byla vybudována tak, aby odolávala budoucím klimatickým rizikům.
Hospodářský růst a ochrana životního prostředí
Ochrana životního prostředí sama o sobě přispívá k hospodářskému růstu. Někdo vyrábí a prodává technologie na ochranu ovzduší, které používáme v elektrárnách a motorových vozidlech. Někdo staví čističky odpadních vod a úpravny vody. Stejně jako někdo vydělává na solárních článcích a větrných mlýnech a ten, kdo vynalezne vysokokapacitní baterii s dojezdem 1 000 km, která bude jednou pohánět elektromobily, velmi, velmi zbohatne.
Čistý vzduch a voda, zdravé potraviny a zachovalá příroda prospívají lidskému zdraví a přinášejí mnohem větší ekonomický prospěch než ekonomické náklady.
Problém klimatu není způsoben hospodářským růstem, ale absencí účinné veřejné politiky zaměřené na snižování emisí skleníkových plynů. Kapitalismus a ochrana životního prostředí nejsou v rozporu, pokud existují pravidla, která kontrolují dopady výrobků a služeb, které vyrábíme a používáme, na životní prostředí. Pokud budou tato pravidla zavedena, zájem o udržitelnost životního prostředí může proniknout a pronikne do každodenního rozhodování v soukromých, neziskových a vládních organizacích, z nichž máme všichni prospěch.
Články zveřejněné v rubrice Trendy nemusejí vyjadřovat názor redakce.